III.
Domiuik přistupuje poprvé ku sv. přijímání. Jeho příprava.
Skroušenost a učiněné předsevzetí.
V den prvého
příjmání, vstal malý Dominik časně ráno, oblékl se do svých nejkrásnějších šatů
a odešel do kostela. Ten však byl ještě zavřený. Klekl si tedy - jak vždy
činíval - na schody chrámové a modlil se, dokud nepřišly druhé děti, a
neotevřeli kostelní dveře. Vyzpovídání dítek, příprava ku sv. přijímání, sv.
přijímání a díků činění trvalo skoro pět hodin. Malý Dominik prvý přišel do
chrámu a poslední odcházel. V tu dobu nevěděl, je-li v nebi či na zemi.
Den tohoto dne byl počátkem anebo lépe řečeno pokračováním života, z jakého
si může vzíti příklad každý křesťan. ,Ještě po letech vyprávěl-li o svém prvém
sv. přijímání, tvář zářila štěstím a radostí. "Ach" ,"- pravíval -"to byl můj
nejkrásnější den mého života!" , -
Do jedné své knížečky modlitební -kterouž velmi chránil, neukázal ji ani svým
druhům, napsal si více předsevzetí a tato pak často si čítával. Tato knížečka
dostala se mi do rukou, proto několik těchto předsevzetí napíši vám v původní
prostotě.
Má předsevzetí a dobré úmysly, kteréž jsem já, Dominik Savio, učinil r. 1849.
při prvém sv. přijímání v sedmém roce svého života:
1. Často použiju svátosti pokání a jenom tehdy přistoupím ku sv. přijímání,
kdy mi to dovolí duchovní otec.
2. Neděle a svátky budu světiti.
3. Nech jsou mými přáteli: Ježíš a Maria.
4. Raději ať zemru, než abych měl hřešiti!
Tyto dobré
úmysly, které -jak jsem vzpomenul -často si čítával, byly jemu vůdčími hvězdami
ve všem jeho počínání až do konce jeho života.
Nejsou-Ii mezi čtenáři této knížečky takoví, kteří ještě nebyli u prvého sv.
přijímání, nuže, pak těmto co nejvřeleji odporučuji, by si Dominika Savia vzali
za vzor. Kolik jen mám důvěry i schopností, doporoučím rodičům: otcům drahým i
matkám mileným i všem těm, kteří mají vliv na mládež, aby tomuto svatému úkonu:
prvému svatému přijímání, přivlastňovali tu největší důležitost. Buďte
ubezpečeni, že dobře vykonané prvé svaté přijímání vystaví mravní základ na celý
život; skutečně málo by se našlo takových, kteří, jestliže skutečně dobře
vykonali prvé své sv. přijímání, vedli by hříšný život a nikoliv život nábožný a
mravný. Oproti tomuto najde se tisíce a tisíce dítek lehkomyslných, které jsou
rodičům i vychovatelům jen na zármutek a trápení. Hledáme-Ii však příčiny i
kořen toho zla i této nehody, můžeme se přesvědčiti, že takovéto zlé chování
pochází skoro vždy z nedostatečné a ledabylé přípravy na prvé sv. přijímání.
Lepší je odročiti prvé sv. přijímání aneb vůbec dítě nepřipustiti než špatně je
vykonat, což -jak jsem podotknul -má nepopíratelný vliv a význam i pro budoucí
život.