Začátkem června proběhly v Kácově u Prahy a v soběšínském křesťanském táboře YMCA exercicie otce Jamese Manjackala, indického kněze. Nabízíme vám svědectví o tom, jak to všechno probíhalo a jaké dojmy si účastníci odvezli.
Od 31. května do 2. června probíhaly exercicie v Kácovském kostele pro katolické kněze.
Sešli se zde na tři dny, aby naslouchali přednáškám otce Jamese Manjackala. Exercicie byly přímo na míru katolickým kněžím.
Ať vám Bůh žehná, milí kněží, doufám, že jste si odnesli inspirující podněty.
Ve středu večer se už začali sjíždět účastníci exercicií pro laiky, které probíhaly od čtvrtka 3. června do soboty 5. června.
V prvních dnech nám počasí příliš nepřálo, proto přednášky probíhaly v hale.
Otec James nám kladl na srdce, že je důležité za všech okolností chválit Pána.
Sám chválí Boha hlasitým a radostným zpěvem a naučil nás několika písním.
Otec James mluvil o vlastních zkušenostech s Bohem, ale i o zkušenostech lidí, jež se s ním podělili o své svědectví o obrácení, uzdravení a dalších darech a milosrdenstvích, jež jim Ježíš projevil.
Po přednáškách následovala vždy chvíle ztišení a modlitby.
Před obědem jsme se pomodlili vždy krátce, protože se každý těšil na jídlo, ale večer patřil Pánu.
Při adoraci se otec James modlil za naše uzdravení fyzické i duševní.
Modlili jsme se i za naše příbuzné, známé a přátele.
A pak přišel den, na který jsem čekala dva roky!
Modlitba za seslání Ducha Svatého!
Otec James vkládal ruce na lidi a modlil se za naplnění Duchem Svatým.
Lidé padali naplněni Duchem Svatým a zvedali se šťastní, znovuzrození s duchovními dary, převážně darem modlitby v jazyku.
Moditba v jazyku je mocnou modlitbou, protože se v nás modlí Duch Svatý. My této modlitbě nerozumíme, ale Duch Svatý v nás se modlí za naše potřeby. Vždyť jen On ví, co skutečně potřebujeme.
Otec James má dar uzdravování a proto se modlil nad nemocnými lidmi. Lidé se při jeho duchovních cvičeních uzdravují i během přednášek a hlavně během adorací, kdy působí milost našeho Pána, což otec James zdůrazňuje už od začátku exercicií:
"Ten, kdo vás uzdravuje je Ježíš! Já jsem jen jeho nástroj, abych vám pomohl se k němu přiblížit. Já nejsem nic. Jsme tady kvůli Ježíši!"
Každý den byla sloužena mše svatá.
V sobotu a v neděli se počasí umoudřilo a konečně přestalo pršet. Bylo dokonce takové vedro, že někteří v sobotu odložili své boty a v neděli už chodili téměř všichni bosí.
Opět jsme slyšeli několik silných svědectví a zpívali a chválili Boha. Bylo to úžasné!
V sobotu navečer, po skončení programu, se všem přítomným představilo
Společenství čistých srdcí.
V neděli přijeli lidé ze všech koutů republiky, aby mohli alespoň na jeden den zakusit Boží lásku a zúčastnit se
mše svaté za uzdravení.
A teď to nejdůležitější - jak tyto exercicie prožili někteří z účastníků a jaké si odnesli zážitky si můžete přečíst zde:
Jako prvního jsem se zeptala otce Marka Dundy, který akci aktivně podporoval:
Jaké dojmy si odvážím z Kácova?
Začátkem června jsem měl štěstí prožít pár dnů v Kácově při akci Česká republika pro Ježíše. Jsem vděčný, že se něco takového mohlo uskutečnit, a že si mnozí odvážejí nejen pěkné vzpomínky, ale i osobní zkušenost s Boží blízkostí a mocí.
Indický kněz P. James Manjackal M.S.F.S. promlouval k nám všem velmi prostě, a přesto trefoval přímo do černého. Jeho obrovská důvěra v Boha byla přímo nakažlivá (v dobrém slova smyslu). Prožili jsme atmosféru, která se těžko popisuje slovy a mnozí odjížděli s vědomím, že se v jejich životě něco vyřešilo. Nejen, že se některým podařilo ujasnit si priority a vyřešit bolestná zranění z minulosti, ale někteří odjížděli i s jinými plody. Například jedna paní mi řekla, že dorostla k tomu, že už nikdy nebude uvažovat o sebevraždě – dřív se totiž touto myšlenkou vážně častěji zaobírala. Jiný, asi padesátiletý muž, mi se zářícíma očima sdělil, že při modlitbě otce Jamese byl uzdraven. Delší dobu trpěl kvůli ledvinovým kamenům, které z něho po modlitbě otce Jamese vyšly. Takovýchto svědectví bylo mnohem víc. Někomu by se mohlo vše zdát až neuvěřitelné nebo přehnané, avšak několik set zúčastněných lidí může potvrdit pravdivost mých slov. V těch dnech nám bylo nebe a jeho moc blíž.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří mají zásluhy, že se akce Česká republika pro Ježíše v Kácově konala. Zvláštní dík patří panu starostovi Jaroslavu Buchalovi. Vždyť právě on má na všem lví podíl. Promluvy otce Jamese můžete shlédnout i na křesťanské internetové televizi
www.TV-MIS.cz.
Dále jsem se ptala pana Jana Herky, který společně s Petrem Šindarem měli pod palcem hudební doprovod, jak to viděl jako hudebník, jako účastník a jak na něj otec James působil.
Tak Gábi, musím říct, že mě celá tato akce chytla za srdce a otec Manjackal úplně. Jako kapela jsme byli ze začátku, v Kácově, trochu rozčarovaní z toho, jak je všechno dělané za pochodu, ale postupně jsme si na to zvykli a už nám to nevadilo, dokonce v tom bylo i jakési kouzlo překvapení a i trochu adrenalinu. Otec James mě byl brzo blízko srdce, protože jsem z něho vnímal velkou otevřenost a pravdivost a také velkou lásku k lidem a Bohu. To, jakým způsobem vede celý seminář, je obdivuhodné. Všechna ta energie, dynamika, emoce a moudrost je úžasná. Snažím se v modlitbě zařadit i prosbu za otce Jamese, aby mu Bůh žehnal, protože já sám si nedovedu představit takový zápřah. Můžu říct i za děcka, že i oni byli nadšení. Když jsme se na tuto akci připravovali, tak jsme zažívali dost těžké zkoušky, protože dost členů postupně odpadalo z různých důvodů. Připadal jsem si jak Gedeon, když musel neustále redukovat armádu. Peťa Šindar mě posiloval SMSkama s citáty z Bible. Nakonec nám to všechno Bůh mnohokrát vrátil a znovu dokázal, že stojí za to, mět víru. Jsme vděčni, že jsme u toho byli a mohli posloužit. Emmanuel!
O další svědectví se s námi podělí paní Magdalena Tučková:
Když jsem odjížděla na exercicie, byla jsem po angíně a bolavých zubech, unavená a přetažená, potřebovala jsem se nějak zotavit a změnit prostředí a "dobít baterky". Po příjezdu z exercicií jsem se cítila lépe.
P. James dovede nadchnout pro víru a všechno co s tím souvisí, člověk pak se vrací s novým nadšením a více si váží mše svaté a ostatních svátostí. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jet. Též moc děkuji za záznam z r. 2008, po částech, jak to lze, po příchodu z práce, si ho pouštím, v duchu si prozpěvuji ty písničky a hned je den veselejší.
Ester Zedníkové jsem položila otázku: "Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek na exerciciích v Kácově?"
Silných zážitků bylo hodně. Ale když se nade mnou otec modlil v jazyku, ze srdce mi najednou do celého těla proudilo obrovské teplo... teplo, které jsem v životě nepoznala, teplo lásky domova, teplo, které mi říkalo: Ty jsi má milovaná dcera, Tebe jsem si vyvolil. A další silný zážitek byl, když mě objal otec James, v tu chvíli jsem se ocitla v překrásné vůni a nepatrně jsem jej pohladila levou rukou po zádech a od té chvíle jsem cítila hrozný impuls ve své dlani na místech, kde má otec stigmata, a já si uvědomila, že kdykoliv budu mít nějaký problém nebo tak, tak ta ruka mě připomíná, že na to nejsu vůbec sama, že je tu Pán Ježíš a Panna Maria.
Je krásně neuvěřitelný, že i když je otec James tak daleko, tak prostě z ničeho nic se zvedne vítr a já ucitím tu krásnou vůni. Je to úžasný!
Dále jsem o svědectví poprosila Mirku Hubenkovou:
Na exercicie jsem jela s tím, že jsem něco očekávala, ale určitě jsem neočekávala to, co jsem tam zažila.
Hned první den jsem byla uzdravená - z nenávisti.
Nenáviděla jsem jednoho muže z celého srdce a nemohla jsem se té nenávisti zbavit. Nejvtipnější na tom je, že jsem asi tak dvě hodniny před adorací pronesla, že tomu muži jen tak neodpustím a že to potrvá hodně dlouho, než se k tomu dopracuju, jestli vůbec... A pak při adoraci jsem cítila, že mu chci odpustit a že je to možné právě v tuhle chvíli! Když jsme vyšli ven, zjistila jsem, že jsem mu doopravdy odpustila. Byla to obrovská radost, spadla ze mě velká zátěž. Ale zároven jsem si říkala, co se bude dít příští dny, když se tohle děje teď a to je jen začátek, protože kromě mého uzdravení byli také lidé uzdraveni z různých vážných nemocí! Dalo by se říct, že jistým způsobem mi to nahánělo hrůzu, protože jsem ještě nic takového nezažila.
Druhý den vám asi popisovat nebudu, protože jsem zažila šok, který byl na mojí mysl opravdu moc - chtěla jsem odjet, nevěděla jsem proč, ale prostě jsem se bála co se bude dít dál. Tento den jsem byla ještě u zpovědi. Možná to byl ten důvod, že jsem chtěla odjet, protože jsem žila ve hříchu...
V sobotu se stal v mém životě zázrak, nikdy jsem neprožila něco tak nádherného, takovou Boží blízkost, Ducha svatého, prostě se to nedá popsat. Kromě toho jsem ještě byla uzdravená z depresí. Dřív jsem občas myslela na sebevraždu, měla jsem velký komplex méněcenosti, říkala jsem si, že to tady nějak dožiju, ráno jsem se probouzela a už jsem byla smutná. A teď se to úplně změnilo! Dostala jsem takovou radost do života! Takovou jsem si ani nedokázala vysnít. Jdu po ulici a musím si povyskočit. Prostě jsem moc štastná. Tak jak jsem ještě v životě nebyla. Myslím na Ježíše a je mi krásně. Můj život se změnil v radost. Chvála Bohu!!!!!
Další svědectví vydává Simona Masopustová:
Strašně se mi líbily přednášky otce Jamese. Hodně mi to dodalo do života. Před exerciciemi jsem chtěla skoncovat se životem kvůli neřešitelným problémům ve svém soukromí, teď je to jiné. Nejvíc se mi líbilo, jak se nad námi modlil. Byla to opravdu síla! To byla ta chvíle, kdy jsem byla uzdarvena! Teď je to perfektní! Přišla jsem zpátky domů a všechno je úplně o něčem jiném.
Na otázku "Tak jaké to pro vás bylo v Kácově?" mi jako další odpověděla Marie Dvořáková:
Jaké to pro mě bylo? Úžasné! Je to teď už delší doba.
Bylo to od začátku až do konce nepopsatelné. Vnímala jsem to jako letnice nebo koupel Ducha Svatého. Přišlo mi to jako letnice, nic podobného jsem nikdy nezažila. Tak úžasný dotek Ducha Svatého, Boží lásky a Jeho přítomnosti, opravdu jsem to nikdy nezažila. Nedá se to lépe specifikovat. Slova na to nestačí.
Zažia jsem tam udzravení, které jsem nečekala a ani jsem v něj nedoufala. Ochomýtala jsem se kolem otce Jamese Manjackala, když vkládal ruce nad nemocné, ale sama jsem si netroufla, říkala jsem si, že nejsem zas tak nemocná, že jsou to obvyklé potíže věku a že nebudu zabírat místo těm, kteří jsou skutečně nemocní a potřebují to více než já. Ale říkala jsem si, že snad nějaké ty drobečky bych mohla posbírat, tak jak to je v jenom evangeliu, že i psi jedí dropty, jež padají dětem od stolu. Moje uzdravení mě překvapilo. Měla jsem bolest v zádech, která šla i do rukou a do krku. Nemohla jsem se už pořádně narovnat, pracovala jsem několik let v předklonu, tak to nechalo následky; a najednou jsem zjistila, že se můžu normálně rovně postavit!
A pociťujete, že by jste si přivezla nějaké milosti?
Už pozvání na exercicie byla Boží milost a obrovskou milostí bylo zažít takovou Boží blízkost! Byla to náruč Boží lásky.
Když jsem přijela z Kácova, tak reakce v rodině byla taková, že se to nahuštěné ovzduší v manželství uvolnilo. Manžel byl úplně jiný než jindy, nic mi k tomu ovšem neříkal.
Když jsem navštívila svoji dceru Marušku a vyprávěla jsem jí o exerciciích, tak se mi svěřila, že cítí obrovské teplo na hrudníku, že ji všechno hřeje. Cítila teplo a příjemno a říkala, že se jí velmi ulevilo a že cítila lásku a osvobození.
Tak toto jsem přivezla pro svou rodinu. Takovou milost. Jakoby se vyčistily vztahy.
Moje dcera je kritická a opatrná na takovéto věci, ale bylo vidět, když jsem mluvia o Kácově, že ji září oči. Přivezla jsem teplo, takže určitě milost Ducha Svatého.
To jsou věci, které jsem stačila postřehnout, ale je jich jistě spoustu dalších, které jsem nestihla postřehnout!
Mé osobní svědectví nepatří duchovním cvičením z tohoto roku, ale duchovním cvičením z roku 2008, kdy byl otec James poprvé v České repubilce. Nechtěla jsem na exercicie jet. Věřila jsem, že existuje nějaký Bůh, ale kdo to je a co znamená mi bylo úplně šumafuk. Na exercicicíh se mě Ježíš dotkl a já pocítila Jeho lásku! Konečně jsem přestala být lhostejná k Jeho lásce! Ale stále mi chyběla síla a hlavně odvaha. Předala jsem otci Jamesovi dopis, ve kterém jsem se mu svěřovala se svým strachem. Druhý den si mě zavolal k sobě a zeptal se, jestli jsem byla u zpovědi. Odpověděla jsem, že ne. Ptal se proč? Řekla jsem, že se bojím. Vložil na mě ruce a modlil se modlitbou v jazyku. Cítila jsem obrovskou sílu! Byl to zlom v mém životě! Šla jsem ke svaté zpovědi a učinila životní zpověď.
Tyto exercicie, ač jsem na nich byla z donucení, mi změnily život. Rozhodla jsem se
jít za Ježíšem. Chtěla jsem od svého křesťanského života víc! Toužila jsem po něčem větším než je nedělní chození do kostela a polovnímání mše svaté. Začala jsem se připravovat na svátost biřmování, vstoupila do Společenství čistých srdcí a především a hlavně jsem začala prohlubovat svůj vztak k Nejsvětější Trojici a Panně Marii.
ALELUJA!
Ježíš na nás na všechny čeká. Jsme jeho milované děti. Tak na co čekáme ještě my?!
Díky všem, kteří jste přispěli svým svědectvím. Vaše svědectví je světlem, jež se nemá přikrývat poklopem,
ale položí se na vyvýšené místo, aby svítilo všem ostatním! ALELUJA!!!
