První rada,
které se Dominikovi dostalo, aby došel svatosti, byla: Získati duše Bohu. Nemůže
býti záslužnější práce na světě spoluúčinkovati na záchraně nesmrtelných duší,
pro které Ježíš Kristus vylil svou drahou krev až do poslední kapky. Dominik
poznával důležitost této práce a bylo častěji od něho slýchati: " Kdybych mohl
všechny své spoludruhy získati Bohu, ó, jak bych potom byl blažený!"
Nezanedbával ani jedné příležitosti, aby nebyl posloužil dobrou radou svým
druhům, aneb by jich nebyl napomenul v řečech, jestliže něco vyprávěli a činili
proti příkazům Božím. Nejvíce se mu příčilo vyslovování jména Božího nadarmo
nebo neuctivě, kletba, zlořečení. Jestliže na ulici aneb vůbec jinde slyšel
zlořečiti, klíti, v zármutku svěsil hlavu a s celou vroucností vyslovil toto
krásné pozdravení: " Pochválen buď ježíš Kristus." jistý spolužák Dominikův
jednou zpozoroval, že na kterémsi náměstí smekl klobouk šeptaje si při tom
několik slov i otázal se ho: "Co to činíš?" "Ne- slyšels" -odpovídal Dominik
-"jak onen povozník tak neuctivě vyslovil jméno Boží? Kdyby to posloužilo věci,
byl bych ho napomenul, ale obával jsem se, že tím více jej podráždím, aby hřešil
dále, proto jsem sňal klobouk a sám sobě jsem si povídal: "Po- chválen buď Ježíš
Kristus!" Podobně činím i jindy, bych alespoň částečně odčinil zneuctění svatého
jména Ježíš." Tento spolužák obdivoval nábožné smýšlení Dominikovo, jeho duševní
sílu, dokonce později často vyprávěl tuto událost k duchovnímu povzbuzení svých
spolužáků. Dominik jda kdys ze školy slyšel staršího člověka hrozně proklínati;
velmi se ulekl, tiše ve svém srdci pozdravil Pána Boha a pak s nevinnou tváří
přiblížil se ku klejícímu člověku a otázal se ho, zda-Ii by mu neukázal cestu k
ústavu? Když tento klnoucí člověk uzřel andělskou tvář Dominikovu hněv ho
popustil a celkem přátelsky odpovídal Dominikovi: "Škoda, milý hochu, nevím!"Ačkol
věk mi cestu ukázati nedovedete, přece alespoň jednu věc mohl byste mi k vůli
učiniti! "Velmi rád,“ -povídal onen zlořečící muž, -"jen pověz směle, v čem bych
ti mohl posloužiti!“ Dominik přistoupil k němu blíže a tiše pošeptal mu tak, by
to kolem jdoucí neslyšeli: "Učinil byste mi velkou radost, kdybyste ve svém
hněvu jen taková slova vypouštěl z úst, kterými byste neurážel jména Božího."
„Věru máš pravdu,“ -pln údivu i obdivu pravil muž -"klíti je velký hřích, proto
budu všemožně usilovati, bych nad tímto zlozvykem zvítězil!“
Jindy zase, právě před bránou ústavu, jeden asi devítiletý hoch dohadoval se
s jiným svým druhem a v této hádce vyslovil neuctivě jméno Ježíše Krista.
Ačkoliv Dominik na tato slova vzplál spravedlivým hněvem, přece se mírnil,
vstoupil mezi dohadující se, aby jich utišil, obrátiv se při tom k tomu, který
tak neuctivě vyslovil jméno Vykupitelovo, řekl mu: "Pojď se mnou, a stiš se!"
Laskavostí Dominikovou téměř přinucen šel s ním hoch. Dominik vzal hocha za
ruku, zavedl ho do kostela, poklekl si s ním před oltář a toto mu pravil: "Pros
Ježíše Krista, jehož jméno si zneuctil, by ti odpustil." Dítě ještě neumělo
vzbuditi ve svém srdci pravou lítost. Dominik mu tedy pomohl. "Aby's Pánu Ježíši
dal alespoň částečné zadostučinění za to, že jsi ho tak těžce urazil, smiř se s
ním a řekni: "Pochválen buď Ježíš Kristus, pochváleno budiž jeho nejsvětější
jméno!"
Z duchovní četby oblíbil si jmenovitě životopisy těch svatých, kteří zvláštně
na spáse a ochraně duší pracovali. Velmi rád se rozhovořil o misionářích, kteří
v dalekých krajích s největším sebezapřením pracují na vykoupení a spáse duši, a
jelikož na misie nemohl dávati žádné almužny, tedy. alespoň jednou týdně
obětoval sv. přijímání za misionáře.
Častěji jsem ho slyšel, (píše Don Bosco) jak si vzdychal: "V Anglii kolik
duší očekává naši pomoc: jakmile vyrostu a bude mi možno, půjdu tam a vynasnažím
se kázáním i dobrým příkladem získati je Bohu." Často litoval, jak mnozí lidé
tak málo horlivosti mají vyučiti dětí V pravdách: náboženskych. "Jakmile se
stanu klerlkem" -doložil -"půjdu do své osady Mondonio, tam shromáždím dítky,
budu je učiti kate- chismu, vyprávěti jim budu pěkné události, povzbuzující
příklady a tak se všechny stanou nábožnými. Kolik dětí snad přijde k zatracení
proto, že jich nikdo nevyučoval náboženství." .
Co Dominik vyprávěl, to i skutky dosvědčoval: jak jen mu dovolil jeho mladý
věk i vědomosti, často sám konával v chrámě, křesťanská naučení. Našel-Ii někoho
který byl úplným nevědomcem ve věcech náboženských, takového rád poučoval
kdykolvěk. Při tomto jen jediný cíl měl před sebou, aby jen s takovými mohl
vyprávěti o věcech duchovních a mohl tím dokázati, že každému jest potřebné se
starati o věčnou spásu, že každý má co nejvíce chrániti duši svou od věčné
záhuby. Vyprávějícímu kdysi se svým spolužákem příkladné události chtěl jeden z
přítomných posluchačů ze samé zlosti jeho rozhovor překaziti. Na to, mu
Savio řekl: "Nevíš, že duše mých soudruhů vykoupil ježíš Kristus svou vlastní
krví? Nevíš, že my všichni yespolek jsme bratří a tedy jako bratři máme vzájemně
milovati i své duše? A potom, zdaž dobrý Bůh nepřikazuje, abychom mu pomáhali
zachraňovati duše od věčného zatracení jestliže se mi podaří zachrániti jen
jednu duši od věčné záhuby, tím jsem si pojistil své vlastní duševní spasení."
I po čas krátkých prázdnin, které v kruhu svých rodičův trávil, pracoval
horlivě na spáse duší. Každý obrázek, křížek, knížku, co dostal odměnou ve
škole, odložil a tyto věci opatroval až do konce školního roku. Na konci roku
před odchodem domů vyprosil si od představených podobné věci, aby jimi -jak
pravíval -mohl způsobiti radost svým spoluhráčům v rodné vsi.
Sotva přišel domů, obstoupili ho větší i menší dítky, všechny se radujíce, že
Do- minik si s nimi zahraje. V příhodné chvíli jim potom rozdělil přinesené
dárky; tímto způsobem hleděl upoutati pozornost malého zástupu jak při otázkách
z katechismu a také vyprávěl-li jim o povinnostech.
Dověděl jsem se kdysi, jak Dominik, nemálo času věnoval tomu, by svého spolu,
žáka poučil. " Naučíš-li se pěkně se přežehnati" -pravil jemu -"dostaneš ode mne
pěkný medailonek a mimo to od některého duchovního otce ti vyprosím nějakou
cennou knížku. Měl bych velkou radost z toho, viděl-li bych tě pěkně se
přežehnati. Vyslovuje slova pravou rukou dotkni se nejprve čela, pak prsou,
potom levého ramene, konečně pravého ramene, na konec ruce slož a řekni "Amen."
Dominik dával velký pozor na to, aby se dítky pěkně přežehnávaly, aby toto
znamení spásy, svatý kříž, činily nábožně, a proto učil-Ii dítky se přežehnávati,
sám také tak častěji činil, by tak dobrý příklad dal.
Dominik se neuspokojil jen tím, že všechny své povinnosti svědomitě plnil,
ale mnoho též se věnoval svým dvěma mladším bratřím. Naučil je psáti a čísti,
vyučoval je katechismu a modlíval se s nimi ranní i večerní modlitbu. Ráno při
odchodu z domu pokropil je svěcenou vodou, zkrátka hleděl je co nejvíce vésti k
Bohu. Za svého pobytu doma nemarnil času touláním se, raději trávil čas u rodičů
a v kruhu svých známých vyprávěje jim pěkné příklady, což tito rádi
poslouchávali. Po čas prázdnin vždy denně navštěvoval v kostele svátost oltářní
a velkou radost mu působilo, šel-li s ním též některý druh. Směle tedy můžeme
říci, že Dominik nezameškal ani jedné příležitosti, by nevykonal skutek
milosrdenství; nedal dobré rady aneb aby nepracoval na spáse duší lidských. Tato strana je archivovane spolecne se starou verzi webu www.fatym.com (nova verze od roku 2007 je zde) a je umistena na serverech A.M.I.M.S. Na serverech A.M.I.M.S jsou dale hostovany Internetova televize TV-MIS.cz, TV-MIS.com, Casopis Milujte se!, on-line internetove prehravace JukeBox TV-MIS.cz (hudebni) a TemaBox TV-MIS.cz, virualni pout do Svato zeme a na Sinaj - svata-zeme.tv-mis.cz, weby poute.eu, ps.oblati.cz a rada dalsich projektu.