Vzpomenu jen několik zvláštních událostí, .ostatní vynechám, abych se neopakoval.
     "Mohu říci o malém Dominikovi", -píše Don Cugliero -"že za celých dvanáct let mého učitelování, neměl jsem nikdy takového žáka, který by ve zbožnosti byl mohl závoditi ze Saviem. Ačkoliv Dominik byl dle let mladý, přece smýšlel jako dospělý
 muž. Jeho milé chování, vytrvalá píle v učení, získala mu náklonnost jeho učitelů a učinila ho miláčkem spolužáků. Když jsem ho v kostele pozoroval, vždy jsem byl naplněn skutečným obdivem, že v dítěti tak útlého věku nacházím tak horlivou zbožnost. Nejednou jsem si pomyslil: Ejhle. toto je ta nevinná duše, před kterou je otevřený ráj s jeho radostmi a kterýž v myšlenkách mezi anděli je."
   O jeho pěkných vlastnostech píše týž učitel toto:
   „Jednoho dne kterýsi můj žák dopustil se takového přestupku, pro kterýž jsem ho měl potrestati vyloučením ze školy. Provinilci předešli trestu, odebrali se k učiteli a -jako se už před tím smluvili -všechnu vinu svalili na dobrého Dominika. Byl jsem mínění, že Dominik se takového přestupku nemohl dopustiti, ale žalobníci tak obratně přednesli svou žalobu, že jsem konečně tomuto tvrzení uvěřil.

 Tím rozhněván vstoupil jsem do třídy a když pak jsem provinilcům všeobecně do duše promluvil, obrátil jsem se potom k Saviovi a takto jsem k němu mluvil: "Bylo ti třeba spáchati tento hřích? Nezasloužil bys' bych tě vyloučil ze školy? Máš štěstí, že se to přihodilo poprvé, hleď však, bys v budoucnosti něčeho podobného se nedopustil!" Dominikovi bylo by postačilo jen jedno ospravedlňující slovo a hned by vyšla na jevo jeho nevinnost. Ale on mlčel se sklopenou hlavou, a jakoby právem se mu dostalo pokárání, netroufal si proto ani očí pozdvihnouti."
   "Ale spravedlivý Bůh odměňuje nevinné. Na druhý den skuteční vinníci byli nalezeni, a tak vyšla na jevo i Dominikova nevinnost.. Celý skormoucený, že jsem nespravedlivě pokáral zdánlivého vinníka, zavolal jsem si ho k sobě a otázal jsem se ho: "Proč jsi hned neřekl, že jsi nevinný?“ I Dominik mi však odpověděl: "Proto, neboť skutečný provinilec již vícekráte se dopouštěl toho hříchu, proto by byl snad býval vyloučen ze školy, co mně se týká, měl jsem naději na odpuštění, vždyť to byl můj první přečin, pro který mne udali a potom jsem si vzpomněl na božského Spasitele, kterého též nevinně obžalovali."
   "Umlkl jsem, ale každý se podiví trpělivosti Saviově, který za zlé dobrým splácel
byl odhodlán podstoupiti i těžký trest ve, prospěch svého žalobce.“
   Don Cugliero takový úsudek pronesl o Dominiku Saviovi.