Velmi povzbudivé kázání P. Marka Dundy. Jak správně pojmout péči o své tělo.
Tělo je darem od Pána Boha. Podle toho bychom s ním měli zacházet. Existují dva extrémy péče o tělo.
Prvním extrémem je, že se někdo péči o své tělo věnuješ příliš; vybírá co nejlepší potraviny, navštěvuje různé posilovny, obléká ho do značkových oblečení, snaží se, aby jeho tělo bylo co nejkrásnější, stojí ho to hodně času a hodně peněz.
Druhým opačným extrémem je, že se o své tělo někdo nestará vůbec až postupně zchátrá nebo mu dokonce k zchátrání pomáhá. Nadměrně požívá alkohol, kouří, nebo má spoustu jiných zlozvyků a požitků, které chudák utiskovaná duše „poslušně“ plní. Ale takto nemá být.
Svatý František z Assisi měl na své tělo svérázný pohled, který nám hodně napoví. Říkal mu bratr osel.
Představme si, že by každý z nás měl osla. Jak by se o něj staral? Určitě by mu dal nažrat, ale nějak by mu nevyvařoval- tím není myšleno, že se nemáme starat o to, abychom řádně jedli, ale je tím naznačeno, to, abychom zbytečně neutráceli peníze za zbytečné a nadbytečné potraviny nebo trávili čas vyvařováním více než je zdrávo. Určitě bychom svému oslu nedávali takové porce, které by mu bránili v práci. Také bychom mu nepomáhali k tomu, aby zchátral. Osla bychom určitě zapřáhli, aby z něj byl nějaký užitek. To vše nám napovídá, jak se starat o své tělo.
Máme tělo a duši. Tělo je smrtelné jednou zemře. Lidská duše je nesmrtelná, tak jednou předstoupí před svého Stvořitele k poslednímu účtování. Na ní závisí, kam pak půjde, ona ovlivňuje svou věčnost. Měli bychom se snažit o to, aby právě ona byla, co nejkrásnější. Aby se líbila Pánu Bohu.
A jak krásní duše? Modlitbou, přijímáním svátostí, dobrými skutky...a tělo by ji k tomu mělo pomáhat, ne být ji překážkou.
Něco se Ti nechce? Není to tím, že je Tvůj bratr osel zpohodlnělý z různých požitků? Jsi v něčem chladný? Není to tím, že Tvé duši chybí modlitba a přijímání svátostí. Ne nadarmo patří nestřídmost mezi hlavní hříchy. Kam vede? K lenosti, otupění, do neštěstí....