Zajímavé...

Měsíc Ježíšova Srdce - návod, jak prožít jeden den v Ježíšově Srdci

Margherita Maria Alacoque, CC BY-SA 4.0, it.wikipedia.org Ze spisů svaté Markéty Marie Alacoque:
Světice přijímá od Krista úkol učit nás lásce k jeho Srdci.

- Náš Pán dal jednoho dne světici zaslechnout tato slova: Chci, abys mi posloužila jako nástroj, který přitáhne srdce k lásce ke Mně.





Odpověděla: Nemohu pochopit, můj Bože, jak bych to mohla udělat.

On na to: Skrze mou všemohoucnost, která učinila všechno z ničeho. Nezapomínej nikdy na svou nicotu. Jako oběť mého Srdce máš vždy sloužit k tomu, obětovat se jako nástroj. Potom moje láska v tobě nebude nikdy nečinná, ale vždy tě přivede ke konání nebo k utrpení; nebudeš si z toho nikdy připisovat ani nejmenší část na svůj účet. Neboť tato práce nepatří nástroji, který používá Umělec. Ty naopak budeš vlastnit podle slibu, který jsem ti dal, poklady mého Srdce a právo užívat je pro duše, které jsou k tomu oprávněné. Ty si nemáš tyto milosti přivlastňovat, ani schovávat s tím, že je rozdáš druhým. Zalíbilo se mi posloužit si tvým srdcem jako řečištěm, kterým se budou šířit moje záměry k duším, z nichž mnohé budou tímto způsobem zachráněny z propasti zkázy, jak ti to zjevně ukážu.

O jaké milosti se jednalo, světice napsala:

Když mě Pán zvláštním způsobem pověřil láskou ke svému Srdci, ukázal mi, co budu muset vytrpět pro tuto lásku a jaké milosti budou určeny nejen pro mě, ale i pro ty, které mi pošle, kterým mám prostě odpovědět to, co mi vnukne v mysli. On to tak použije jako pomazání své milosti, kterými mnohá srdce přitáhne, aby ho milovala.

Margareta Maria Alacoque, public domain, commons...


Ach můj Bože, cítím svou křehkost, bojím se, že tě zradím, když uvidím příliš mnoho zla blízko vedle sebe. Moje lásko, proč mě nenecháš ve společném životě sester Navštívení? Bereš mě z tohoto místa, abys mě ztratil? Takové vzácné milosti dáváš těm duším, které sis vyvolil a které tě lépe oslaví, zatímco já ti budu jen odporovat. Nechci pro sebe nic jiného než tvůj kříž a lásku k tobě. Stačí mi, když budu dobrou řeholnicí, jen po tom toužím.

Ale Pán jí odpověděl: Budeme zápasit, moje dceruško, s tím budu spokojený, ale uvidíme, kdo zvítězí, jestli Stvořitel nebo tvor, síla nebo slabost, všemohoucnost nebo bezmocnost. Tato slova ve mně vyvolala velký neklid, proto dodal: Věz, že se necítím uražený tvým odporem, kterým mi odmítáš poslušnost. Ale chci, abys pochopila, že jsem absolutním správcem svých darů a svých tvorů. Nic na světě mi nemůže zabránit v uskutečnění mých záměrů.

Jindy Pán ještě řekl: Budu kralovat navzdory mým nepřátelům, přivedu nakonec k uskutečnění to, k čemu jsem tě vyvolil, ať vynaloží protivníci jakékoliv úsilí. Nebe a země pominou, ale má slova neminou účinkem.
Proto řekla světice se svou obvyklou důvěrou: Můj nejmilejší Spasiteli, kdy tedy přijde ten šťastný okamžik! Svěřuji ti péči o šíření tvé záležitosti, zatímco já budu mlčet a trpět.

Svatá Markéta Marie se připravovala na svůj řeholní slib, když k ní Pán přišel ve Svátosti a řekl: Hle, rána mého boku, kde máš nyní trvale přebývat; zde můžeš uchovat bílé roucho nevinnosti, do kterého jsem oděl tvou duši, abys tu žila stále podle života Člověka - Boha; budeš žít, jako bys nežila, abych v tobě dokonale žil já. Budeš pracovat, jako bys nepracovala, ale já budu pracovat v tobě, protože ti chci být vším. Ty buď připravena slepě milovat a trpět, jen jedno srdce, jedna láska, jen jeden Bůh ...

Když světice slyšela ta slova, napsala vlastní krví slavnostní prohlášení lásky:

Já, žalostné a ubohé nic, prohlašuji, že se podrobuji a zasvěcuji a tak, jak to ode mě žádáš, obětuji své srdce, aby plnilo, co se ti zlíbí, bez výhrad a bez jiných zájmů, jen pro tvou slávu a z čisté lásky k tobě, kterému zasvěcuji celé své bytí a všechny okamžiky svého života. Patřím navždy svému Pánu jako jeho služebnice, otrokyně, jeho tvor, neboť on je moje všechno a já jsem jeho nehodná snoubenka sestra Markéta Marie, která zemřela tomuto světu. Vše je Boží, nic není moje, všechno Bohu a nic mně, vše pro Boha a nic pro mě.

Ježíšovo Srdce, zahrada rozkoše, kniha života, nekonečná propast: Nyní nám světice vypráví o některých milostech, kterými ji Pán obdařil - Jednou jsem cítila v duši velmi bolestnou agonii, když mě Pán poctil návštěvou, a řekl mi: Vstup, moje dceruško, do této rozkošné zahrady, abys osvěžila svou strádající duši. A já jsem viděla Nejsvětější Srdce ozdobené nesčetným počtem různých květin, všechny byly obdivuhodné krásy. Když jsem je uviděla a odvážila se jich dotknout, řekl mi: Můžeš je sbírat pro své potěšení.

"Ó můj sladký Spasiteli," odpověděla jsem a vrhla jsem se mu k nohám, "nechci jiné květiny jako tebe, protože jsi obdivuhodná kytice, kterou budu stále nosit v náručí své lásky."

Odpověděl: Dobře jsi volila, jen tato myrha může zachovat svou vlastní krásu a vůni: ve smrtelném životě, kde se zachová pro věčnost, a tam změní své jméno.

Jednoho dne, když jsem zrovna četla, stál přede mnou můj Miláček a řekl mi: Chci ti dát číst v knize života, kde je obsažena věda o lásce. A otevřel mi své Srdce a dal mi číst tato slova: Moje láska kraluje v utrpení, triumfuje v pokoře, raduje se v jednotě. To se tak vtisklo do mé duše, že jsem na to nikdy nezapomněla.

Ježíš ještě řekl: obdivujte ránu mého nejsvětějšího boku, propast vyhloubenou podle míry střely lásky. Kdo ji bude milovat, najde dvě cesty, jednu pro duši, druhou pro srdce. Tam najde duše pramen živé vody, aby se očistila a současně přijala život milosti. Srdce tam najde výheň lásky, takže nebude schopné žít jinak než z lásky: jedno se tam posvětí, jiné se stráví, ale protože vstup je velmi těsný, je třeba být velmi maličký a zbavený všech jiných věcí, aby bylo možné vstoupit.

Podle spisů světice můžeme sestavit návod, jak prožít jeden den v Ježíšově Srdci:

Při prvním probuzení vstup do Ježíšova Srdce, zasvěť mu své tělo, svou duši, své srdce a celou svoji bytost, aby sloužila pouze jeho lásce a jeho slávě.

Zvol si svaté Srdce za vznešený chrám, ve kterém budeš konat všechny své modlitby, aby se vrátily vyslyšeny k Bohu, jehož miluj láskou tohoto Nejsvětějšího Srdce, klaněj se mu ve všech adoracích, chval ho všemi chválami, všemi svými skutky tím, že chceš, co On chce.

Při mši pros toto láskyhodné Srdce, sjednoť se s ním, s jeho láskou a jeho úmysly, jaké má s tebou.

Také ve zpovědi a přijímání Mu dej k dispozici své nedostatky, aby doplnil, co ti ještě schází.

Když poklekáš před Nejsvětější svátostí, mysli na ty poklony, kterými se Mu vysmívali při jeho umučení, a řekni: "Ať se ti klaní každé koleno, Majestáte mého Boha, nekonečně ponížený v posvěcené Hostii. Ať tě každé srdce miluje, každá mysl ať se ti klaní, každá vůle ať se ti podrobí."

Posílej často skrze svého dobrého anděla své srdce, aby vzdalo hold Ježíši ve Svátosti.
,br> Když si jdeš pro pokrm, spojuj ho s božskou potravou, kterou Ježíš udržuje tvou duši v Nejsvětější svátosti, a pros Ho, aby toto tělo, které jsi přijal z lásky a z poslušnosti, bylo duchovním poutem, kde se vtělila jeho čistota do tvých úmyslů, jeho milost v tvé duši, láska k Němu v tvém srdci tak, abys Ho ustavičně miloval.

Pečuj o to, aby i tvůj odpočinek byl zasvěcený Božskému Srdci, povídej si s Ním, zasvěť věčnému Slovu každé své slovo, nepronášej žádné, které by se neobrátilo v jeho slávu.

Spoj své mlčení s jeho mlčením, které zachovává v Nejsvětější svátosti, vystříhej se každého rozhovoru, který zavání tvou chválou, nebo může znechutit bližního, každého úmyslu, který podněcuje tvá sebeláska a marnost.

Když máš něco vytrpět, raduj se ve spojení s onou Svátostí, v níž tolik vytrpělo a trpí Ježíšovo Srdce.

Když cítíš, že se v tobě probouzí nějaký cit, který se protiví čisté lásce, odnes ho k Božskému Srdci, aby ho On zničil a dal ti místo toho milost pokory. Dělej to tak i při jiných vášních a chybách.

Když se stane, že poklesneš a pochybíš, obrať se na Něho a vyprošuj si opačnou ctnost, abys ji obětoval věčnému Otci a pros, aby ti ve své milosti odpustil. Tak to dělěj i tehdy, když vidíš pády druhých.

Ke každé události připoj slova našeho Pána "Buď vůle tvá" a pak se Mu zcela odevzdej.

Večer odevzdej vznešenému Srdci vše, cos během dne vykonal, aby očistilo vše, co bylo nečisté a nedokonalé ve tvém konání.

Aby sis zajistil bezpečný klid na odpočinek, vstup do svatyně milovaného Ježíšova Srdce a uzavři se v něm klíčem úplné odevzdanosti do jeho péče.

Sebedarování Božskému Srdci:

"Nejsvětější Srdce, daruji ti a zasvěcuji ti své srdce,
svou mysl, svou paměť, svou vůli,
aby vše, co vykonám,
co vytrpím,
bylo jen pro tvou lásku a slávu;
vše, co uvidím, co budu slyšet,
ať mě vede k tomu, abych tě miloval;
všechna má slova ať jsou jako úkony mého klanění
a oslavou tvého svrchovaného majestátu;
všechny hnutí mých rtů
ať jsou jen projevem zkroušenosti
nad spáchanými hříchy
i zanedbaným dobrém.

A prosím tě, láskyplné Srdce,
abych tě mohl tolikrát přitáhnout k sobě,
kolikrát se nadechnu.
Kolikrát tak udělám až do posledního dechu,
tolikrát tě obětuji tvému ​​věčnému Otci,
abych mu vzdal veškerou chválu,
kterou mu dlužím.

Ó Srdce plné dobroty,
vyslyš mě a vyslechni.
Nejsvětější Srdce, ze kterého jsem vzešel,
na kterém závisím,
pro které žiji,
vezmi si mě, zapal mě, přetvoř mě v sebe.

Udělej, aby každý můj krok
vedl jen k tobě,
každý můj skutek a hnutí
mě spojovalo s tebou.

Vyznávám, že chci raději tisíckrát vytrpět smrt,
než se odloučit od tebe
a dopustit se vůči tobě i nejmenší nevěrnosti.
"


Světice nám vypráví o nekonečné milosti, kterou přijala, když se jednou klaněla Nejsvětější svátosti oltářní:
Cítila jsem se obklopena jeho sladkou přítomností, ale tak silně, že jsem úplně zapomněla na sebe, na místo, kde se nacházím, a nechala jsem se vést božským duchem a zcela jsem své srdce odevzdala síle jeho lásky. Dal mi dlouho spočinout na své božské hrudi, kde mi odhalil podivuhodné věci své lásky a nevýslovné tajemství svého Svatého Srdce, která dosud přede mnou skrýval. Toto Srdce mi otevřel poprvé, ale způsobem tak skutečným a citelným, že se to nedá vypovědět: Mé Božské Srdce je zanícené láskou k lidem a zvláště k tobě, že v sobě nemohu udržet horké plameny lásky a je třeba, aby se skrze tebe rozlily, ukázaly jim a obohatily poklady, které jsem ti teď ukázal a které obsahují milosti posvěcující a pomáhající, aby byli zachráněni před propastí záhuby. Vybral jsem si tě jako propast nehodnosti a nevědomosti pro uskutečnění tohoto velkého záměru, který chci celý uskutečnit.

Pak mě požádal o moje srdce, které jsem mu nabídla, a On ho vložil do svého, kde mi dal spatřit, jak se stravuje, jako malý atom v rozpálené výhni. Potom ho vyňal celé rozpálené a vložil do mě srdce na jeho místo se slovy: Vidíš, moje milovaná, jaká drahocenná je záruka mé lásky! Vložil jsem do tvého boku jiskru svých nejživějších plamenů, aby ti sloužila jako srdce a stravovala tě až do posledního dechu tvého života. Pokud až dosud jsi se neoznačovala jinak než moje otrokyně, nyní tě nazývám milovanou učednicí mého Srdce.

Tuto milost mi obnovoval stejným způsobem každý první pátek v měsíci. Požehnané Srdce se mi představilo jako zářící slunce, jehož žhoucí paprsky se zabodávaly přímo do mého srdce, a mně se zdálo, že mě pálí jako oheň a že mě spálí na popel. Zvláště v tuto dobu mi božský Pán ukazoval, co ode mě chce, a odhaloval mi tajemství svého láskyplného Srdce.

Při jiné příležitosti nám vypráví, jak přijala tuto milost: Když jsem jednou pracovala spolu s dalšími sestrami s konopím, uchýlila jsem se na dvorek blízko Nejsvětější svátosti, a zatím, co jsem čekala na kolenou na další práci, pocítila jsem náhle velkou usebranost vnější i vnitřní a spatřila jsem láskyhodné Srdce mého klaněníhodného Ježíše, který zářil jako slunce mezi plameny své čisté lásky, obklopený serafíny, kteří hráli úžasný koncert a zpívali: "Láska triumfuje, láska se raduje, láska se veselí v Božském Srdci."

A když mě zvali, abych tyto chvály zpívala spolu s nimi, a já jsem neměla odvahu, oni mě vzali a řekli, že přišli právě kvůli tomu, aby se spojili se mnou a vzdávali tomuto Nejsvětějšímu Srdci neustálou poctu lásky, klanění a chvály. Proto mi drželi místo před Nejsvětější svátostí, abych Ho mohla uprostřed nich bez přestání milovat a oni mohli mít účast ve mně na mé trpělivé lásce, tak jako já jsem se těšila z jejich lásky. Toto společenství se zapsalo zlatými nezničitelnými písmeny do Nejsvětějšího Srdce. Tato milost trvala asi dvě nebo tři hodiny a plody ve mně zůstaly po celý život, jako pro pomoc, kterou mi tím poskytli, tak pro přátelskost, jakou jsem přitom vždy zakusila. Byla jsem do toho celá pohroužená a nenazývala jsem tyto anděly jinak, než svými božskými druhy.

Spojená s nebeskými duchy cítila se světice vedena k tomu, aby spojila s Božským Srdcem duše věřících, které zvala k této svaté pobožnosti, jak se o tom dozvídáme na různých místech z jejích listů. Začala se tak tvořit první sdružení zaměřené na úctu k Nejsvětějšímu Srdci, zatímco světice ve své hluboké pokoře se pokládala za nehodnou takové účasti.

Jeden příklad: Můj Spasitel, protože mě nechtěl ztratit, spojil se sám s jedním duchovním společenstvím, se svými velmi dobrými přáteli, kteří s velkou láskou a věrností odčiňovali křivdy, které jsem spáchala. Ale já vám vyznávám, že kdyby tyto svaté duše poznaly, jak jsem špatná, nikdy by nesouhlasily s podobným sdružením z obav, abych na ně přivolala rozhořčení a hněv milovaného Srdce, bez kterého by byl můj život nesnesitelný.

Síla společných modliteb ke cti Božského Srdce:
Světice napsala:

Žádejme ustavičně toto nejdůstojnější Srdce,
aby se dalo poznat a milovat
a aby rozdávalo své milosrdenství těm,
kteří se k němu utíkají při veřejných neštěstích.
Jak mocné je Božské Srdce
při usmíření Boží Spravedlnosti,
která je pobouřena množstvím našich hříchů,
které na nás svolávají vlnu zármutku,
ve kterém se nacházíme.
Je třeba se modlit,
aby nebylo ještě húře.
Společné modlitby
mají u tohoto úctyhodného Srdce velkou moc,
která zadržuje a odvrací
přísnost Boží Spravedlnosti,
staví se mezi ni a hříšníky,
aby dosáhli milosrdenství.

Jak šťastný je ten,
kdo přispívá k upevnění království
láskyhodného Ježíše!
Získává si tím jeho přátelství
a věčné požehnání láskyhodného Ježíše,
který je mocným ochráncem naší vlasti.
Právě takového mocného potřebujeme,
aby oddálil rozhořčení a přísnost
spravedlivého Božího hněvu
pro tak velké množství spáchaných hříchů.
Ale já důvěřuji Božskému Srdci,
že se stane bohatým pramenem
nevyčerpatelného milosrdenství a milostí.

Ježíš daruje své Srdce lidem jako poslední úsilí své lásky a chce, aby byl veřejně uctíván jeho obraz.

Zde vypráví světice o nejvýznamnějším daru:
Jednoho dne, na svátek svatého Jana Evangelisty, kdy mi prokázalo milost podobnou té, jakou přijal milovaný učedník při Poslední večeři, Božské Srdce se mi představilo na trůnu z ohně a plamenů, které do daleka zářily a byly jasnější než slunce a průzračnější než křišťál.

Merazhofen Pfarrkirche Chorgestühl links Margaretha Maria Alacoque, Pfoto: Andreas Praefcke, CC BY 3.0,


Rána přijatá na kříži byla zvýrazněna, Srdce bylo ovinuté trnovou korunou a byl v něm zasazen kříž. Můj božský Mistr mi podal vysvětlení, jak tyto nástroje jeho umučení vyjadřují jeho nesmírnou lásku, kterou chová k lidem a která byla zdrojem všeho jeho utrpení, která v něm byla přítomna od okamžiku vtělení, a už od toho okamžiku mu byl kříž takříkajíc zasazen do Srdce tím, že přijal všechna pokoření a bolesti, které měla jeho lidskost vytrpět během smrtelného života, stejně jako potupy, kterým ho vystavila jeho láska k lidem v Nejsvětější svátosti až do konce časů, jako nejvyšší úsilí jeho lásky, které předkládá svůj obraz jako pomocný předmět tak přiměřený, aby lidi naučil lásce, a to lásce pevné; neboť tím jim otevírá všechny poklady lásky, milosrdenství a milosti, posvěcení a zdraví, které jsou v něm obsaženy, aby všichni, kteří, jak jen mohou, mu chtějí vzdávat, úctu a lásku, byli obohaceni božskými poklady, které nabízí z bohatého a věčného pramene.

Ujistil mě, že zakouší zvláštní potěšení, když je uctíván v podobě tohoto lidského Srdce, jehož veřejný obraz by chtěl mít vystaven, aby se, jak dodal, dotýkal nečitelného lidského srdce; dovolil mi, abych v hojnosti sypala těm, kteří Ho uctívají, poklady milostí, kterých je plné.

Všude, kde bude tento obraz
vystaven a obzvláště uctíván,
udělí v hojnosti požehnání všeho druhu.


Po tom všem mi Božský Spasitel řekl tato slova: b>Hle, moje dceruško, záměr, pro který jsem tě vybral, je pro tebe tak velkou milostí, že tě chovám ve zvláštní péče už od kolébky. Stal jsem se tvým učitelem a vedu tě jen proto, abych tě připravil na přijetí těchto vynikajících milostí, mezi které musíš zahrnout i tuto přítomnou jako jednu z nejvýznamnějších, když ti odhaluji největší dar všech pokladů a ukazuji ti a daruji sám chrám svého Srdce. Proto jsem se vrhla v prostraci tváří k zemi, protože jsem nebyla schopná vyjádřit své city jiným způsobem než mlčením, brzy nato přerušeným mými slzami a mými vzdechy.

Po období čtrnácti let vzpomínala na to světice těmito slovy: Na svátek milovaného učedníka se mi vrací na mysl, jak mi v onen den tento božský Snoubenec prokázal nesmírnou milost, které jsem úplně nehodná, a dal mi odpočinout s milovaným učedníkem na svém klíně a dal mi své Srdce, svůj kříž, svou lásku; dal mi své Srdce jako můj azyl, mou pomoc, moje nebe odpočinku mezi bouřemi v tomto bouřlivém moři; dal mi svůj kříž pro můj trůn slávy, kde mám být nejen oslavená, kde se mám ještě radovat, ačkoli jsem nevykonala sama nic dobrého kromě toho, co vykonal Ježíš, kříž a láska; jeho láska mě očistila, zdokonalila, přetvořila v sobě ke všemu. Ale, můj Bože, jak špatně jsem odpovídala na tak velké milosti, které mě měly přijmout svatou a snad poslouží jen k mému odsouzení!

Jindy napsala: Božské Srdce Ježíšovo mi prokazuje ustavičně přízeň, a já se mu odvděčím jen nevděčností. On mě omilostnil svou návštěvou, kterou jsem zakusila jako velmi prospěšnou pro dobré dojmy, jaké zanechala v srdci. Nuže, On mě ujistil, jak velké je jeho zalíbení v tom, když vidí, jak poznávaný, milovaný a uctívaný od svých vlastních tvorů, že pokud se nemýlím, mi slíbil, že všichni ti, kteří budou zbožní a zasvěcení, nikdy nezahynou.

Margherita Maria Alacoque, Giovanni Destefanis, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org


Že jako zdroj všech požehnání
bude své milosti širokou rukou rozdávat
na všech místech,
kde bude vystaven obraz jeho Božského Srdce;
že sjednotí v míru všechny nesvorné rodiny,
že bude chránit a doprovázet ty,
kteří se ocitnou v nějaké nouzi
a obrátí se na něj s důvěrou;
že vylije líbezné pomazání své lásky
na všechna společenství,
která Ho budou uctívat
a svěří se jeho zvláštní ochraně;
že zruší všechny pohromy Boží spravedlnosti
a změní je v milost,
aby byly ihned odvráceny.


Návrh praktické úcty
k Božskému Srdci:


Světice v jednom listu napsala:
Řeknu vám prostě jako opravdové přítelkyni úctyhodného Srdce Pána Ježíše Krista, že když ho prosím za vás, přichází mi na mysl, že pokud toužíte žít úplně pro Něho, abyste došla k dokonalosti, potřebujete se zcela odevzdat Nejsvětějšímu Srdci, pokud to záleží na vás, bez výhrad, takže nechcete už nic jiného než vůli tohoto láskyplného Srdce, že nebudete nadšená ničím než city k němu, nebudete dělat nic bez jeho světla, nepodniknete nikdy nic, dokud se ho nezeptáte na radu a nepožádáte o pomoc, a budete mu děkovat za dobré i špatné výsledky vašich akcí, vždy si zachováte spokojenou mysl a ničím se nebudete vzrušovat a bude vám stačit pouze to, že Božské Srdce je spokojené, milované a oslavované.

Pokud však vroucně toužíte být z počtu jeho milovnic,
musíte mu obětovat
pobožnost prvního pátku v měsíci
a po svatém přijímání
vzbudit úmysl zcela se mu zasvětit
a že se vynasnažíte získat mu všechnu lásku,
čest a slávu,
jak to jen bude ve vaší moci.
To vše způsobem, jaký vám vnukne.


Po tom všem se už nesmíte ohlížet na nic jiného, než jak mu zcela náležet a být mu zcela oddaná. Klaněníhodné Srdce vám bude pomáhat v každé potřebě a zajistí vám, jak jen možno, váš pobyt na zemi.

Když se tedy spojíte s jeho záměry, On napraví, co by mohlo být ve vašem konání nedokonalé, a posvětí to, co bude dobré. Je třeba zajistit, aby všechny naše schopnosti vstoupily do jeho úctyhodného Srdce, udělat se maličkými a pokornými přiznáním naší nicoty, ve kterém musíme setrvat v nejhlubší pokoře.

Je vhodné založit si v tomto svatém Srdci království pokoje tím, že souhlasíme s jeho zalíbením, kterému se musíme zcela odevzdat tak, že všechny naše starosti se zaměří na to, abychom odstranili vše, co by se mohlo projevit jako překážky, a necháme Ho, aby v nás působil podle svého přání, až nás přetvoří dle svého způsobu a zdokonalí nás podle své míry. A abychom setrvali uvnitř tohoto božského Srdce navždy, je třeba milovat ho láskou, která má přednost před vším a je jedinou potřebou našeho srdce, vším ostatním pohrdáme a zapomínáme na to.


Modlitba lásky k Ježíšovu Srdci

"Ó Srdce zanícené a žijící láskou!
Ó, svatyně božství, chráme svrchovaného majestátu, oltáři božské lásky,
Srdce hořící láskou k Bohu i k nám,
klaním se ti, miluji tě, stravuji se láskou a úctou k tobě.
Spojuji se s tvými svatými záměry,
chci, ano, chci planout tvým ohněm,
žít tvým životem.
Jak se raduji, když tě vidím spokojené a blažené;
když vidím, jaký podíl přijímám na tvých výsadách a na tvé slávě,
z celého srdce bych chtěl raději trpět a zemřít,
než abych se ti znelíbil.
Ó, moje srdce, chci konat pouze to,
k čemu mě podněcuje Nejsvětější Srdce Ježíšovo;
chci jen tiše přebývat pod jeho pohledem
a žít tak, jak se patří na lidskou přirozenost.
Ó Božské Srdce, sjednocuji se s tebou a ztrácím se v tobě.
Chci žít jen pro tebe a hledím jen na tebe.
Tak ať je všechno mé jednání v trvalém mlčení a úctě
a pokoře před tebou jako hořící lampa,
která se stravuje před Nejsvětější svátostí.
Milovat, trpět a umírat. Amen."



Pán žádá svátek ke cti svého Srdce, které tak miluje lidi:

Světice zaznamenala:
Když jsem přebývala před Nejsvětější svátostí v den jejího oktávu, láska mého Boha mi prokázala výjimečné milosti; protože jsem pociťovala potřebu vzdát mu nějakým způsobem hold lásky za lásku, řekl mi: Nemůžeš mi prokázat větší dík jinak, než způsobem, o který jsem tě už tolikrát žádal. Odhalil mi své Božské Srdce se slovy:

Hle, Srdce, které lidi tolik milovalo, že se nešetřilo ničeho, až se zničilo a strávilo, aby tak dalo záruku své lásky ... Výměnou za to všechno přijímám od většiny jen nevděčnosti, pohrdání, neúctu, svatokrádeže a chlad vůči mně a mé Svátosti lásky. Ale to, co mě ještě více trápí, je vidět, že se takto ke mně chovají srdce zasvěcených osob. Proto tě žádám, aby v první pátek po oktávě Božího Těla byl zvláštní svátek ke cti mého Srdce, abyste vykonali svaté přijímání jako důstojné zadostiučinění za urážky, jakých se dostalo Nejsvětější svátosti vystavené na oltářích. Tak ti slibuji, že mé Srdce rozšíří hojné projevy své Božské lásky těm, kteří mi vzdají důstojnou úctu a přivedou jiné, aby ji rovněž vzdali.


Ale můj Pane, řekla jsem, na koho se to obracíš? Na ubohého tvora, na bídnou hříšnici, která by pro svou nehodnost mohla jen překážet ve splnění tvé úlohy: Máš přece tolik velkorysých duší, které to mohou udělat.

Božský Spasitel odpověděl: A které? Nevíš, že si přisluhuji těmi chudšími, abych zahanbil silné, a jako obvykle se moje moc daleko více projeví na maličkých a chudých duchem, protože nic ze svého nepřidávají?

V roce 1685 byla světice jmenována novicmistrovou a dostalo se jí útěchy položit začátek úcty k Božskému Srdci. Říká:

Nebylo mi ještě dáno najít způsob, jak rozšířit úctu k Božskému Srdci, jedinou mou touhu. A tady je první příležitost, kterou mi jeho dobrota poskytla. Byl právě pátek a svátek sv. Markéty a já jsem prosila sestry novicky, které mi byly právě svěřeny, aby malé pocty, které byly určeny mně k mému svátku, vzdali Srdci našeho Pána Ježíše Krista. Přijaly to s velkou ochotou. Postavily oltářík, umístily na něm obrázek nakreslený na obyčejném papíře, na kterém se pokoušíme vzdát Božskému Srdci všechny pocty, které nás napadnou.

Paměti z té doby zaznamenaly, že drahá novicmistrová přišla jako první vzdát úctu Božskému Srdci; pak následovaly novicky, každá s vlastním aktem zasvěcení napsaným tak, jak jí to diktovalo srdce a inspiroval Pán; potom připojila ona své slovo tak, jak jí dalo Božské Srdce poznat dispozice jednotlivých novicek.

V úctě k němu prožila celý den se sestrami noviciátu, od kterých žádala, aby jí udělaly tu radost, která nezůstala bez odměny. Modlila se tedy se serafínským zánětem spolu s nimi před oltáříkem na kolenou smírnou prosbu a další modlitby, které sestavila ke cti najúctyhodnějšího Srdce. Potom setrvala v mlčení a hluboké pokoře a její chování probouzelo víru, lásku a úctu i u těch, jejichž víra byla slabá.

Nakonec poděkovala novickám slovy: Moje milované sestry, nemohly jste mi způsobit více spokojenosti, než když jste uctily Božské Srdce a zasvětily jste se mu. Ó, jak jste šťastné, že vás chtěl povolat, abyste daly počátek této úctě. Třeba se dále modlit, aby zavládla ve všech srdcích.

Jaká je to pro mě radost, když vidím, že úctyhodné Srdce mého božského Mistra je uctívané, milované a oslavované!

Ano, moje milované, to je největší útěcha, jakou jsem mohla zakusit ve svém životě. Nic mě nemůže více potěšit, než když vidím, jak kraluje.

Milujme Ho proto, milujme Ho bezvýhradně, bez výjimky. Dejme Mu vše, vše Mu zasvěťte, abychom dosáhli tak velkého dobra; když budeme mít Ježíšovo Srdce, budeme mít vše, neboť On chce být vším pro srdce, které Ho miluje, ale je potřebné pro Něho také trpět.

Moje drahé sestry
, řekla ještě, všechny naše snahy ať jsou zaměřeny na to, poznávat Boha a sloužit Mu. Váš úděl je milovat jeho Srdce. Jaké je to štěstí, když můžeme říci: Ano, budu tě milovat a chválit po celou věčnost! Je však třeba Ho milovat vytrvale a stejně tak v bolestech jako v útěcháh a ve všech životních událostech.

Horlivost svaté Markéty Marie pro slávu Božského Srdce:

Napsala:
Kdybyste věděli, jak mě to podněcuje, abych vzdávala úctu Srdci našeho Pána Ježíše! Zdá se mi, že jsem dostala život jen proto. Je mou touhou zajišťovat slávu Božskému Srdci. Jak bych se cítila šťastná, kdybych Ho ještě před smrtí mohla udělat spokojeným!

Ke všemu ostatnímu jsem lhostejná; ono mě však podněcuje, abych ho vroucně milovala a představovala milovaným, a čím více je třeba kvůli tomu snášet tresty, námahu a bolesti, tím víc mi to působí potěšení. Není utrpení, kterému bych se nechtěla s radostí podrobit.

Někdy se v mém srdci roznítí tak velká touha udělat Ho Králem všech srdcí, až se mi zdá, že není nic, co bych nechtěla pro to vytrpět; připadalo by mi sladké, kdybych mohla bez hříchu snášet samotné utrpení pekla. Jen ať kraluje a ať Ho miluji. To mi stačí ... Moje ubohé srdce chce stále pociťovat jen to, po ničem jiném netouží.




Převzato z https://doverujem-a-verim.blogspot.com/, článek z 23. 6. 2018 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 24. 6. 2018, 18. 6. 2019 - 618 přečtení)

Pubblico dominio, it.wikipedia.org





Sdílet

Související články:
Obláčka Věrky Holasové (29.06.2019)
Růženec k Božskému Srdci Páně (16.06.2018)
Božské Srdce (08.06.2018)
8 zajímavých faktů o Božském Srdci Ježíšovu (03.06.2018)
Úcta a zaslíbení Božského srdce (03.06.2018)
Neustálá eucharistická adorace - online (09.12.2017)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (05.07.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (04.07.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (03.07.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (02.07.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (01.07.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (30.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (29.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (28.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (27.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (26.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (25.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (24.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (23.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (22.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (21.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (20.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (19.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (18.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (17.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (16.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (15.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (14.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (13.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (12.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (11.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (10.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (09.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (08.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (07.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (06.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (05.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (04.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (03.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (02.06.2014)
Litanie k Božskému Srdci - trochu jinak (01.06.2014)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 28. 06. 2019 | 781 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: https://doverujem-a-verim.blogspot.cz
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 407899
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace