XII.

Milé případy. Jeho laskavé obcování se spolužáky.

Dominik byl proniknut jedinou myšlenkou: získati duše pro Boha. Ve volných chvílích byl vždy duší při společných hrách a pobaveních a cokolvěk mluvil neb konal, měl při tom vždy před očima zdokonalení mravů jak své tak svých bližních. Nikdy nepřestoupil pravidla slušnosti v řeči a neskákal druhým do řeči. Když jeho společníci byli bez zájmu a zamlklí, hned přednesl některé sporné otázky z dějepisu, dal jim rozluštiti příklady z počtů, vyprávěl zajímavé příběhy, události a byl nápomocen zahnati chmuru s tváře a tak rozveseliti mysli a zpříjemniti zábavu. Jest-li zpozoroval, že některý z jeho spoludruhů je špatné nálady, zamlklý, hned prohodil nějaký žert, veselou příhodu vyprávěl, čímž své společníky rozveselil a tak předešel hádkám a mrzutostem. Jeho veselost, živá letora činily ho příjemným i těm žákům, kteří jinak velmi málo dbali o náboženství; všichni se cítili šťastnými, mohli-li si s ním rozmlouvati a vděčně od něho přijali všechny dobré rady i napomenutí.
   Kdysi se chtěl jeho druh obléci za maškaru. Dominikovi se to však nelíbilo, proto otázaI se onoho spolužáka: "Pověz mi, cítil bys se šťastným, kdybys tak ve skutečnosti vypadal, za co se chceš převléci: dlouhý nos, na hlavě dva rohy a v takovém maškarrtfm úboru?" "To ne, takovým bych nechtěl býti, nebyla by to věru žádná radost!" Hoch se zastyděl a vícekráte již s takovým návrhem před Dominika nepředstoupil. Jednou v přestávce přistoupil ku hrajícím si dětem jakýsi neznámý muž. Obrátil se k jednomu z dětí a pustil se s ním do hovoru, mluvil při tom tak hlasitě, že ho mohli slyšeti všichni okolostojící. Aby však děti přivábil k sobě; začal jim nejprve vyprávěti různé hlouposti, by se jen okolostojící tomu smáli. Později obklopily neznámého muže i ostatní děti poslouchajíce jeho řeči. Když už byl úplně obestoupen dětmi, začal přetřásati otázky týkající se náboženství vyprávěje při tom největší výmysly o náboženství, posmíval se svatým věcem a při tom nadával na kněze. Některé děti nemohly snésti takových řečí bojíce se mu však odporovati raději odcházely. Ale našli se i mnozí hlupáci, kteří dále naslouchali tlučhubovi smějíce se stále jeho žertům. Právě v tu chvíli přišel k oné skupině dětí i Savio. Jak však uslyšel, o čem je řeč, hned svolal všecky soudruhy: "Pojďme, nechejme tohoto nešťastníka, -neboť by nás chtěl oloupiti o duši". -Děti na první slovo poslechly svého ctnostného druha a bez váhání ocházely od onoho člověka, kterýž byl pravým vyslancem ďáblovým.
Muž vida, že. ho všichni opouštějí.. odešel též sám a vícekráte se již neukázal.
   Jindy zase hoši se chtěli koupati. Koupati se je sice všude nebezpečné, nedbáme-li už nebezpečí hrozícího dobrým mravům, v největší však míře jest nebezpečné koupati se v okolí Turina, kdež jsou řeky velmi hluboké a při tom prudké, takže již si vyžádaly nemnohé lidské oběti, obzvláště za letního času. Dominik, když postihl jejich úmysl, hleděl je zadržeti vyprávěním různých i novinek. Když však viděl, že pevně stojí při svém úmyslu, promluvil k nim takto: "Nechci, abyste šli!" ;
   "Než hleď, proč, vždyť nechceme nic zlého činiti." "Ale neposloucháte svých rodičů, kteří si toho nepřejí, pak vystavujete svůj život nebezpečí, můžete dáti pohoršení a  i sami se snad pohoršíte a to není nic :zlého?"
   "V takovém horku již nemůžeme vydržeti!"   "Jestli nemůžete snésti vedro zde na zemi, jak potom snesete palčivost pekelnou, kterou si zasloužíte?" "
   Tato slova nebyla bez účinku; chlapci se ještě chvíli pobavili s Dominikem, ale potom šli včas do kostela na služby Boží.
   Několik chovanců v ústavě, kteří obzvláště pečovali o spásu svých blIžních, utvořilo mezi sebou jakýsi spolek, v němž se radívali, jak by mohli přivésti mnohé lehkomyslníky na pravou cestu. Nejhorlivějším členem byl Savio. Měl-Ii nějaké cukrovinky, jablka, knížky, to vše odkládával za vzpomenutým cílem. Když toho měl více, ukazoval vše dětem volaje: "Kdo by chtěl toto?"  Já, já chci!“ -volali všichni, vztahujíce ruce k němu.
   "Jen počkejte, počkejte“ , -pravil Dominik -"jen toho obdaruji, kdo mi nejlepší bude odpovídati z katechismu.“
   Na to pak dal otázku a pak se vyptával jen těch nejlehkomyslnějších dětí a podělil je těmi dárečky, uměly-li jen trochu odpovídati.
     Druhých získával zase jiným způsobem. Šel k dotčenému, vybídl jej na procházku, cestou vyprávějíce si o všeličems. Někdy ho bylo vídávati s oštěpem v ruce. Každý by si myslel, že o nic nedbá při hře. Náhle však nechá hry a otáže se spolužáka: "Půjdeš se mnou v sobotu k sv. zpovědi?1I Do soboty bylo však ještě daleko a oslovený by si byl ještě chtěl chvíli hráti; proto bez dlouhého rozmýšlení přisvědčil; Dominikovi to však stačilo a hráli dále. Od té chvíle Dominik nespustil oka se svého spoluhráče, při každé příležitosti, každého dne upozorňoval ho na dané slovo a tím jej připravoval na sv. zpověď. V sobotu potom doprovodil jej do chrámu, v přítomnosti jeho nejprve sám se vyzpovídal a pak i jeho druh. Tak společně vše vykonali vracejíce se domů šťastni a blaženi. Tak Dominik si získal nejedno srdce, svým milým napomenutím učinil je přístupnější slovu Božímu. Stalo se někdy, že některý jemu sliboval tak po celý týden, ale v sobotu, když přišel čas zpovědi, o dotčeném nebylo ani vidu ani sluchu. Když se pak později střetl s ním, směje se povídal mu: "Ej, ty šibale, nyní jsi si se mnou zažertoval!" -"Ale víš", -odpovídal druhý -"nebyl jsem připravený" takže jsem k sv.zpovědi nemohl jíti!" "O, ty ubohý" -  pokračoval Dominik -"nepozoruješ, že tě ďábel lapil do svých osidel; vždyť právě tím jsi ještě méně připravený a při tom ještě smutný. Přičiň se, zkus alespoň jednou dobře a hodně vykonati sv. zpověď a potom zkusíš, jakou radostí se naplní srdce tvoje!" Když potom takový si odbavil sv. zpověď, obyčejně pak přišel k Dominikovi a s tváří od radostí zářící celý dojatý pravil mu:
"Skutečně jsi měl pravdu, nyní se opravdu cítím blaženým, od dnešního dne si umiňuji, že častěji budu přijímati sv. svátosti."
   Ve vychovávacích ústavech vždy se najdou zlí chovanci, kterým částečně pro jejich zlou výchovu a odporné chování, částečně pro surovost, ostatní se vyhýbají. Takovíto chovanci pak žijí v opuštěnosti, kterou si vlastně způsobují sami.
   A právě tito chovanci byli Dominikovi nejmilejšími. S těmito se spřátelil, rozprávěl s nimi, takže často se stalo, že takové děti, které by rády popustili uzdu zlým náklonnostem, povzbuzené milými rozmluvami Dominikovými, stávaly se lepšími a šlechetnějšími.
   Pro Dominikovu dobrosrdečnost všichni rozpustilci si ho žádali za ošetřovatele; jiní zas pro různé příčiny zarmoucení, našli milé útěchy, kdykolvěk se se svou věcí svěřili Dominikovi. Tak se mu tedy dostávalo časté příležitostí prokazovati mnohé užitečné služby svým spolubližním, čímž však si také rozmnožoval zásluhy u Boha.
                          


Tato strana je archivovane spolecne se starou verzi webu www.fatym.com (nova verze od roku 2007 je zde) a je umistena na serverech A.M.I.M.S. Na serverech A.M.I.M.S jsou dale hostovany Internetova televize TV-MIS.cz, TV-MIS.com, Casopis Milujte se!, on-line internetove prehravace JukeBox TV-MIS.cz (hudebni) a TemaBox TV-MIS.cz, virualni pout do Svato zeme a na Sinaj - svata-zeme.tv-mis.cz, weby poute.eu, ps.oblati.cz a rada dalsich projektu.