Nejbližší neděle nabízí jeden z klíčových evangelijních úryvků. Petrovo vyznání Ježíšova božství tvoří podstatu křesťanství. Z Ježíšových slov Petrovi se odvádí papežský primát.
Kult římských císařů vs. trpící Mesiáš
Děj evangelijního příběhu se odehrává v nejsevernější části Svaté země, nedaleko vrchu Hermon, v blízkosti Cesareje Filipovy. Původní název města byl Panias, kvůli kultu Pana, řeckého boha přírody a zvířat, který se uctíval v jeskyni, ze které pramení jeden ze tří pramenů řeky Jordán. Herodes Veliký začlenil město do svého království a dal zde vybudovat pohanský chrám římského císaře Augusta. Po jeho smrti toto území dostal do dědictví jeho syn Herodes Filip, který mu v roce 14 po Kr. dal jméno Cézarea na počest císaře Augusta. Tyto údaje jsou důležité pro lepší pochopení celkového kontextu Ježíšovy otázky a Petrova vyznání. Město bylo symbolem moci římských panovníků, kteří šířili uctívání svého majestátu a požadovali pro sebe božský kult. Tváří v tvář této lidské představě moci stojí Ježíš Kristus, jediný Boží Syn, pravý Bůh, který přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny lidi. Mesiáš, jehož učedníci mají před svými očima, neodpovídá ani jejich vlastním představám, ale ani žádným představám pozemských vládců. Bůh není ten, který si chce člověka zotročit a ovládnout, ale milovat a sloužit. Jak moc ještě i my sami musíme spolu s učedníky pracovat na našich nesprávných představách o Bohu.
Podstatná pravda víry
Italský jezuita a biblista Silvano Fausti (1940-2015) při komentování této pasáže říká, že Ježíš se ptá nejdříve na mínění lidí a pak zvlášť na názor svých učedníků z toho důvodu, protože odpověď Ježíšových učedníků nemůže být stejná jako odpověď světa. Velmi výstižné!
Pro učedníka bude Kristus vždy více než léčitel, prorok, učitel. On je Syn živého Boha. Tato pravda tvoří existenční důvod křesťanství.
Pokud se setře tento rozdíl a přistoupí se jen na jakýsi lidský humanismus bez nadpřirozeného neměnného principu, tam křesťanství ztrácí svůj nadpřirozený původ a mění se na humanitární organizaci. Ježíšova slova Petrovi: "protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je nebesích" zdůrazňují, že nejde o usnesení, na němž se dohodli lidé, ale o Boží dar s konkrétními důsledky pro životní styl toho člověka, který tento dar přijme. Peter je prohlášen za blahoslaveného ne proto, že mu to rychleji myslí, ale že přijímá Boží zjevení, které ho převyšuje.
Papežský primát
Petrova úloha je být skálou, na níž se buduje víra společenství v Ježíše Krista jako Božího Syna. Ve Starém zákoně je skála symbolem Boží přítomnosti a Božího působení. Bůh uhasí žízeň putujících Izraelitů na poušti vodou ze skály (Ex 17,6), kniha Deuteronomium nazývá Boha skálou (srov. Dt 32,4), podobně i prorok Izaiáš (srov. Iz 17,10).
Petr tedy dostává v Ježíšově výroku výsadu samotného Boha. V průběhu dějin byly snahy vysvětlovat význam označení Petra jako skály a předání klíčů odlišným způsobem. Někdy šlo až o násilné rozdělování toho, co myslel původně Ježíš, jak to pochopil Petr, jakým způsobem to zapsal evangelista a jak to interpretovala Církev, jen aby se Petrovu postavení dal jiný význam. Peter od Krista dostal moc svazovat a rozvazovat, tzn. určovat, co je a co není v souladu s Božím slovem. Z tohoto úryvku vychází i to, co v Katolické církvi nazýváme Petrův primát, resp. papežský primát. Přestože v průběhu dějin se způsob provádění této Petrovy služby měnil, podstata zůstává neměnná. Je to služba víry, lásky a jednoty.
Postavit se za Krista
Ježíš Kristus začíná otevřeně hovořit o svém utrpení. Podstata osoby a poslání Mesiáše se naplno realizuje až na kříži, který je pro učedníky pohoršením. Petrovo vyznání Kristova božství ještě neznamená, že už všechno pochopil. Ještě není na konci cesty, jeho víra a pravé poznání Ježíše z Nazareta jako Mesiáše ještě musí růst. Doslovný překlad Ježíšových slov z řečtiny není: "jdi mi z cesty," ale "jdi za mne." Ježíš neodhání Petra, ale naznačuje mu, že jeho role jako učedníka není jít před svým Mistrem a diktovat mu, co má říkat a dělat. Učedník kráčí za svým Učitelem a následuje jeho příklad. Kolikrát i dnes chceme určovat Bohu, v čem se nám má přizpůsobit, co má říct a o čem má raději mlčet. Náš úkol je kráčet ve šlépějích Božího Syna.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 24. 8. 2017 naleznete
zde.