I když už je to nějaký pátek, nabízím malé ohlédnutí za posvícením v Žerůtkách, kde se v neděli 25. srpna slavilo posvícení kapličky. Kázání P. Marka Dundy bylo o pekle a stojí za zamyšlení.
Věž nám připomíná vztyčený prst, který nás varuje:"pamatuj člověče, že jsi stvořen pro nebe."
Peklo je stav trvalého trápení, kde bolest je nepředstavitelná.
Dnes se o pekle moc nemluví, ale Pán Ježíš mluvil o pekle jasně. Řekl: široká je cesta, která vede do záhuby a mnoho je těch, kteří po ní kráčejí.
V podobenství, o kozlech a ovcích, kdy jedny postaví po své levici a druhé po své pravici jasně ukazuje jejich vinu, těm po své levici řekne: měl jsem hlad ale nedali jste mi najíst, byl jsem nemocný a nenavštívili jste mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě...tito nic zlého neudělali, ale neudělali také to, co udělat mohli.
Dnes častno slyšíme, slova tipu: "tak zemřu no, pak nebude nic" nebo "v pekle mi bude alespoň teplo" Toto všechno je založeno na velkém omylu: Tělo je smrtelné, to zemře, ale lidská duše je nesmrtelná, ta předstoupí před Pána svého Stvořitele.
Teď žijeme v čase, kdy můžeme toho mnoho ovlivnit. Jestliže je někdo křesťanem, ale jeho život křičí opak, nabízí se otázka: "Proč např. není usmířen se svým sousedem? Proč nechodí ke sv. zpovědi? Proč nevrátil to, co si nedovoleně vzal? Na co vlastně čeká?
Záleží na nás jaká bude naše věčnost. Zda to bude věčné trápení nebo zda uslyšíme větu od svého Pána: "Pojď se radovat se svým Pánem."(Matouš 25)
Žijme tak, abychom se nesešli v pekle, ale v nebi.
Jsme jen krátce na zemi, pro nebe jsme stvořeni.
Krásné fotky nafotili Vocilkovi
