Druhý den - máme za sebou první noc v Portugalsku a čeká nás pouť, tentokrát ještě ne pěší, ale autobusem, do poutního místa Fátima. I plán dnešního dne hodně přispěl k tomu, že jsem se, byť na poslední chvíli, rozhodla pro cestu do Santiaga de Compostela.
Dnešní den vstáváme už ve 4:40 hod., protože jsme se domluvili, že ještě navštívíme Mariánské poutní místo Fátima.
Pro mě osobně je tento den velmi vyjímečný a jsem ráda, že ho můžu prožít právě ve Fátimě, do které se vracím po deseti letech. A tak nějak si uvědomuji, že na některá místa, kde jsem už třeba byla, se po deseti letech zase objevím znovu a to není jen Fátima.
Večer už se nám moc nechtělo studovat jízdní řád metra a ráno jsme pak na to doplatili. Metro i výtah k metru byl zavřený. Vchod do metra se sice otvíral v 5:05 hod., ale pohled na jízdní řád v nás vyvolal trochu neklid, protože první spoj metra jel až v 6:00 hodin, což my už jsme v té době potřebovali být na nádraží a nasedat do autobusu směr Fátima. Nastal tedy stíhací závod s časem. Bohu díky jsme čas vyhráli a 3 km na nádraží stihli za necelou půl hodinu.
V 6:00 hodin už jsme nastupovali do autobusu a čekala nás cesta dlouhá dvě hodiny a dvacet minut. Něco málo po 8:00 hodině jsme již byli ve Fátimě.
Fátima je významné poutní místo v Portugalsku.13.5.1917 se zde zjevila třem pasáčkům Panna Maria. Poté se zjevení opakovalo vždy 13. až do října. Na místě setkání byla postavena kaple, kde denně hoří stovky svíček. Později byla vystavěna bazilika Panny Marie Růžencové s 65 metrovou věží.
A v roce 2007 gigantická basilika Nejsvětější trojice, která pojme na 5000 návštěvníků.
Batohy jsme si nechali uschovat na nádraží a pak už s velkou chutí a nadšením vyrazili směr náměstí a bazilika. Prvně jsme začali hledat, kde je mše svatá. Rozhodli jsme se jít hned na tu první, která byla v 9:00 hodin. I přesto, že jsme nic nerozuměli, tak to byl velký zážitek. Díky dnešní vymoženosti techniky jsme si čtení a evangelium přečetli v mobilu česky. Mše svatá i ve všední den byla se zpěvem a i kázání muselo být pozitivní, protože kněz se stále usmíval. Po mši svaté jsme pak posilnili i naši fyzickou schránku a vydali se ke kapli, kde je umístěna socha Panny Marie Fátimské. Tam jsme se každý soukromě pomodlili a po té se vydali do baziliky, která je také na náměstí. V bazilice jsou hrobky Francisca a Jacinty, dvou ze třech dětí, kterým se zjevila Panna Maria. Oba zemřeli krátce po zjeveních, Francisco v roce 1919 a Jacinta v roce 1920. V roce 2000 byly vyhlášeni za blahoslavené papežem Janem Pavlem II. Třetí z nich, Lúcia dos Santos, byla řeholnice a zemřela v roce 2005.
Poté jsme se šli osvěžit zmrzlinou, protože teplota začala silně přesahovat 30 stupňů. Pak jsme si ještě koupili nějakou upomínku a já poutnický klobouk a to i přesto, že jsem byla rozhodnuta jít bez pokrývky hlavy, protože si v klobouku připadám divně, ale nakonec jsem se nechala spolu - poutníkama přemluvit a klobouk jsem si koupila a nakonec jsem za něj byla nejen vděčná ale i jsem ho ráda nosila. Po té jsme se vyšli podívat na místo, kde bydleli vizionáři. Místo se jmenuje Cova da Iria a děti zde tehdy pásly dobytek, když v tom se jim ukázala Panna Maria. Cestou jsme se pomodlili křížovou cestu, protože cesta je lemována 14 zastaveními křížové cesty. Také jsme si prohlédli i vnitřek obydlí, kde děti spolu s rodiči bydleli. Měli jsme dostatek času a tak člověk mohl na sebe nechat působit ono prostředí.
Po návratu k bazilice na náměstí nám zbýval ještě čas do odjezdu autobusu zpět do Porta a tak jsme se společně pomodlili růženec a také jsme zavolali jáhnu Františkovi do Lančova.
Cesta zpět se nám poněkud protáhla, protože v Portu zrovna byla dopravní špička. Po příjezdu jsme šli na metro a jeli jsme za Porto na první ubytování.
Než jsme přejeli celé Porto a dostali se do Povoa de Varzim, kde jsme měli před domluvené ubytování, tak bylo už celkem pozdě a telefon už nám nikdo nezvedal. Lojza začal hledat další ubytování přes spolupoutnici Júlii, se kterou se seznámil na letišti v Praze. Ta nám sice řekla, že tam kde je ubytována mají sice volno, ale když jsme na ubytování došli, tak nás už nepustili a poslali nás dál. To už bylo skoro 21:00 hodin.
Další ubytování jsme sice našli, ale protože nikdo z nás nemluví anglicky, tak jsme nebyli schopni se domluvit. Vypadalo to, že ani zde nepochodíme dobře, ale zachránila nás Martina – manželka Petra, která nám vše přeložila a my jsme se najednou ocitli v úžasném pokoji s několika lůžky, dostali jsme ještě i vodu a kluci i pivo a na uvítanou jsme dostali i Portské víno. Měli jsme možnost se i osprchovat a celý den jsme zakončili poděkováním Pánu Bohu a Panně Marii modlitbou večerních chval a kompletáře.
