V roce 1870 bojovala Belgie jako spojenec s Francií proti Německu. V září téhož roku sestru Marii Serafinu, redemptoristickou řeholní sestru v Maline v Belgii, najednou postihl nevysvětlitelný smutek. Dozvěděla se, že její otec v té válce zemřel. Od toho dne opakovaně slyšela nepříjemné sténání a hlas, který jí říkal: "
Moje drahá dcero, smiluj se nade mnou!"
Následně ji trápilo jakési mučení, které zahrnovalo nesnesitelné bolesti hlavy. Jednoho dne, jak ležela, uviděla svého otce obklopeného plameny a ponořeného do hlubokého smutku. Trpěl v očistci a dostal povolení od Boha prosit svou dceru o modlitby a spojit se s ní v očistcových mukách. Řekl jí: "
Chci, abys v mém jménu obětovala mše svaté, modlitby a odpustky. Podívej, jak jsem ponořený do této ohnivé díry!
Ó! Kdyby lidé věděli, co je očistec, udělali by cokoliv, aby se tomu vyhnuli a zmírnili utrpení těchto duší.
Buď velmi svatá, moje dcero, a dodržuj svatá přikázání, dokonce i v těch nejnevýznamnějších bodech. Očistec pro zasvěcené osoby je hrozná věc!
Sestra Marie viděla jámu plnou plamenů a z ní chrlící černé mraky kouře. Její otec byl ponořen do jámy, kde hořel a hrozně žíznivý se dusil. Když otevřel ústa, viděla, že jeho jazyk byl zcela scvrklý .. "
Žízním, moje dcero, Žízním."
Následující den ji znovu navštívil a řekl: "
Má dcero, je to už dávno, co jsem tě viděl naposledy."
"
Otče, vždyť to bylo teprve včera ..."
"
Ach! Zdá se mi to jako věčnost. Pokud zůstanu v očistci tři měsíce, bude to jako věčnost. Byl jsem na mnoho let odsouzen, ale díky přímluvě Panny Marie byl můj trest zkrácen jen na několik měsíců.
"
Milost přijít na Zemi mu byla udělena prostřednictvím dobrých skutků během jeho života a proto, že byl oddaný Panně Marii, když jí obětoval svaté přijímání ve všechny její svátky ...
Během těchto vizí se sestra Maria Serafina zeptala svého otce na několik otázek:
"Vědí duše v očistci, kdo se za ně modlí a mohou se za nás modlit?"
"
Ano, dcero."
"Trpí tyto duše, když vědí, že Bůh je urážen v jejich rodinách a ve světě?"
"
Ano."
Z pověření svého zpovědníka a její nadřízené pokračovala v otázkách:
"Je pravda, že utrpení očistce je mnohem větší než všechna mučení zde na zemi a dokonce i mučedníků?"
"
Ano, dcero, to vše je veliká pravda."
Sestra Serafina se pak zeptala,
zda všichni, kteří patří do Škapulířského Karmelského bratrstva (tedy ti, co nosí škapulíř) jsou propuštěni z očistce první sobotu po smrti: "
Ano," odpověděl, "
ale pouze pokud jsou věrní závazkům škapulíře."
"Je pravda, že některé duše musí zůstat v očistci až pět set let?"
"
Ano. Některé jsou odsouzeny do očistce až do konce světa. Tyto duše se velmi provinily a zůstaly zcela opuštěné.
Jsou tři hlavní věci, které přitahují Boží kletbu nad lidmi: nedodržování dne Páně prací, velmi rozšířený zločin nečistoty a rouhání.
"Ach, dcero, tato rouhání vyvolávají velký Boží hněv!"
Po více než tři měsíce se sestra Serafina a její komunita modlily a nabízely pokání za duši jejího ztrápeného otce, který se jí často zjevoval. Během obřadu proměnění během půlnoční mše svaté viděla sestra Maria jak její otec svítí jako slunce v neuvěřitelné kráse.
"Mé odsouzení se ukončilo, přišel jsem poděkovat tobě a tvým sestrám za vaše modlitby a zbožné pokání. Budu se za vás modlit v nebi."
Pokud by očistec neexistoval, aby odstranil skvrnu hříchu od nedokonalých duší, jedinou alternativou by bylo peklo. Proto je očistec nevyhnutelným místem vyhoštění. Všechny osobní hříchy mají dva následky:
vinu (která v případě smrtelného hříchu ničí milost posvěcující a vede do pekla) a dočasný trest za zločiny proti Bohu.
I když nás zpověď osvobozuje od viny a části trestu, musíme je Bohu dodatečně odčinit. V tomto životě je to možné prostřednictvím modlitby, mší svatých, almužen, pokání a získávání odpustků. Ten, kdo zemře ve stavu všedního hříchu nebo bez dostatečné nápravy, odchází do očistce.
Zdroj: evendemonsfearMary
Převzato z https://modlitba.sk/,
článek z 10. 11. 2019 naleznete
zde.
14 způsobů, jak se modlit za duše v očistci
www.fatym.com/, vydáno 2. 11. 2019
