Nabízíme další myšlenky z promluvy Mons. Jindřicha Bartoše o 5. a 7. přikázání, které mohou posloužit jako podněty pro zpytování svědomí ke svátosti smíření.
Nezabiješ:
“Ale já vám říkám, když se hněváš na svého bratra, už si ho zabil ve svém srdci.” (srov. Mat.5,22a)
Hněv může být příležitostí ke hříchu. Proto, když se hněváme je třeba si uvědomit:
- nesmím teď jednat neuváženě
- je třeba také omluvit i toho na koho se hněváme tím, že si uvědomíme, že i my, nejednáme vždy správně, děláme chyby a v hněvu jsme schopni ublížit
S hněvem je spojeno odpuštění a smíření. Zde platí slova z Písma svatého:
"Teď je ta doba příhodná, teď je ten den spásy." (2. Kor. 6,2)
Je také potřeba vyjít tomu, kdo nám ublížil vstříc, zvláště, když víme, že vina je na jeho straně. Ten, který nám ublížil už si dávno třeba uvědomil svou chybu a nemá odvahu za námi přijít.
Jaký je můj postoj?
Nepokradeš
Zde nepatří jen to, zda jsme něco neukradli, ale celkově náš postoj k věcem našich bližních, a také jak užíváme stvořených věcí.
Někdo užívá stvořených věcí nepřiměřeně: rozhazuje jídlem nebo penězi, přejídá se...
Co je cílem našeho života? Kam spějeme? Jaký je náš prostředek na cestě za naším cílem? A jak toho prostředku využíváme?
Jestliže se zamilujeme do svého prostředku, zastavíme se na cestě. Je potřeba mít cíl neustále na očích a nelpět na hloupostech.
Do oblasti sedmého přikázání také patří sobectví, závist, jakákoli nepoctivost.
Nikdy se nesmí omluvit nepoctivost, i kdyby to bylo na velmi dobrou věc.
Poctivost se od křesťana očekává, když křesťan není poctivý nečeká se už od něj nic.
A jak je to se mnou?