Zajímavé...

Kolik čarodějnic Katolická církev upálila?

Upálení žen obviněných z čarodějnictví ve 14. století  AnonymníUnknown author • Public domain Jeden z nej­u­ží­va­něj­ších šlágrů pro­ti­ka­to­lic­ké pro­pa­gan­dy! Cír­kev prý upá­li­la 9 mi­li­o­nů ne­vin­ných lid­ských obětí, jak tvr­di­li už v 18. sto­le­tí osví­ce­n­ci.
A jaká je sku­teč­nost?





Pře­de­vším je nutno vy­jas­nit si, o čem mlu­ví­me. Je roz­díl mezi pro­ká­za­ným uží­vá­ním sa­tan­ských ri­tu­á­lů a s nimi spo­je­ných čar a kou­zel (magie), a lidmi, kteří byli ne­vin­ně od­sou­ze­ni za do­mně­lé „styky s ďáblem“. Po­han­ské ná­ro­dy sta­ro­vě­ku roz­li­čo­va­ly dobrá a zlá bož­stva, kdo se spo­jil ma­gic­ký­mi ob­řa­dy s těmi zlými, byl bez mi­los­ti po­tres­tán smrtí. Řím­ské právo na to sta­no­vi­lo trest upá­le­ní na hra­ni­ci.

Obětí se stalo též mnoho ne­vin­ných. Sta­či­lo jenom být ve spo­leč­nos­ti nějak zvlášt­ním – a hned při ně­ja­ké pří­rod­ní ka­ta­stro­fě byl tento člo­věk ob­vi­něn ze spol­ku se zlými bohy nebo duchy s úmys­lem ško­dit. Tor­tu­ra, čili vy­nu­co­vá­ní do­zná­ní mu­če­ním, byla v těch­to pří­pa­dech hojně po­u­ží­vá­na. Na muči­dlech se ob­ža­lo­va­ní při­zná­va­li k nej­stu­pid­něj­ším skut­kům.

Po ná­stu­pu křes­ťan­ství se cír­kev­ní au­to­ri­ty od pr­vo­po­čát­ku vy­slo­vo­va­ly ka­te­go­ric­ky proti tres­tá­ní sku­teč­ných i do­mně­lých ča­ro­děj­nic a ča­ro­dě­jů smrtí (nej­ra­di­kál­ně­ji ve 4. stol. sv. Jan Zla­to­ús­tý). Pro­ti­ča­ro­děj­nic­ké běs­ně­ní bylo nej­ví­ce roz­ší­ře­né u sta­rých Keltů a zvláš­tě Ger­má­nů, kteří tomu hol­do­va­li i poté, co při­ja­li křest. To bylo spo­je­no s mnoha ne­smy­sl­ný­mi po­vě­ra­mi: ča­ro­děj­ství ve spo­je­ní se zlými bož­stvy a duchy se vě­nu­jí prý hlav­ně ženy, ty lé­ta­jí na koš­tě­ti na ča­ro­děj­nic­ká shro­máž­dě­ní, kde mají se zlými nad­při­ro­ze­ný­mi by­tost­mi po­hlav­ní styk. To jim potom umožňuje ško­dit lidem na ma­jet­ku, zdra­ví i na ži­vo­tě, po­ží­ra­jí ne­mluvňata, mění se v různá zví­řa­ta apod.

Ka­to­lic­ká cír­kev toto ka­te­go­ric­ky od­su­zo­va­la jako po­han­skou po­vě­ru. Bis­kup­ský synod v Pa­der­bor­nu r. 785 pro­hlá­sil: „Kdo by věřil, že je někdo ča­ro­děj­ni­cí a po­ží­rá lidi, ať je vy­ob­co­ván! A kdo by ta­ko­vou osobu upá­lil, má být po­tres­tán smrtí.“ Císař Karel Ve­li­ký toto usta­no­ve­ní schvá­lil a tvrdě stí­hal ty, kteří ubli­žo­va­li údaj­ným ča­ro­děj­ni­cím a do­má­ha­li se pro ně po­prav. I bis­kup­ský kánon 10. stol. v Ně­mec­ku uklá­dá přís­né cír­kev­ní tres­ty za ta­ko­vý po­stoj.

Díky to­mu­to sta­no­vis­ku Církve byla proto ve stře­do­vě­ku praxe upa­lo­vá­ní ča­ro­děj­nic zcela ne­zná­má. Pro­ce­sy pro­bí­ha­ly jen kvůli pro­ká­za­né­mu po­u­ží­vá­ní magie, ty však ne­kon­či­ly roz­sud­kem smrti. Papež sv. Řehoř VII. za­slal v 70. le­tech 11. stol. dopis dán­ské­mu králi Ha­ral­do­vi, v němž mu za­ka­zu­je pod tres­tem ex­ko­mu­ni­ka­ce po­řá­dat hony na do­mně­lé ča­ro­děj­ni­ce, které prý za­vi­ni­ly sucho a ne­ú­ro­du: „Spíše hleď­te od­stra­nit metly Bo­ží­ho hněvu po­ká­ním a ne je ještě roz­mno­žo­vat pro­ná­sle­do­vá­ním ne­vin­ných!

Pro­ná­sle­do­vá­ní ča­ro­děj­nic a odpor Církve


Te­pr­ve kon­tak­ty s Ori­en­tem ve 13. a 14. stol., roz­ší­ře­ní sa­ta­nis­tic­kých sekt a re­ne­zanč­ní oži­ve­ní po­han­ství včet­ně jeho mýtů a pověr vedly ke zvý­še­né­mu stra­chu z ďábla a k ná­zo­ru, že pů­so­bit s po­mo­cí zlých duchů kouz­la ke škodě dru­hých je snad­nou zá­le­ži­tos­tí. Každá ži­vel­ná ka­ta­stro­fa nebo ne­ú­spěch byly při­pi­so­vá­ny do­mně­lým ča­ro­děj­ni­cím a ča­ro­dě­jům, ži­jí­cím prý v těs­ném kon­tak­tu s dé­mo­ny včet­ně se­xu­ál­ní­ho. Ne­ma­lou roli v roz­ší­ře­ní této po­vě­ry se­hrá­la i al­bi­gen­ská he­re­ze, jež při­pi­so­va­la ďáblu stej­nou moc jako Bohu.

Re­ne­zanč­ní cír­kev­ní au­to­ri­ty, které svým ži­vo­tem dá­va­ly špat­ný pří­klad vě­ří­cím, se žel při­způ­so­bi­ly to­mu­to zjev­ně ne­křes­ťan­ské­mu tren­du. Papež In­no­cenc VIII. vydal r. 1484 bulu „Summi Desiderantes“, v níž fak­tic­ky schva­lu­je pro­ti­ča­ro­děj­nic­ké běs­ně­ní. Ně­meč­tí do­mi­ni­ká­ni Jakob Spen­gler a He­in­rich In­sti­to­ris vy­dá­va­jí spis „Kla­di­vo na ča­ro­děj­ni­ce“, který na­star­to­val v ně­mec­kém ja­zy­ko­vém pro­sto­ru pro­ti­ča­ro­děj­nic­kou hys­te­rii.

Za­kla­da­te­lé pro­tes­tan­tis­mu Lu­ther a Kal­vín plně ak­cep­to­va­li pro­ti­ča­ro­děj­nic­kou fobii a vy­má­ha­li upa­lo­vá­ní. Pro­ná­sle­do­vá­ní do­mně­lých ča­ro­děj­nic a ča­ro­dě­jů bylo v pro­tes­tant­ských ze­mích Německa a Švý­car­ska horší než v ka­to­lic­kých, což po­tvr­zu­je i dán­ský evan­ge­lic­ký his­to­rik Hen­ningse­n. V Cír­kev­ním státě pro­běh­ly v le­tech 1420–1525 pouze 3 pro­ce­sy s ča­ro­děj­ni­ce­mi s roz­sud­ky smrti, papež sv. Pius V. (1566–72) za­ká­zal potom ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy úplně.

V Ně­mec­ku v 16. sto­le­tí vy­stou­pil jako první proti ča­ro­děj­nic­kým pro­ce­sům lékař a pro­tes­tant Jo­hann Weyer. Te­o­log tri­dent­ské­ho kon­ci­lu, je­zu­i­ta a cír­kev­ní uči­tel sv. Petr Ca­ni­sius od­mí­tal pro od­sou­ze­né ča­ro­děj­ni­ce a ča­ro­dě­je trest smrti a po­ža­do­val na­hra­dit jej exor­cis­mem. Tvr­dil, že tyto osoby ne­jed­na­jí z vlast­ní vůle, nýbrž pod vli­vem zlého ducha, proto po­tře­bu­jí osvo­bo­ze­ní a ni­ko­li po­pra­vu. Sám za­chrá­nil před hra­ni­cí 20 údaj­ných ča­ro­děj­nic, nad nimiž se potom mod­lil dlou­há léta exor­cis­mus.

Na po­čát­ku 17. stol. zase jiný je­zu­i­ta Fried­rich von Spee, věhlas­ný du­chov­ní bás­ník a te­o­log, na­psal ano­nym­ní ostrý spis proti ča­ro­děj­nic­kým pro­ce­sům. Jeho pří­kla­du ná­sle­do­va­la řada dal­ších du­chov­ních, zejmé­na je­zu­i­tů. Mo­huč­ský ar­ci­bis­kup Scho­en­born, který byl zá­ro­veň i svět­ským vlád­cem, tzv. kur­fiř­tem, když si pře­če­tl spis od Spee proti ča­ro­děj­nic­kým pro­ce­sům, kde on do­klá­dá, jak do­zná­ní ob­vi­ně­ných jsou vy­nu­ce­na na mu­či­dlech, oka­mži­tě ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy už ve 40. le­tech 17. stol. za­ká­zal. Spee např. uvádí jednu otřes­nou kauzu, kdy man­žel se chtěl zba­vit man­žel­ky, aby se mohl ože­nit s mi­len­kou (roz­vo­dy ten­krát ne­by­ly možné). Udal tedy vlast­ní ženu z ča­ro­děj­ství, prý se v noci pro­bu­dil, choť ale vedle něj ne­le­že­la, on se šel po­dí­vat k oknu a uvi­děl pod ním čer­nou kočku, jak se na něj dívá. Ihned mu prý bylo „jasné“, že to je man­žel­ka, která se vě­nu­je sty­kům s dé­mo­ny. Soud uplat­nil proti ní mu­če­ní, při­zna­la se a byla upá­le­na. U pro­tes­tan­tů kon­cem 17. sto­le­tí na­psal svůj práv­nic­ký roz­bor od­ha­lu­jí­cí ab­sur­di­tu ča­ro­děj­nic­kých pro­ce­sů Chris­ti­an Tho­masius.

Upálení žen obviněných z čarodějnictví ve 14. století  AnonymníUnknown author • Public domain


Prů­měr­ný ev­rop­ský in­te­lek­tu­ál by asi utr­pěl šok, kdyby mu někdo řekl, že nej­vět­ším od­půr­cem ča­ro­děj­nic­kých pro­ce­sů byla řím­ská inkvi­zi­ce a že te­pr­ve její zá­slu­hou na zá­kla­dě je­jí­ho tlaku za­ča­ly jed­not­li­vé ka­to­lic­ké země ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy za­ka­zo­vat. Přes­to prav­da je ta­ko­vá. Řím­ský ge­ne­rál­ní inkvi­zi­tor kar­di­nál De­si­de­rio Scag­lia vydal za­čát­kem 17. sto­le­tí in­struk­ci ohled­ně ča­ro­děj­nic­kých pro­ce­sů, zá­vaz­nou pod tres­tem ex­ko­mu­ni­ka­ce, v níž na­psal tato silná slova: „Zku­še­nost uka­zu­je, že při ve­de­ní pro­ce­sů proti ča­ro­děj­ní­kům a kou­zel­ní­kům roz­lič­ní soud­ci, inkvi­zi­to­ři, ale i bis­ku­po­vé a je­jich vi­ká­ři se do­pouš­tě­jí těž­kých a zá­važ­ných chyb, které jsou proti spra­ve­dl­nos­ti a pů­so­bí újmu ne­vin­ným ženám. Mnoho svět­ských soud­ců je třeba ob­vi­nit, že při těch­to pro­ce­sech uží­va­jí kruté a pro­ti­práv­ní me­to­dy, zejmé­na bez­dů­vod­né mu­če­ní a ža­lá­řo­vá­ní. Vět­ši­na roz­sud­ků smrti je vy­ná­še­na vůči jasně ne­vin­ným lidem, je­di­ným dů­ka­zem je tu je­jich údaj­né do­zná­ní, vy­nu­ce­né kru­tým mu­če­ním…“ (cit. Mi­cha­el He­se­mann: Die Dun­kle­ma­en­ner, Augsburk 2007, str. 185n)

Řím­ská inkvi­zi­ce za­kro­čo­va­la ve pro­spěch ob­vi­ně­ných všude, kde mohla. Mnozí ka­to­lič­tí vlád­ci však ne­u­zná­va­li její pra­vo­moc a ne­dě­la­li si nic ani z ex­ko­mu­ni­kač­ních de­kre­tů. Přes­to se lec­cos po­da­ři­lo. Na po­čát­ku 17. sto­le­tí v se­ve­ro­i­tal­ském Bi­ton­tu byly za­tče­ny ně­kte­ré ženy, ob­vi­ně­né z ča­ro­děj­nic­tví. Míst­ní bis­kup do­vo­lil po­u­žít útrp­né právo. Věc byla ozná­me­na pa­pe­ži Kle­men­tu VIII., jenž oka­mži­tě po­slal na místo řím­ské inkvi­zi­to­ry. Ti pře­vza­li ve­de­ní pro­ce­su a ne pouze všech­ny ob­ža­lo­va­né osvo­bo­di­li, ale také za­tkli do­sa­vad­ní soud­ce pro kři­vou pří­sa­hu, po­mlu­vu a způ­so­be­ní újmy bliž­ní­mu. Bis­kup byl ex­ko­mu­ni­ko­ván.

Papež Pavel V. v téže době za­kro­čil stej­ným způ­so­bem v Mi­lá­ně, kde svět­ští soud­ci od­sou­di­li k smrti ně­ko­lik údaj­ných ča­ro­děj­nic. Také on po­vo­lal na místo řím­ské inkvi­zi­to­ry, kteří všech­ny ob­vi­ně­né osvo­bo­di­li a po­za­tý­ka­li soud­ce. Ča­ro­děj­nic­ká po­vě­ra měla však tuhý život. V 50. le­tech 17. sto­le­tí bylo ve švý­car­ském Churu od­sou­ze­no k smrti na hra­ni­ci 15 chlap­ců a dívek ve věku 8–12 let na á­kla­dě do­zná­ní na mu­či­dlech. I vlast­ní ro­di­če se jich zřek­li a po­ža­do­va­li je­jich upá­le­ní. Papež Ino­cenc X. se marně do­má­hal ob­no­vy pro­ce­su před řím­skou inkvi­zi­cí, do­sá­hl toho až po mnoha prosbách a hroz­bách. Děti byly vy­dá­ny řím­ské inkvi­zi­ci do Mi­lá­na. Ta je však vůbec ne­sou­di­la, ale pře­da­la k adop­ci míst­ním ro­di­nám (He­se­mann… tam­též).

V Pa­pež­ském státě byly pro­ce­sy pro ča­ro­děj­ství po je­jich zru­še­ní sv. Piem V. na po­čát­ku 17. stol. ob­no­ve­ny, jenže s ja­ký­mi před­pi­sy? Když někdo udal u inkvi­zič­ní­ho tri­buná­lu ně­ko­ho, že pěs­tu­je čer­nou magii a způ­so­bil mu za po­mo­ci dé­mo­nů škodu (např. pře­sta­ly dojit krávy), tak soud měl po­vin­nost ob­rá­tit se nej­pr­ve na spe­ci­a­lis­ty v oboru, aby zjis­ti­li, jest­li tato škoda nemá při­ro­ze­nou pří­či­nu. Když ne, tak to mělo být po­tvr­ze­no ještě dvěma dal­ší­mi gré­mii od­bor­ní­ků. Te­pr­ve když všich­ni shod­ně po­tvr­di­li mi­mo­při­ro­ze­ný cha­rak­ter škody, byla ža­lo­va­ná osoba před­vo­lá­na a vy­zvá­na k pří­sa­ze, že se zříká sa­ta­na a ja­kých­ko­liv ri­tu­á­lů k jeho poctě. Pokud tvr­di­la a od­při­sáh­la, že ob­vi­ně­ní se ne­za­klá­dá na prav­dě, byla pro­puš­tě­na, jestli­že ob­ža­lo­ba spo­čí­va­la pouze na udání jed­no­ho člo­vě­ka.

Když ale exis­to­va­lo více udání na sobě ne­zá­vis­lých lidí a ob­vi­ně­ný buď za­pí­ral, nebo ne­chtěl slo­žit pří­sa­hu zří­ka­jí­cí se zlého ducha, bylo te­pr­ve při­kro­če­no k pro­ce­su, při němž se ale ne­smě­lo uží­vat mu­če­ní. Do­tyč­ný byl v ta­ko­vém pří­pa­dě od­sou­zen do vě­ze­ní, délka tres­tu byla zá­vis­lá na míře škody, kte­rou jeho jed­ná­ní způ­so­bi­lo. Trest smrti za ča­ro­děj­ství mohl být vy­ne­sen pouze tehdy, pokud se pro­ká­za­lo, že ob­vi­ně­ný svým jed­ná­ním způ­so­bil něčí smrt (vy­vo­lal ji např. ma­gic­ký­mi ri­tu­á­ly). K ta­ko­vým si­tu­a­cím ale nikdy ne­do­šlo, neboť toto pro­ká­zat bylo téměř ne­mož­né, proto se v Pa­pež­ském státě již od 16. stol. s tres­tem smrti za ča­ro­děj­nic­tví vůbec ne­se­tká­vá­me. (He­se­mann… tam­též)

Také špa­něl­ská inkvi­zi­ce bo­jo­va­la s pro­ti­ča­ro­děj­nic­kou hys­te­rií. Její nej­vyš­ší orgán zvaný Supre­ma pro­hlá­sil víru v exis­ten­ci ča­ro­děj­nic r. 1526 za ka­cíř­skou a za­ká­zal vést ja­ké­ko­liv pro­ce­sy proti ob­vi­ně­ným z ča­ro­děj­ství. Pří­pa­dy pro­ká­za­né účas­ti na sa­tan­ských ri­tu­á­lech měly být podle směr­nic inkvi­zi­ce ře­še­ny pas­to­rač­ně ve far­nos­tech, ne soud­ně. Ve 30. le­tech 17. stol. se ale v Baskic­ku roz­moh­ly okult­ní sekty. Svět­ské or­gá­ny nad nimi vy­ná­še­ly roz­sud­ky smrti, byly upá­le­ny stov­ky lidí, kteří se do­kon­ce hrdě a bez mu­če­ní při­zná­va­li ke kon­tak­tům s ďáblem. Když se ale pří­pa­dů na­ko­nec ujala inkvi­zi­ce, tak zjis­ti­la vý­sle­chem de­sí­tek ob­ža­lo­va­ných, že tito pili při sa­tan­ských ri­tu­á­lech ha­lu­ci­no­gen­ní ná­po­je. V dů­sled­ku toho pro­ží­va­li potom fan­tasma­go­rie, jak letí na koš­tě­ti na se­tká­ní se zlými duchy, jak s nimi smil­ní atd. Inkvi­zi­to­ři je vy­zva­li, aby se při tzv. au­to­dafé (ve­řej­né vy­zná­ní víry) slav­nost­ně zřek­li ďábla, slí­bi­li, že se ne­bu­dou účast­nit žád­ných sa­tan­ských ce­re­mo­nií a pít omam­né ná­po­je – a potom všech­ny pro­pus­ti­li.

Lži o mi­li­o­nech upá­le­ných ča­ro­děj­nic


V prů­bě­hu 18. sto­le­tí ev­rop­ské státy po­stup­ně ru­ši­ly tres­ty smrti pro ča­ro­děj­nic­tví. V Ra­kous­ku tak uči­ni­la cí­sa­řov­na Marie Te­re­zie (1740–80). Po­sled­ní ča­ro­děj­ni­ce na ev­rop­ské pev­ni­ně byla po­pra­ve­na v pro­tes­tant­ském Glaru ve Švý­car­sku r. 1782. Jme­no­va­la se Anna Go­el­di­no­vá.

Bylo sku­teč­ně upá­le­no 9 mi­li­o­nů ča­ro­děj­nic? První při­šel s tímto čís­lem ně­mec­ký osví­ce­nec Gottf­ried Voigt. Zís­kal ho tak, že nej­pr­ve spo­čí­tal, kolik území o ve­li­kos­ti Ně­mec­ka se vejde do Ev­ro­py, zjis­til počet obětí ča­ro­děj­nic­kých pro­ce­sů v Ně­mec­ku už od 13. sto­le­tí, a ten potom vy­ná­so­bil po­čtem těch­to území. Ne­bral, spíše ne­chtěl brát v úvahu, že v ji­ných ze­mích bylo po­pra­ve­ných ča­ro­děj­nic pod­stat­ně méně, pří­pad­ně vůbec žádné (Ně­mec­ko bylo nej­hor­ší – jak v pro­tes­tant­ských, tak v ka­to­lic­kých kní­žec­tvích). Po něm opa­ko­va­li toto ne­smy­sl­né číslo na­cis­té (Ro­senberg, Hi­mmler) a také sou­čas­ný ne­o­mo­der­nis­tic­ký (ve sku­teč­nos­ti apo­sta­tic­ký) te­o­log Hans Kueng. Podle dán­ské­ho his­to­ri­ka Henn­ning­se­na, jenž vy­chá­zí z přes­ných zá­zna­mů jed­not­li­vých pro­ce­sů v Ně­mec­ku i mimo ně, bylo v prů­bě­hu 14.–18. sto­le­tí v celé Ev­ro­pě upá­le­no na hra­ni­ci nebo jinak po­pra­ve­no přes 50 tisíc ča­ro­děj­nic a ča­ro­dě­jů, z toho vět­ši­na (cca 30 tisíc) v pro­tes­tant­ských ze­mích. V Pa­pež­ském státě byly ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy téměř ne­zná­mé (srovn. výše), v ka­to­lic­kém Špa­něl­sku jich pro­běh­lo ně­ko­lik na se­ve­ru země, za­sta­vi­la je však špa­něl­ská inkvi­zi­ce (srovn. výše), v ka­to­lic­kém Irsku byly po­pra­ve­ny za celou uve­de­nou dobu jen 4 ča­ro­děj­ni­ce. To, že ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy byly už od 17. stol. na ústu­pu, je zá­slu­hou Ka­to­lic­ké církve, ni­ko­li osví­cen­ských ne­zna­bo­hů v 18. stol.

Upálení žen obviněných z čarodějnictví ve 14. století  AnonymníUnknown author • Public domain


V naší vlas­ti jsou známé pří­pa­dy upa­lo­vá­ní ča­ro­děj­nic na Je­se­nic­ku ve II. po­lo­vi­ně 17. stol., kde zlo­čin­ný svět­ský soud­ce He­in­rich Bob­lig z Edel­sta­d­tu, mylně na­zý­va­ný inkvi­zi­to­rem, ač­ko­liv se jed­na­lo o laika, ne­do­stu­do­va­né­ho práv­ní­ka, po­slal na hra­ni­ci de­sít­ky lidí, když před­tím z nich vy­nu­til na mu­či­dlech fa­leš­né „do­zná­ní“. Proti jeho řá­dě­ní se po­sta­vi­li ka­to­lič­tí kněží: pře­de­vším šum­per­ský děkan Chris­to­ph Laut­ner, jenž se na­ko­nec sám stal Bob­li­go­vou obětí, a rý­ma­řov­ský farář Bapst, pa­pež­ský pro­to­no­tář, který uprchl před Bob­li­go­vým stí­há­ním do Říma (tam ale ne­do­ra­zil, ze­mřel prav­dě­po­dob­ně na cestě v se­ver­ní Itá­lii na mor). Smut­nou prav­dou ale je, že olo­mouc­ký bis­kup Karel II. z Lich­ten­štej­na se za­cho­val vůči dě­ka­no­vi Laut­ne­ro­vi podle a ne­čest­ně, neboť ho vydal Bob­li­go­vi ke stí­há­ní.

Re­ál­ná exis­ten­ce ča­ro­děj­ství dnes


Ča­ro­děj­nic­ké pro­ce­sy kon­cem stře­do­vě­ku a v raném no­vo­vě­ku byly jed­no­znač­ně dů­sled­kem po­han­ské po­vě­ry a příkře od­po­ro­va­ly ka­to­lic­ké nauce. Na tom nic ne­mě­ní ani ten fakt, že mnozí du­chov­ní včet­ně vy­so­kých cír­kev­ních hod­nos­tá­řů to­mu­to ší­len­ství pod­leh­li. Pod­stat­ně více v dě­ji­nách Ka­to­lic­ké církve bylo ale těch, kteří přes­ně v duchu zje­ve­né nauky ta­ko­vou po­vě­ru od­su­zo­va­li a brá­ni­li ne­vin­né. Výše jme­no­va­né po­vě­ry o ča­ro­děj­ni­cích a mon­str­pro­ce­sy, které byly je­jich dů­sled­kem, z nichž ne­přá­te­lé obviňují Cír­kev, ne­vznik­ly v křes­ťan­ství, nýbrž v po­han­ství a křes­ťan­ství re­pre­zen­to­va­né Církví jim na­o­pak če­li­lo.

Nutno ovšem roz­li­šo­vat mezi po­vě­rou spolu s ne­o­práv­ně­ný­mi ob­vi­ně­ní­mi z ča­ro­děj­ství a kon­tak­tů s dé­mo­ny – a sku­teč­nou magií, při níž byli a jsou přímo či ne­pří­mo zlí du­cho­vé vzý­vá­ni. I v době pro­ti­ča­ro­děj­nic­ké hys­te­rie 15.–17. stol. ne­by­ly řídké pří­pa­dy oprav­do­vé­ho kultu ďábla a ak­ti­vit růz­ných sa­tan­ských sekt.

Toto ne­bez­pe­čí je dnes opět čím dál větší, neboť počet sa­ta­nis­tic­kých spol­ků a lidí za­bý­va­jí­cích se magií na­růs­tá ge­o­me­t­ric­kou řadou. Dnes ne­hro­zí ne­bez­pe­čí pro­ti­ča­ro­děj­nic­ké hys­te­rie, ale na­o­pak kultu ďábla, pěs­to­vá­ní okul­tis­mu a vzý­vá­ní dé­mo­nů, což má hrůz­ný dopad na psy­chi­ku jak sa­mot­ných účast­ní­ků, tak i těch, které se staly obětí pro­klí­ná­ní na těch­to ob­řa­dech pro­ná­še­ných. Před tím na­lé­ha­vě va­ru­jí pra­vo­věr­ní ka­to­lič­tí exor­cis­té, pře­de­vším známý před pár lety ze­snu­lý P. Gab­rie­le Amorth. Je­jich vý­stra­hy nutno vzít ma­xi­mál­ně vážně a nikdy si ne­za­hrá­vat s ničím, co za­vá­ní magií, okul­tis­mem a dal­ší­mi prak­ti­ka­mi, které Cír­kev za­ka­zu­je 1. Božím při­ká­zá­ním a jež lze najít v kaž­dém pra­vo­věr­ném zpo­věd­ním zr­ca­dle.

Li­te­ra­tu­ra:

Bu­ehl­meyer Carl: Die Ki­r­chen­geschich­te III, Pa­der­born 1959;
Ca­m­mille­ri Rino: Pra­wd­ziwa his­to­ria in­kwi­zy­c­ji, Kraków 2005

He­se­mann Mi­cha­el: Die Dun­kle­ma­en­ner, Augsburk 2007;
Malý Ra­do­mír: Je do­vo­le­no brá­nit inkvi­zi­ci?, Frý­dek-Mís­tek 2007

Člá­nek je pře­vzat z knihy: „Malý Ra­do­mír: Apo­lo­ge­tic­ká abe­ce­da dějin Ka­to­lic­ké církve“, heslo “Čaroděj­nic­ké pro­ce­sy“, upra­ve­no a do­pl­ně­no

PhDr. Radomír Malý


Převzato z https://apologie.info/intro/, článek z 9. 9. 2023 naleznete zde.

Upálení žen obviněných z čarodějnictví roku 1585 ve Švýcarsku  Johann Jakob Wick • Public domain

Sdílet

Související články:
EXORCIZMUS ANNELIESE MICHEL - několik faktů, které v dokumentu neodezněly (19.02.2024)
EXORCIZMUS ANNELIESE MICHEL - dokumentární film (17.02.2024)
Proč Doreen Virtue přestala komunikovat s anděly? (21.01.2024)
Šaman provedl pohanský rituál nad vedoucími představiteli Světového ekonomického fóra na summitu v Davosu (20.01.2024)
Exorcista otec Marián Rajchel: Odhalování ďábla – otázky a odpovědi, část 1. (30.11.2023)
HALLOWEEN - Znáte původ tohoto svátku? (31.10.2023)
Je Halloween jen nevinný svátek? (29.10.2023)
NEBEZPEČÍ HALLOWEENU (21.10.2023)
Tetování a křesťanství - Známý kazatel a exorcista P. Vojtěch Kodet odpovídá na otázky. (22.08.2023)
Masivní feministická a LGBTQ+ propaganda ukrytá ve filmu Barbie (29.07.2023)
JEN ZHARMONIZOVÁNÍ ČAKER? (20.06.2023)
Církevní učení o věštkyních, čarodějnicích a psychických poradcích (29.04.2023)
Shromáždění satanistů a výzva prezidenta Asociace exorcistů k modlitbám (26.04.2023)
MARIINA VÍTĚZSTVÍ 54: Síla zasvěcení, vysvobozen z posednutí - skutečný příběh (27.03.2023)
Mons. Peter Šimko: Co je důležité při výchově dětí (krátké video) (25.03.2023)
Magdaléna z Kříže – řeholní sestra, která uzavřela dohodu s ďáblem (01.02.2023)
Otázky a odpovědi - 17. část - proč odmítnout Harryho Pottera (26.12.2022)
JSOU VYŘEZÁVANÉ DÝNĚ HALOWEENU TAK ŠPATNÉ? NEVINNÁ ZÁBAVA? (24.10.2022)
Zlý duch dobře ví, kdo Ježíš je (05.09.2022)
Vladyka Milan odpovedá: Prokletí a jeho vliv na rodinu (19.07.2022)
Online ve světě okultismu - Dostali jsme se ze spárů okultismu - 1.část (video) (12.07.2022)
6 důvodů, proč odmítnout Halloween a CO BYSTE MĚLI DĚLAT, POKUD JSTE V MINULOSTI PRAKTIKOVALI HALLOWEEN? (06.11.2021)
Vladyka Milan odpovídá - Zaplétat se do okultních ... (19.06.2021)
Jak středověký mnich jógu zakázal (29.05.2021)
Je hříchem předpovídání budoucnosti? (29.03.2021)
Satanistka Helena Blavatská a New Age (19.01.2021)
Exorcista poukazuje na ochrannou moc svátostin proti útokům ďábla (02.01.2021)
Tajemství okultistů - přes jejich mysteriozní schopnosti působí ďábel (11.11.2020)
Kniha pro ezoteriky i křesťany (31.10.2020)
Harry Potter - zrádná učebnice magie (07.05.2020)
Exorcisté: Kultura mainstreamu prodává dětem satanismus (20.01.2020)
Vybíráme z duchovní poradny o. Matúša Marcina: JAKÁ JSOU NEBEZPEČÍ HALLOWEENU PRO NAŠE DĚTI? (31.10.2019)
Je vhodné slavit Halloween? (28.10.2019)
Mohou katolíci používat krystaly na léčení? (28.09.2019)
Nespadněte do pasti New Age! (10.07.2019)
Děti, rodiče a Halloween (29.10.2018)
Ďábel nenosí Pravdu, ale Halloween (31.10.2017)
Bývalý satanista je šokován, že křesťanští rodiče dovolí dětem slavit Halloween (30.10.2017)
HALLOWEEN se k nám prodral přes učitele, dokážeme to i napravit ? (14.10.2017)
Halloween a křesťanství (odpověď na otázku) (30.10.2016)
Proč by křesťané neměli slavit Halloween (30.10.2016)
O halloweenských párty a budoucích klientech psychologických poraden (31.10.2015)
Trick or treat, anebo ďáblův trik? - Italský exorcista o fenoménu Halloween (30.10.2015)
VRAŤME ŘÍJEN PANNĚ MARII (01.10.2015)
Halloween a svědectví jedné maminky (31.10.2014)
Halloween - svátek temných sil a "náboženství" Antikrista (31.10.2014)
Sibiřská oblast varovala, že Halloween podporuje extremistické postoje (31.10.2013)
Potrestán: starosta kritizoval Halloween (31.10.2013)
Halloween ubližuje! (31.10.2013)
Polská církev upozorňuje na okultní charakter Halloweenu
Filipíny: Církev proti Halloweenu
(31.10.2013)
10 přikázaní New Age… (12.06.2012)
Informace o New Age, srovnání, slovník pojmů + dokument církve o tomto hnutí (14.05.2012)
Kněz s vlastní zkušeností varuje před New Age (13.05.2012)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 30. 04. 2024 | 181 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace