Tento víkend opět ožila fara v Lukově. Zabydleli se zde totiž otcové z Přímětic s malou skupinkou kluků.
V pátečním dopoledni vyrazili na vycházku do Podyjí. Kudy vedly jejich kroky, poznáte z následujících fotografií.
Vydáváme se podél řeky Dyje.
Proud je tu pěkně silný.
Za řekou na vysoké skále vykukuje za stromy veliký zámek.
Zkoušíme Hamerskou lávku.
Cesta vede vzhůru do kopce.
Kolem ní se povalují ztrouchnivělé stromy....
...a balvany obrostlé mechem.
Sluneční paprsky pronikají mezi útlými kmeny.....
....a ledové střípky se na zbytcích sněhu krásně třpytí.
Přecházíme přes dřevěný most Hraběnky Heleny Mnizskové.
Kdepak je ten obelisk?
Odtud je kouzelný výhled do údolí Dyje s Vranovem v dáli.
Zelený břečťan září do okolí.
Úzká cestička nás dovedla až k velikému skalnímu útvaru.
Obdivujeme seskupení mohutných kamenů.
Pohled na řeku Dyji, která se klikatí mezi skalisky a lesy, přímo láká ke krátkému zastavení.
Posilněni vydatnou svačinou se brouzdáme spadaným listím, překračujeme kameny a obdivujeme skalnaté přírodní útvary.
Míjíme veliká mraveniště....
....a vyhýbáme se kalužím na lesních cestách.
Kam jsme došli, kdo to ví....
Ale pokračujeme dál kolem strážní budky - špačkárny, která nám připomíná ostrahu státní hranice v minulém století.
Na chvilku jsme celníky. Tak co? Můžeme pokračovat v cestě?
Někteří pojali chvíli k odpočinku poněkud zvláštním způsobem, nemyslíte ?
Téměř na kraji lesa je ještě jeden zajímavý útvar.
Únava na nás není vidět a svižně kráčíme k cíli.
Teď nás již vítá fara v Lukově.
Nabízí se otázka:"Tak kam vyrazíme příště? Nechte se překvapit!
BOHU DÍKY.
