Na první pátek v lednu se konala mše svatá nejen pro mládež, při které byla doporučena další zkratka pro duchovní život -
Vzbuď úmysl lásky.
Dnes tu zkratku vůbec nevyslovím, ale třeba si ji doplníte sami. Prožíváme dobu vánoční a s těmi vánočními událostmi jsou spojena různá zvířata, která také bývají znázorněna v betlémě. Ta zkratka se zdánlivě jednomu z nich může podobat, i když je tam trochu jiná samohláska.
„Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému,“ říká sv. Pavel v listu Římanům. Tak i tato nám může pomoci v duchovním životě, abychom se zorientovali, když třeba budeme tuto zkratku různě slyšet.
Vždycky je důležité, s jakými úmysly člověk něco koná. Tři králové šli s úmyslem poklonit se. Herodes měl úmysl obelstít je a dítě zabít. Bůh měl úmysl zachránit lidstvo tím, že poslal svého Syna. I my máme různé úmysly. Člověk něco dělá… U někoho je to hned patrné, proč to dělá, např. se zeptá: „Co za to budu mít?“ Dělá to pro zisk, pro peníze, pro pochvalu. Někdo to dělá s takovým skrytým úmyslem, aby ho druzí obdivovali, aby uznali, jak jsem na tom bídně, jaká jsem chudinka, někdo to dělá s úmyslem, aby to co nejvíc natřel těm druhým… Ty naše úmysly většinou nejsou hned tak rozpoznatelné, ale Bůh je vidí. A když to jsou úmysly dobré, tak pak třeba i to, že někdo jen utírá nádobí, se může stát něčím krásným, když to dělá z lásky. Ale i běžná činnost se může stát špatnou, když tam jsou špatné úmysly. Pán Bůh ty úmysly vidí, vidí do našeho srdce a podle našich úmyslů nás také bude jednou soudit.
A my si naše úmysly máme srovnat správně, abychom měli úmysly, které se Pánu Bohu líbí. Nejlepší je mít úmysly, jako měl Pán Ježíš. Ten měl jednoznačně vždycky úmysl šířit lásku. Šlo mu o dobro lidí, šlo mu o lásku k nebeskému Otci. A tak máme jako Pán Ježíš vzbuzovat, pokud možno, ty nejryzejší úmysly. Pro tuto zkratku bych doporučil tři slova: Vzbuď úmysl lásky.
