První den - cesta z Brna do Porta v Portugalsku a začátek putování do Santiaga de Compostela.
Konečně nastal ten roky vytoužený okamžik, kdy odlétám do Porta v Portugalsku a odkud za dva dny budeme vycházet pěšky do Santiaga de Compostela ve Španělsku.
Já v Brně vstávám v 1:00 hodinu v noci a odjíždím na nádraží, odkud pojedu autobusem na letiště do Vídně a následně pak poletím do Porta.
Další dva spolupoutníci Petr a Lojza letí z Prahy a potkáme se teprve na letišti v Portu. Letíme takto odděleně proto, že já jsem se rozhodla na pouť přidat až asi týden a půl před plánovaným termínem.
Na cestu se těším, i když mě provázejí obavy, jestli zvládnu všechny kontroly, protože mé jazykové znalosti kromě češtiny jsou nulové. Ve 4:20 hod. vystupuji ve Vídni před letištěm a hned mám problém. Sama jsem nikdy takto letadlem necestovala, a když zjistím, že je tam několik odletových terminálu, začnu být značně nejistá, kam jít. V tom za sebou ještě zaslechnu češtinu a tak prosím o radu. Za chvíli jsem se pak už zorientovala – Bohu díky!
Na letišti je v tuto ranní dobu docela málo lidí a tak jsem za necelou ¾ hodinu odbavena a také lehčí o několik věcí, které mě zabavili, protože jsem své zavazadlo chtěla mít v letadle u sebe.
Když jsem se ještě doma balila, tak jsem svůj batoh několikrát přebírala a zjišťovala, bez čeho se obejdu, abych toho neměla na zádech potom moc a skoro nikdy jsem nic nevytřídila. Tady na letišti to bylo co by dub.
Procházím dál letištní halou a mám ještě asi dvě hodiny času, než přijde na řadu můj let. V 7:45 hod. se objevují další pokyny, kam se máme dostavit k nástupu do letadla. Všichni cestující do Porta se začínají scházet k místu, odkud máme nastoupit do letadla. Když už takto stojím ve frontě asi 30 minut a nic se neděje, všimnu si, že obsluhující personál začíná obcházet kolem okének letištní haly a vypadá to, jako by hledal letadlo. Za dalších asi 15 minut je nám oznámeno, že let bude opožděn. Tak si tak říkám, že to pěkně začíná. Ale naštěstí jsem měla dost velkou časovou rezervu, protože kdyby letadlo letělo přesně, čekala bych na své spolupoutníky na letišti v Portu asi tři hodiny. Takže je vlastně jedno, jestli sedím ve Vídni nebo v Portu. Čas čekání se snažím využít k tomu, abych si napsala svoje úmysly, za které chci pouť jít. Rozhodla jsem se, že každý den bude mít svůj vlastní úmysl. Za hodinu a půl dostáváme informaci, že je možné nastoupit do letadla. I při této kontrole proběhne vše hladce a já se po 13 letech opět ocitám na palubě letadla. Lojza mě zařídil, že mohu sedět u okénka a tak doufám, že si to budu moci opravdu užít. A opravdu si to užívám se vším všudy, neboť sice jsem v letadle, ale trvá to ještě další hodinu, než se konečně začneme posouvat po letištní ploše a budeme nabírat rychlost k tomu, abychom mohli vzlétnout. A tato hodinu je docela dost nepříjemná, ale ještě je to nic oproti tomu, co teprve přijde.
Když totiž letadlo opustí ranvej a zamíří k oblakům, začne mít motor neskutečný zvuk a vše je ještě umocněno tím, že sedím právě u motoru. Zvuk je tak silný a spíše mě připadá, jako by se letadlo mělo každou chvíli zřítit. Místo, abych si tento okamžik užila, tak mě hlavou běží hrůzné myšlenky a kdyby to bylo jen trochu možné, tak bych okamžitě vystoupila, ale nešlo to a tak jsem se začala modlit.
Když jsme pak nabrali správnou výšku a rychlost, tak se hluk motoru utišil a já jsem se mohla začít kochat tou krásou mraků a všeho toho, co bylo možné z výšky vidět. Let trval asi dvě hodiny a tak kolem 14:30 hod. přistáváme na letišti v Portu. Je to menší letiště a tak vystupujeme z letadla přímo na letištní plochu a odcházíme do haly. Za necelou půl hodinu, pak přistává i letadlo, které letělo z Prahy a tak se konečně potkávám s Lojzou a Petrem. Společně pak odcházíme k metru, které nás přepraví na naše první ubytování.
Když jsme přišli na ubytování, tak nás tam přivítal mladý pán, který mluvil česky. Bylo to velmi pěkné setkání. Dostali jsme kredenciál, do kterého budeme během cesty sbírat razítka a to nám pak také umožní další přespání. Bylo to milé i v tom, že nám pán všechno ukázal. A když jsme se ho ptali, kde se tam vzal, tak říkal, že před asi rokem šel také na pouť a pak se rozhodl pro tuto dobrovolnickou službu v Portugalsku.
Když jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili do města. Lojza si po cestě koupil ještě hůlky a poté jsme vyrazili do historické části města a ke katedrále, která je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie - Sé Catedral. Tato katedrála je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v Portugalsku.Jedná se o národní kulturní památku. Je to úžasné, že svoji putování můžeme začít právě zde u Panny Marie a to i přesto, že dovnitř už nás nepustili, protože jsme přišli minuty po zavírací době. Po návratu na ubytování jsme si dali společnou večeři a také portské víno, které koupil Petr. Na závěr dne jsme se společně pomodlili večerní chvály a šly jsme spát, protože nás další den čeká výlet do Fatimy.
