"Musím si přispíšiti neb jinak mě překvapí noc na cestě". Tímto chtěl říci, že již jen málo času mu zbývá, proto jest mu třeba býti horlivým v konání dobrých skutkův dříve než ho zastihne smrt.
   V našich ústavech je zvyk, že chovanci jednou měsíčně připravují se na dobrou smrt. Při tom vykonají zpověď za celý měsíc a přistoupí pak ku sv. přijímání. K přijetí těchto svátostí se každý chystá, jako by již naposled přijímal ve svém životě. Pius IX. tato cvičení obdařil různými odpustky. Dominik s takovou horlivou nábožností je vykonával, že větší již nebyla možná. Ku konci této pobožnosti přítomní účastníci modlívali se Otčenáš za toho, který z nich prvý zemře. Dominik jednou žertovně nadhodil: "Místo toho, kdo prvý zemře, prosím vás, řekněte takto: "modlíme se za Dominika, který z nás prvý skončí svůj život." Podobně se vyslovil častěji.
   Ku konci dubna r. 1856. přišel do ředitelny otázat se, jak by nejlépe zasvětil přibližující se měsíc květen, měsíc to Mariánský.
   "Tento měsíc", -odpovídal ředitel - "zasvěť přísnému plnění svých povinností; každý den pak vyprávěj alespoň jeden příklad o úctě Mariánské, žij tak, abys mohl denně přistoupiti ku sv. přijímání."

"Vynasnažím se všechno toto bedlivě vykonati, ale jakou milost si mám vyprositi?"
   "Pros blahoslavenou Pannu, by prosila u Boha za tvé úplné vyzdravení a pak abys žil životem svatých!"
   A skutečně Dominik v tomto měsíci takovou nábožnost projevoval, že se podobal andělu v lidském těle. Všechno, co konal - vše konal k úctě její. Každého dne pak vyhledal si pěkný příklad a ten vysvětlil druhům.
   Jistý spolužák mu kdysi pravil toto: "Jestliže chceš všechno vykonati tohoto roku, co potom budeš dělati v letech příštích?"
   " Ponechej to mé vůli", -odpověděl - "v tomto roku chci učiniti, co mohu; v příštím roku, budu-li ještě žíti, řeknu ti, co zamýšlím."
   Bychom jemu mohli navrátiti zdraví každým dovoleným prostředkem, povolal jsem
několik lékařů k prohlídce. Všichni tito obdivovali při něm onu duševní veselost i hbitost i jeho zralé výpovědi. Jeden z nich, Dr. francesco Vallaceri, z údivu poznamenal: "Skutečně, drahocenná perla je tento mladík!" I otázal jsem se jeho, "co může býti příčinou, že zdraví den ze dne slábne?"
   "Příčiny jsou asi tyto: štíhlý jeho vzrůst, náramné a ustavičné napětí duševních sil, to všechno jsou pilníky, které odpilují nepozorovaně a netušeně jeho životní síly."
 "Jakým způsobem by se mu mohlo navrátiti zdraví?"
 ."Nejprospěšnější by bylo,“  -pravil lékař - "kdybychom ho již pustili do nebe, na což, jak se mi zdá, jest s dostatkem připraven. Prodloužiti mu život alespoň na krátký čas dalo by se tak, že by přestal se učiti a více se obíral tělesnou prací, přiměřenou svým silám tělesným."