"Kdybych byl ptáčkem“, -hovoříval někdy Dominik -"každé ráno i po obědě zaletěl bych do Castelnuova a tam bych chodil do školy!“
Jeho vroucí tužba dále se učiti přemohla všechny překážky; odhodlal se choditi do obecné školy, ač právě tato byla asi 4 kilometry vzdálená. Bylo vídati malého 10letého hocha, jak koná cestu každého dne asi 16 kilometrů jda do školy a zpět.
Ať duje silný vítr, ať slunko praží, ať je cesta rozblácená a čas deštivý, to vše nepřekáží malému vědychtivci by s odvahou snášel všechny nepříjemnosti a nelekal se žádné překážky; ví, že jen tak je poslušen svých rodičů, že si dobude moudrosti dosáhnouti blahoslavenství a to jemu pak dostačí, by všechny svízele a nepříjemnosti snášel statečně.
Když jednoho dne za parného léta po obědě asi o 2. hodině šel do školy, připojila se k němu starší žena. Tato by zalichotila trochu malému žáku, oslovila jej takto:
" Nebojíš se, ty maličký, samoten choditi touto pustou cestou?""Nejsem samotný" -odpovídal maličký -"mám anděla strážného, kterýž mě provází a chrání při všech mojich krocích.“
"Je tato dlouhá cesta při takovém vedru je přece jen velmi obtížnou, obzvláště vy- konáváš-Ii ji čtyřikráte denně!“
"Nic není tak těžké a únavné, pracuje-li člověk takovému pánu, který dobře platí!"
"A kdo je ten pán?"
'"Ten pán jest náš Otec nebeský, dobrý to Bůh, který odmění nám: i pohár vody,
podaný ze srdce!"
Tento povznášející výjev ona žena vypravovala svým známým a svá slova takto zakončila: "Dítě, které v tak útlém věku s takovými vážnými myšlenkami se zabírá, stane se jistě proslulým mužem, dosáhne-Ii své pravé životní dráhy."
Po čas školní docházky duše malého žáka mnohokráte byla v nebezpečích zahynouti vinou spolužáků.
V letních parných dnech totiž mnohé dítky se koupávají v řekách, potocích. Ale jestliže více nahých dětí se koupá na otevřeném, neohraženém místě, nebezpečí je dvojnásobné. Jedno hrozí tělesnému životu: oplakali se již mnozí z takových dítek, ba i dospělých lidí, kteříž ve vlnách řek či jezer našli svou předčasnou smrt. Ale ještě větší nebezpečí hrozí duším. Kolik dítek ztratilo svou nevinnost, tím že se se zlými druhy šli koupat na takováto místa!
Tak se též chodíval koupati větší počet spolužáků Dominikových. Nebylo jim dosti na tom, že oni sami se chodívali koupati, chtěli svésti též i malého Dominika: a skutečně jednou se jim to podařilo. Když pak ho později kdosi upozornil, že zle učinil, malý žáček se velmi zarmoutil. Vícekráte již mu nemohli namluviti, by se s nimi šel koupati; ba ještě více plakával pro nebezpečí, do kterého uvrhoval duši i tělo své. Jeho