Dominik
ztrávil v ústavě šest měsíců, když jedenkráte vyslechl kázání, jak snadně možno
státi se svatým. Slova kazatelova mocně působila na Dominika obzvláště tato tři:
1. Svatou ,vůlí dobrého Boha jest, bychom se stali svatými. 2. Svatými se můžeme
snadno státi. 3. Kdo se stane svatým, toho očekává v nebi velká odměna. Toto
kázání bylo jako pochodeň, která rozplamenila celé srdce Dominikovo. Po několik
dnů -aniž dovedl udati příčinu - nebyl tak veselým, jako jindy. To bylo nápadným
jeho spolužákům, později i mně. Jelikož však jsem myslil, že tento stísněný
duševní stav pochází snad z toho, že se mu v nemoci přitížilo, tázal jsem se ho
po příčině, co mu je. "Nic mi není" -odpovídal -"jen mám veliké starosti stran
jisté záležitosti." "Co tím myslíš?" - táži se. -"Chci říci to, že má duše si
žádá a povzbuzuje. mne k tomu, bych se stal svatým; do nynějška mě ani
nenapadlo, že by tak snadno se mohl každý státi svatým nyní však, jelikož jsem
při kázání slyšel, že svatost naší duše může se dobře snésti i s veselostí, že i
při svatém životě můžeme býti dobré mysle, tedy chci a musím se státi svatým;
buďte proto té laskavosti a povězte mi jak mám počíti."
Pochválil jsem jeho dobrý úmysl, ale při tom jsem ho nabádal, by jen byl
pokojný, neb jen klidná duše slyší a porozumí vnuknutím Božím. Jako prvou
podmínku jsem mu radil, by byl vždy mírně veselým, potom by vytrvale a svědomitě
plnil své školní
povinnosti, ale i povinnosti křesťana -katolíka, při tom však že může míti
účast i
při hrách spolužáků.
Při kterési příležitosti jsem mu řekl, že bych ho rád něčím obdaroval, co by
mu bylo po vůli, nech si tedy vyvolí, co by si přál. „Přál bych si takový dar"
-praví – „by mě někdo vyučoval a ukázal mi, jak bych se mohl státi svatým. Celý
a úplně chci se obětovati Bohu. Cítím též v sobě vřelou tužbu po svatosti,
kdybych jí nedosáhl, ničím bych nebyl a nedosáhl bych ani spokojenosti. Dobrý
Bůh chce, abych svatým byl i já si toho přeji státi se svatým!"
Jindy zase ředitel ústavu na důkaz blahovůle a náchylnosti k žákům, dovolil
jim, by si každý napsal na kousek papíru přání svého srdce, on pak, že pokud
bude možno,
všem vyhoví. Snadno si tedy představíme, jaké směšné a zvláštní žádosti ten a
onen napsal. Savio jen toto napsal: "Má žádost je,. byste chránili mou duši od
všeho zla a tak mě vychovali svatým." Když jednou ve škole vysvětloval se význam
jmen, optal se ředitel Dominika, ví-li, co znamená jeho jméno? Dominik
odpověděl: "Dominik (Dominicus, Dominico -Dominici -Domino) což znamená jako
"Pánovi", patřím Pánovi, jsem Pánův. Chci tedy -a tak se to též musí státi -patřiti
Pánovi, chci býti svatým; dokud nestanu se svatým, nemohu býti blaženým." Tato
veliká touha státi se svatým nepocházela odtud, jakoby nebyl žil svatě i nyní,
ale vyjevoval ji proto, že chtěl přísně se zapírati a celé hodiny chtěl ztráviti
na modlitbách, což mu však ředitel ústavu zakázal, nebo takové cvičení sotva by
se mohlo srovnati s mladistvým věkem Dominikovým obzvláště s jeho chabým zdravím
i s dosti obtížným učením ve škole.