Chování malého Dominika, jaké ve škole v Castelnuově jevil, může sloužiti za
ná- sledování hodný příklad každému žákovi, kterýž chce prospívati jak ve
vědomostech, tak i ve zbožností.O malém Dominikovi napsal jeho bývalý učitel Don Alexander, následující povšimnutí hodný úsudek:
„S největší radostí podávám vzpomínku svou na Dominika Savia, který za krátký čas získal si mou plnou náklonnost tak, že jsem si jej zamiloval opravdovou otcovskou něžností. Upřímně povím svůj úsudek, neboť na jeho snaživost i na jeho způsobnost pamatuji se jasně, věrně i důkladně."
"O jeho náboženském chování nemohu říci mnoho, neb pro velkou vzdálenost od svého domova byl osvobozený vstoupiti do kongregace školáků. Kdyby byl býval členem kongregace, zajisté by byl v nábožnosti sloužil za skvělý příklad všem ostatním."
"Tento hoch, když vychodil v Murialdově prvou třídu 21. července r. 1852, snažil se, aby byl přijat do mé druhé třídy, čehož dosáhl v den svátku sv. Aloise. Těla byl slabého, vzezření vážného a krotkého, spojeného s laskavostí. Ducha vždy byl tichého, a duševní klid neztratil nikdy. jeho chování ve škole, mimo školu, v kostele, všude kdekolvěk jen ho zasáhlo bdělé oko vychovatelovo, bylo vždy bezvadné působíc nesmazatelným dojmem na každého. Toto můžeme pokládati pro učitele za řídké zadostiučinění za soužení a námahy, jaké jest učiteli snášeti -a to často bez výsledku -při zušlechťování některých bezcitných žáků. Proto směle mohu říci, že on nejen dle jména (Savio = moudrý), nýbrž skutečně moudrým se ukazoval jak v práci, zbožnosti a v jednání u spolužáků, tak ve všem svém počínání. Počna od prvého dne vstupu do školy až do konce školního roku a ve čtyřměsíčních (V ltálii hlavní školní prázdniny trvají čtyři měsíce) školních prázdninách ve vědách učinil mimořádné pokroky. Ve škole byl vždy prvním ze všech, získal si zásluhy i odměny, a to skoro ve všech předmětech. Tento šťastný výsledek ve škole nemožno jen připisovati jeho neobyčejným vlohám, jakými byl od Boha obdařen, nýbrž nutno připsati i jeho: snaživosti v učení, jeho ctnostem a mravnosti."
"Obzvláště obdivuhodná jest jeho píle, s jakou plnil i nejmenší povinnosti křesťanského žáka, jeho zvláštní stálost a vytrvalost v návštěvě školní."
"Vzdor svému chatrnému zdraví chodě do školy urazil denně čtyřikráte čtyřkilometrovou cestu. V deštivém počasí, po čas zimy v sněhových chumelenicích, konal tuto cestu s podivuhodnou spokojeností a s veselou tváří; opravdu mu to přiznávám za velkou zásluhu. A poněvadž tento milý a hodný žák během školního roku (1852-53) ochořel a jelikož jeho rodiče často měnili svůj pobyt, žel Bohu, dále tohoto mi tak milého žáka nebylo mně dopřáno vyučovati. V něm skládané krásné naděje začaly se pomalu rozplývati tou měrou, kterou rostla starost a obava o jeho chabé zdraví. a strach před tím, že pro jeho chatrné zdraví a pro chudobu rodičů bude nucen zanechati studií."
" Brzo potom tím větší radost jsem pocítil, když jsem uslyšel, že byl přijat do oratoria sv. Františka Saleského, kdež potom jeho tak řídké vlohy a zářící zbožnost mohly se úplně rozvinovati a se zdokonalovati." - Tolik vypráví o Dominiku Saviovi jeho učitel.