Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle velikonoční.
Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
Ježíš proto řekl znovu: "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti." (Jan 10,1-10)
Dobrý pastýř dá život za svoje ovce. Ve svém pozemském životě se Pán Ježíš, kromě svojí Matky a svatého Josefa, nejdříve potkal s pastýři ovcí. Přišli už v noci, když se narodil a svoje dary složili před jeslemi v betlémské stáji. Potom Pán Ježíš mnohokrát viděl pastýře a jejich stáda ovcí. Palestina totiž byla v dávných časech krajem pastýřů. Dokonce i králové, jako mladí chlapci pásli ovce. Například král David tisíc roků před narozením Pána Ježíše pásl ovce, v tom stejném Betlémě.
Obvykle to není nebezpečné zaměstnání. Dokonce malí chlapci a děvčata pasou ovce. V dávných časech to však bylo jinak. Divoká zvířata a zloději stále ohrožovali stáda. Hovořil o tom mladý David, když stál před králem Saulem. Byl tehdy před svým bojem s Goliášem. „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil.
Ne všichni pastýři byli tak silní a odvážní jako David. Proto raději volili, pokud to bylo možné, se boji vyhnout. Věděli, že divoké zvíře a zloději napadají ovce obyčejně v temné noci. Proto na ochranu zvířat zřizovali ovčince. Bylo to místo s vysokou ohradou a uprostřed brána. Tam zaháněli ovce na noc. Bránu zavřeli a jeden z nich stál před ní jako stráž. Takový ovčinec popisuje Pán Ježíš v dnešním evangeliu.
Přepadení ovcí se však vyskytovalo i nadále. Čas od času se přes ohradu do ovčince vplížil zloděj nebo divoká zvěř. Tehdy se ozývalo bečení vystrašených ovcí. Přepadení se vyskytovali i během dne na pastvině. Dobrý pastýř se postavil na obranu svých ovcí. Často byl zraněný a někdy obětoval svůj život. Nájemník, kterému ovce nepatřili a pásl je třeba pro peníze, obyčejně utekl. Nechtěl riskovat svoje zdraví a život.
Pán Ježíš říká, že on ve vztahu k nám lidem, plní úlohu dobrého pastýře. Jako dobrý pastýř dal za nás svůj život. Přes celý svatý týden jsme poslouchali a rozjímali o příběhu jeho umučení. Začínali jsme od modlitby v zahradě a pokračovali až po jeho smrt na kříži. Nyní je každá mše svatá nekrvavým opakováním jeho oběti.
Před kým nás brání nyní Pán Ježíš? Před zlými lidmi, před pokušiteli, kteří by chtěli zmařit Boží život v naší duši. Před zlou knihou, časopisem či filmem. Brání nás i před našimi pokušeními.
Dobrý pastýř pozná svoje ovce. Ovce totiž poznají jeho hlas. O tom jsme před chvíli četli v evangeliu. Jak to vypadá dnes, o tom hovoří myšlenky cestovatele dnešních časů do Palestiny:
„Přišli jsme ke studní, kde napájeli svoje stáda tři pastýři. Jejich ovce byli pomíchané. Když už se napili, první pastýř vzal do ruky hůl a zavolal: „men-ah!“ – to znamená: „Pojďte za mnou! Potom tak udělal druhý i třetí. Když zazněl zvuk „men-ah“, šli ovce, které patřili tomu, který říkal ta slova. Jiné za nim nešli. Zeptal jsem se posledního z pastýřů, jestli by ovce šli i za mnou. On záporně zakroutil hlavou. Ale dodal. „Prosím zkuste.“ Oblékl jsem se do jeho pláště a na hlavu jsem si dal jeho turban a do ruky jsem si vzal jeho hůl. Zavolal jsem: „men-ah!“ Ovce na mě hleděli jako udivené, ale ani jedna se nepohla.
„Zda nikdy nepůjde ovce za cizím?“ – zeptal jsem se.
„Pouze nemocná ovce za nějakým lepším hlasem“ – zněla odpověď.
Pán Ježíš, jako dobrý pastýř nás pozná a často nás vyzývá, abychom šli za ním. Každého z nás nejednou zval na cestu za ním, na cestu evangelia, na cestu jeho přikázání. Někdy hlas Pána Ježíše poznáváme ve svém svědomí.
Ovce se nikdy nestane pastýřem. Dobrý člověk však se může a má stát pomocným pastýřem Pána Ježíše. Jen je třeba rozpoznat správný hlas pastýře a jít za tímto hlasem.
