Zajímavé...

Do bouří našeho života

George Hodan, Public Domain, www.publicdomainpictures.net Do měsíce února vstupujeme svátkem Uvedení Páně do chrámu, jehož historie i náplň je tak bohatá, že stojí za to, krátce se nad nimi zastavit.
Odborníci na liturgii sledují počátky tohoto svátku v Jeruzalémě na konci 4. století, odkud se rychle rozšířil po východním křesťanském světě pod názvem Hypapanté, tedy setkání.





Název jednak odkazuje na setkání spravedlivých Simeona a Anny s Kristem v chrámě, kam ho Panna

Uvedení do chrámu, volné dílo, cs.wikipedia.org


Maria přinesla, v hlubším smyslu ale i na setkání Starého zákona s Novým ve výše zmíněných postavách.

Na křesťanský západ se svátek dostal v průběhu 6. století. V Římě papež Sergios I. (papežem byl 687–701) připojil k liturgickému slavení svátku procesí předcházející mši svaté. Emeritní papež Benedikt XVI. v jedné své hromniční promluvě připomněl, že právě tímto průvodem se svícemi se podařilo vytlačit a jaksi přeznačit hlučný pohanský průvod – tzv. Amburbale (tato tradice v Římě přežívala ještě dlouho poté, co se stal – alespoň formálně – křesťanským). Aby křesťané vyjádřili kontrast mezi jejich liturgickým slavením a tímto pohanským „karnevalem“, konal se průvod v černých, resp. fialových oděvech (tedy v kajících barvách).

I zde se tedy vyskytuje motiv setkání: pohanský svět, který svým bezuzdným řáděním chce jen přehlušit vlastní prázdnotu, temnotu a nevykoupenost, se setkává s Kristem – světlem světa. Křesťané odpovídají na chaos a temnotu okolního světa modlitbou, pokáním a snahou vnášet do něj světlo Kristovo.

Tato zajímavá symbolika historie slavení hromničního procesí je stále aktuální. Okolní svět nepotřebuje naše mravokárné kázání o tom, jak je zkažený a špatný. Ničemu nepomůže ani povýšený komplex vícecennosti (k němuž křesťané tváří v tvář pohanské společnosti vždy byli pokoušeni) a považování se za lepší než „ti druzí“. Jsme posláni, abychom temnoty okolního světa i našich vlastních srdcí prozářili světlem, které nevychází z nás samotných a našich výkonů nebo akčních plánů, nýbrž ze samotného Krista. Pán dává své světlo jen tomu, kdo dokáže „ztrácet čas“ modlitbou a ztrácet sám sebe obětí a pokáním. Je signifikantní, že nejvíc nespokojení se světem a děním v něm (ale také nejvíce zoufalí a pesimističtí) bývají ti, kdo se nemodlí.

Hromniční svíčka v našich domovech nám tak může připomínat potřebu zapálit ji vždy, když různé bouře našeho života budou chtít odložit nebo odstranit modlitbu a oběť. Jen díky nim budeme moci přinášet druhým světlo Kristovo – symbol naděje.

P. Petr Havlík, farní vikář řk farnosti Vlašim


Převzato z časopisu RC MONITOR č. 2 (29. 1. 2017), str. 1-2
časopis můžete stáhnout na
http://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2017-2.pdf

Luzie1973, Public Domain, pixabay.com

Sdílet

| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 31. 01. 2017 | 3061 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: RC Monitor
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace