Třináctý den - dar od Pána Boha.
Santiago de Compostela byl sice cíl našeho pěšího putování, ale jak už jsem několikrát zmínila během pouti, tak i nyní mě Pán Bůh obdaroval víc, než jsem původně čekala, nebo si myslela.
Na začátku pouti to vypadalo, že do Santiaga přijdeme v pondělí a já pak v úterý odpoledne už budu muset odlítat, protože letenku na středu, kdy odlítal i Petr s Lojzou se mě nepodařilo sehnat a tudíž i zpáteční cesta byla individuální a poměrně dost zajímavá, ale to ještě zmíním níže. V průběhu cesty jsme se ale shodli na tom, že bychom to mohli zvládnout dojít už v neděli a tím pádem bychom měli jeden celý den k dobru. A Pán Bůh nám požehnal a my jsme skutečně došli v neděli. A tím pádem jsem se já mohla podívat i na výlet, který se také tak trochu na začátku plánoval, a sice, že bychom se mohli ještě podívat na Finisterre, což je místo ještě asi 90 km vzdálené od Santiaga de Compostela a někteří i sem potom pokračují pěšky, ale já jsem se rozhodla, že si na toto místo zajedu autobusem.
Původně to vypadalo, že bychom mohli jet všichni společně, ale nebyli jsme schopni se domluvit a tak jsem nakonec na tento výlet opět vyrazila sama. Musím přiznat, že to pro mě až do nástupu do autobusu byl docela pěkný stres, ale stálo to za to. Kupovat si lístek přes mobil nejsem moc zvyklá a navíc, když neumím žádný jazyk, tak i ta samotná přeprava byla stres, abych sedla do správného autobusu a vystoupila na správném místě. Ale všechno to dobře dopadlo.
Santiago de Compostela bylo založeno na přelomu 4. a 5. století. Název města je odvozen z latinského Campus Stellae, tj. hvězdné pole resp. Mléčná dráha. Později pak byl zkomolen na Compostela. V 9. století zde byly objeveny údajné ostatky svatého Jakuba Staršího, jednoho z dvanácti apoštolů. Od vrcholného středověku až dodnes je Santiago jedním z nejvýznamnějších katolických poutních míst s velkou katedrálou.
V katedrále jsou uloženy ostatky svatého Jakuba Staršího, který se ve španělštině jmenuje Santiago. Katedrála je cílem Svatojakubské pouti, ve španělštině El Camino de Santiago. Historie pouti navazuje na legendu, podle které byl svatý Jakub Starší jako jeden z Kristových učedníků poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov. Po návratu byl popraven v Jeruzalému, ale jeho ostatky byly přeneseny zpět do místa jeho misijního působení.
Apoštol Jakub, označovaný Starší, Větší či Zebedeův (pro odlišení od svých jmenovců sv. Jakuba Alfeova a Jakuba Spravedlivého) byl jeden z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista.
Jakub pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera v Palestině. Jeho rodiče byli rybáři Zebedeus a Salome, jeho bratrem byl Jan, apoštol a evangelista.
Ježíš Jakuba povolal hned po Petrovi a jeho bratru Ondřejovi i s mladším bratrem Janem, když na lodi společně se svým otcem spravovali sítě. Byli totiž rybáři a ve svém řemesle zřejmě i podnikatelé, neboť měli najaté pomocníky. Podle evangelia oba velkodušně opustili otce i loď a šli za ním. Ve zmíněných seznamech Kristových apoštolů zaujímá Jakub druhé místo po Petrovi.
Patron:Španělska, poutníků, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků, lékárníků; vzýván je za dobré počasí i na ochranu před revmatismem
Atributy:kniha či svitek evangelia, poutnická hůl s mušlí hřebenatkou, brašna, meč, kůň
V pondělí ráno jsem šla na mši svatou, která byla už 7:30 hodin ráno v katedrále v Santiagu a i to byl velký zážitek. Už sama cesta z hotelu, ke katedrále. Nikde nebyl žádný člověk, bylo tak úžasné ticho. Náměstí úplně prázdné a tak byla i příležitost si to všechno vyfotit bez lidí. Na mši svaté bylo jen pár lidí, takže jsem si to užívala i zde a vychutnávala jsem si ticho tohoto posvátného místa, které je přes den plné lidí a hluku. Po mši svaté jsem si myslela, že půjdu už rovnou na autobus, abych to stihla na Finesterru, ale protože jsem byla na mši svaté v sukni, rozhodla jsem se, že se ještě zastavím na hotel a převleču si kraťasy. Když jsem na hotel přišla, tak Lojza s Petrem zrovna snídali. Prohodili jsme pár slov a pomalu se chystali odejít. Já na nádraží a Lojza s Petrem na mši svatou do katedrály. U recepce nás však zastavil pán a řekl Lojzovi, že se musí s Petrem přestěhovat do jiného pokoje a já jsem zase také měla jít jinam. Nakonec jsme se společně domluvili, že půjdu na pokoj s nimi a že se vyspím na karimatce. Rychle jsme tedy přestěhovali všechny věci a já jsem vyrazila na nádraží, které jsem ovšem nevěděla kde je. Původně jsem chtěla jet autobusem, ale protože jsem měla docela dost času, rozhodla jsem se pro cestu pěšky. Chvíli jsem se nemohla domluvit s navigací, ale nějakým zázrakem jsem se nakonec na nádraží dostala a snažila si cestu zapamatovat, protože jsem se tudy měla vracet i večer zpět na hotel.
Na nádraží jsem měla poměrně dost času a tak jsem se zašla podívat kousek i po okolí. Ve 13:00 hodin měl potom odjíždět autobus na Finesterru. No, a aby to nebylo nudné, tak najednou přijeli dva autobusy a lidé začali nastupovat. Když jsem se dostala na řadu já a ukázala jsem lístek, tak řidič na mě cosi začal mluvit, ale já jsem na něj jen tupě zírala. Teprve posunky mě naznačili, že mám jít do druhého autobusu. Trochu nervózní jsem se posadila a autobus se rozjel a já jsem po chvíli usnula. Když jsem se probudila, tak jsem zjistila, že jsme téměř na místě. Po chvíli autobus zastavil u jakési benzínky a to byla konečná zastávka. Trochu rozespale jsem vyšla ven a pomalu se začala rozhlížet, kde že to vlastně jsem. Po chvíli jsem pak uviděla směrovku a vydala se po ní. Směrovka mě provedla městem a vedla do poměrně táhlého kopce. Cestou jsem se modlila růženec a nemohla jsem se nabažit pohledu na oceán, který se táhl po jedné straně a pak taky skal a kopců na straně druhé. Pán Bůh mě dopřál krásné počasí, takže bylo vidět hodně daleko. Netrvalo mě to ani tak dlouho a najednou jsem byla nahoře u majáku, odkud se na všechny strany nabízel přenádherný pohled na Atlantský oceán.
Fisterra leží na skalnatém pobřeží Costa da Morte (galicijsky: „Pobřeží smrti“), které bylo pojmenováno kvůli velkému počtu vraků podél těchto břehů. Jméno Fisterra pochází z latiny FINIS TERRAE, což znamená „Konec země“. Tento název pochází ze skutečnosti, že tato oblast se nachází na odlehlém poloostrově, který je jedním z nejzápadnějších bodů země v Galicii, a tedy ve Španělsku. Fisterra je starobylý přístav a rybářská vesnice, tvořená úzkými uličkami vedoucími k náměstí Plaza de Ara Solis. Na náměstí se nachází kaple Nosa Señora do Bon Suceso z 18. století. Na 600 metrovém výběžku zvaném „Monte Facho“ na špičce mysu Finisterre s výhledem na Atlantický oceán stojí maják. Na cestě k majáku je farní kostel Santa María de Fisterra, který obsahuje kapli Santo Cristo.
Sedla jsem si tam na jeden kámen a nechala jsem se unášet zvukem vody, která narážela o kameny. Krásná modrá barva oceánu trochu lákala ke skoku do vody…., obloha s krásnými mraky, to všechno jsem si jen tak tiše vychutnávala s pocitem vděčnosti, že jsem mohla dojít do Santiaga a také s vděčností, že mohu být i zde, že nemusím spěchat, že mám dostatek času. Když jsem si dost užila všech těch vnějších vjemu, tak jsem si s vděčností začala zpívat a modlit se.
Pak jsem vyšla až k budově toho majáku, kde dnes je udělaná restaurace a pomocí „rukou a nohou“ jsem si objednala kávu a posadila se na terasu restaurace, kde se mě otevřel ještě jiný pohled na oceán.
Při zpáteční cestě a vlastně i během celého toho odpoledne jsem si nafotila nepřeberné množství fotek, které když chci protřídit a vymazat, tak nejsem schopna z toho nic vybrat.
Po cestě zpět jsem si také všimla kostela, ke kterému jsem se šla podívat a on byl otevřený, takže jsem se zašla podívat i dovnitř. Pak jsem sešla k oné benzince, kde jsem před pár hodinami vystoupila a začala jsem zkoumat, jestli to skutečně odsud pojede i na zpět. A protože jsem měla ještě čas, zašla jsem si na takovou menší pláž smáčet alespoň nohy. A pak už mě čekala jen cesta zpět. Ale i při této cestě bylo mnoho nádherných pohledů na místní krajinu. Kolem 21:30 hod. jsem pak dorazila zpět na nádraží v Santiagu a vydala se zpět na hotel, kam jsem přišla něco málo po 22:00 hodině. Petr a Lojza už spali, protože je tento pěkný výlet čekal právě druhý den, kdy já už jsem se musela balit a jet na letiště.
Pane, díky za dnešní krásný den! Díky za možnost výletu, za krásné pohledy, za zdravé oči, které mě dáváš a které to vše co jsi pro nás stvořil, mohou vidět! Díky za volnost i za krásnou tečku za celou pěší poutí!
