Dušičková mše svatá na Hradě Bítov

V sobotním podvečeru jsme se sešli v zámecké kapli, abychom se zúčastnili poslední mše svaté na tomto místě v letošním roce, tzv. Dušičkové.

Promluva:

V jedné farnosti čekali na příjezd kněze a modlili se růženec. Jeden, druhý…
Když kněz přijel, omlouval se, že nemá připravené kázání. Jedna sestra odvětila, ať říká, co chce.

Pán Ježíš říká, co si přeje jeho Otec…Jeho slova jsou důležitá, tak vám přináším jeho poselství a také spásu…
My také někdy říkáme co chceme, bez ohledu na to, jakou to má hodnotu a kvalitu.

Ptal jsem se v náboženství dětí, co to je VATIKÁNSKÁ MĚNA.
Ti větší se domnívali, že je to modlitba či dobrý skutek. Ale ono to je PÁN BŮH ZAPLAŤ. Děti se smály.
Ale je to něco, co nemůžeme zaplatit ani nikdy splatit.

Ta blahoslavenství – to jsou ty nedostatky, něco tam bolí, něco tam schází nebo tam není.
Pán Ježíš říká:“Jste blahoslavení.“ Tyto nedostatky nejsou prioritou světa. Nějaký slabý, plačící, trpící. Kdo je milosrdný, kdo dovede pohladit, kdo se nezlobí, kdo odpouští – to svět nevnímá, ale Pán Ježíš říká: „Budete mít odměnu v nebi.“

Náš nedostatek, kterým je i moje neschopnost tomu člověku nahradit, navrátit – já to neumím, já toho nejsem schopen.Mamince nahradit všechnu lásku, kterou mi dala – od narození…

Máme takovou dobu, kdy od zítřka můžeme zemřelým a duším v očistci získávat milosti.
A právě tím, že se pohneme, že my uděláme ten krok, že posunem právě to naše posvěcení, které máme před Bohem - tak získáme pro duše, pro zemřelé. To my můžeme.
To je ten dar z nebe.
Tak to je těch pár dnů, ten týden. Jsem na mši svaté, byl jsem u svátosti smíření, byl jsem u stolu Páně, na hřbitově jsem se pomodlil za zemřelé a na úmysl Svatého otce.
Někdo může všechno, někdo může něco. Tak alespoň částečně.

TO JE TO NAŠE PLATIDLO V TĚCHTO DNECH ZA TY, KTEŘÍ TU NEJSOU!

Víte, být blahoslavený, být svatý – to je něco, co není jen tak. Nemůžeme si to koupit, to muselo vyrůst. A většinou to roste v bolesti.
V jednom čtení Pán Ježíš mluví o tom, kdo vejde nebo nevejde do Božího království – málo, hodně, jak to bude vypadat?!
Pán Ježíš připomíná:“Snažte se být poctiví. Žijte tak, jakoby to bylo tak těsné, že pokud se snažit nebudete, tak tam nevejdete.“

Raději těmi úzkými dveřmi. Jestliže Pán dveře zavře a my budeme venku, tak už se tam nedostaneme. Tzn. že ČLOVĚK NEBYL S PÁNEM – klidně odešel, nebyl s Ním.

Pane, Pane my se známe, my jsme s tebou jedli, s tebou se bavili….ale dělali jste nepravosti, dělali jste zlo. Jako bychom se odcizili tím postojem, tím životem, protože jsme odešli.

On to vypráví učedníkům. Všem, kdo se chtěli od Něho učit. Ti lidé ho chtěli slyšet, proto mu byli nablízku.

Pán Ježíš nám zprostředkovává svou MILOST. Přijímá nás s láskou, protože se chce s námi radovat.
Tak ať Mu to dopřejeme.

A ti svatí, co mají dnes svátek, jsou nám povzbuzením, že je to možné.
Mnoho z nich bylo i různě vzdálených i zlých.
A každý člověk má právo se změnit. A to je dobře.
Amen.

Bohu díky.

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
www.TV-MIS.cz

:: Kázání z Vranova nad Dyjí 14.4.2024 (3. neděle velikonoční)

:: Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 24. ()

:: P. Metoděj Slavíček - Promluvy 3 (záznam promluv)

:: Kázání z Vranova nad Dyjí 7.4.2024 (2. neděle velikonoční)

:: Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 23. ()