XXIV.
Průběh nemoci. Poslední jeho zpověď.
Na cestu se posilní Nejsvětějším pokrmem. Povznášející výjevy.

Savio odcestoval ve společnosti svého otce dne prvého března 1857. po poledni o 2. hodině. Šťastně přišel domů; cesta, proměna změna krajin i přítomnost rodičů zdánlivě působily na něho. Po první čtyři dni svého pobytu doma ani nelehl. Když však bylo zřejmo, že tělesné síly jej opouštějí, chuť jídlu se tratí úplně, kašel se stává silnějším, uznali za dobré dáti jej přehlédnouti od lékaře. Lékař ho ihned uložil do postele uznav jeho nemoc za horečku, pustil mu žilou.
  Mladí lidé se obyčejně bojí seknutí žíly proto nakázal lékař, aby se po čas pouštění žíly díval stranou a napomínal ho k trpělivosti. Dominik se usmál a řekl: "Co jest malé píchnutí do kůže v porovnání s probodenýma rukama nevinného Spasitele !"
 S podivuhodnou trpělivostí žertuje a nejsa vůbec rozčilen díval se na operaci až do konce, dívaje se na krev, jak mu ze žíly po praménku vytéká. Když krvácení zastaveno, nemocnému se zdánlivě ulevilo; pravil to i lékař a podobně myslili i příbuzní. Dominik byl přesvědčen o opaku. Myslel, že bude lépe ještě za úplné paměti přijati sv. svátosti, proto pravil k otci: "Milý otče,. dobře bude, poradíme-li se i s nebeským lékařem. Rád bych se vyzpovídal a přijímal."
  Rodiče, kteří doufali vždy ještě v obrat k lepšímu, vyslechli zarmouceni jeho žádost,. ale hned poslali pro faráře. Přišel, nemocného vyzpovídal a pak podal svatý Pokrm na cestu. Můžeme si představiti, s jakou nábožností a plesáním v duši přijal Božského Spasitele. Při sv. přijímání byl vždy podoben sv. Aloisi, nyní však, když byl jist, že na tomto světě již přijímá naposled, kdo by mohl vypsati žár i vroucnost jeho srdce, jeho něžné city k Ježíši?
  Pak se ještě rozpomněl na slib učiněný při prvém sv. přijímání.
   Pravil častěji: "Ano, ó Ježíši a Maria, buďte přáteli duše mé nyní i vždy. Opakuji a tisíckráte pravím, raději zemru, ale hřešiti nechci!" Po malé chvíli díkučinění pravil: "Nyní jsem již spokojený; je sice pravda, že odcházím na dlouhou cestu věčností, jestliže však jest Ježíš můj přítel, nemám se čeho obávati." Jeho trpělivost byla vždy příkladnou, obzvláště v této poslední nemoci byl skutečným obrazem svatého života.
  Dominik byl nerad, pomáhali-li jemu při obyčejných potřebách. "Dokud sebou vládnout mohu chci šetřiti mých drahých rodičů, vždyť již i tak vytrpěli dost nepříjemností i starostí, alespoň kdybych mohl jim to nějakým způsobem odplatiti."

      I nadále užíval bez reptání i ty nejtrpčí léky; desetkráte mu pouštěli žílou, on se však nikdy neprotivil.
   Po čtyřech dnech lékař rozradostněný pravil rodičům: „Děkujte Prozřetelnosti, že největší nebezpečí minulo, nyní již jen jest třeba nemocného v léčení podporovati.“ Rodiče se potěšili, Dominik však usmívaje se pravil: "Ano, svět, život jsem přemohl, nyní mi jen ještě zbývá, abych náležitě připraven mohl předstoupiti před tvář Nebeského Otce." Po odchodu lékařově nedav na jeho slova, žádal si přijati poslední pomázání. Dobří rodičové, aby ho jen uspokojili, vyplnili mu i tuto žádost, ale ani oni, ani farář netušili blízkou smrt Dominikovu; z jeho veselé tváře i žertovných slov čerpali naději na úplné uzdravení. Dominik -či již s nadpřirozeného vnuknutí aneb z vlastní předtuchy jsa vědom své blízké smrti -počítal si zbývající dny svého života a každou pak minutu času užil k náležité přípravě na smrt. Před přijetím posledního pomazání modlil se takto:
"Sladký Bože můj, odpusť mí všechny hříchy, miluji Tě a chci Tě milovati. Poslední pomazání, jež se mi nyní dostane z Tvého nekonečného milosrdenství, ať smaže všechny mé hříchy, kterých jsem se dopustil zrakem,  sluchem, čichem, nohama, rukama; ať posvětí mou duši i mé tělo zásluhy Tvého utrpení!"
    Devátý březen, čtvrtý den to jeho nemoci, byl posledním dnem jeho života. Upotřebili všechny možné záchranné prostředky, desetkráte mu pustili žílou, aby mu prodloužili život. Všechno bylo však marné. Síly ho opouštěly vždy více, dali mu poslední pomazání. Konfiteor si odříkal sám i na otázky kněze též odpovídal. Když pak se dověděl, že tímto úkonem získává i plnomocné odpustky, apoštolské požehnání papežské, velmi se potěšil a pravil: "Deo gratias, et semper Deo gratias!" (Chvála buď Bohu, a vždycky jemu chvála!) Potom se podíval na kříž, jak to ve své nemoci často činÍval a modlil se takto: "Sladký Bože, Tobě zasvěcuji všechno! Vezmi si mé tělo i mé síly! Všechno Ti zpět vracím, neb všechno jest Tvé!"

 


Tato strana je archivovane spolecne se starou verzi webu www.fatym.com (nova verze od roku 2007 je zde) a je umistena na serverech A.M.I.M.S. Na serverech A.M.I.M.S jsou dale hostovany Internetova televize TV-MIS.cz, TV-MIS.com, Casopis Milujte se!, on-line internetove prehravace JukeBox TV-MIS.cz (hudebni) a TemaBox TV-MIS.cz, virualni pout do Svato zeme a na Sinaj - svata-zeme.tv-mis.cz, weby poute.eu, ps.oblati.cz a rada dalsich projektu.