Zamyšlení nad evangeliem 21. neděle v mezidobí.
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!"
Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi." Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.(Mt 16,13-20)
SKÁLA
Všimněme si v dnešním úryvku z evangelia jedné velmi podstatné věci: Dvakrát se tam objevuje vyznání, věta začínající slovy TY JSI… Nejprve Petr říká o Ježíši: TY JSI MESIÁŠ…. a potom říká Ježíš o Petrovi: TY JSI SKÁLA…
Nejdříve vyzná člověk Boha (Petr Ježíše) a vzápětí nato Bůh řekne závažná slova o člověku (Ježíš o Petrovi). Jsou to dvě souběžné, hluboce související výpovědi.
Můžeme říci, že tam, kde člověk (a to kdokoliv z nás) upřímně vyzná Ježíše jako Boha a Spasitele, tam i Bůh jej bere vážně, dává mu svou důvěru a zapojuje jej do díla ve své církvi.
Napadne nás: jak mohl Ježíš nazvat skálou učedníka, o kterém dopředu věděl, že ho třikrát zapře a jehož selhání a nespolehlivost viděl tak zblízka? Ježíš dobře znal Petra a vše, co od něho může očekávat. Ale Ježíš, když se zahledí na člověka, nevidí ho jen takového, jakým skutečně je, ale vidí ho takového, jakým ho chce mít, vidí ho v té podobě a v tom tvaru, který odpovídá jeho nejlepším možnostem. A když se lidská slabost spojí s Boží milostí, člověk se stane tím, jakého Bůh ho chce a potřebuje mít. Také slabý, nespolehlivý Petr se po seslání Ducha Svatého nakonec stal tou „skálou“, kterou nic neotřese.
Známe, jak často se mezi lidmi pronášejí úsudky o tom, či onom člověku, které ho kritizují, podceňují, zpochybňují, připomínají jeho slabé stránky. To málokdy člověku pomůže, spíše ho to mravně oslabí, znechutí, a on rezignuje a nakonec se může stát takovým, za jakého ho lidé považují.
Naopak, pohled lásky, důvěry v člověku probouzí všechno skryté dobro, motivuje ho k věcem, které by jinak nedokázal.
Tak se dívá Ježíš i na každého z nás. On jediný by nás mohl kritizovat, protože nás vidí v dokonalém pohledu soudce. Ale on nás vnímá pohledem lásky. Stačí, když mu řekneme jako Petr (denně a často): Ty jsi můj Bůh a Spasitel, a zaslechneme, že i on říká tobě, mně, každému z nás, něco důvěrně povzbudivého, co tolik potřebujeme slyšet. Nastavuje nám zrcadlo, ve kterém se vidíme nejen takoví, jací skutečně jsme ve své ubohosti, ale vidíme se ve své lepší možné podobě, jaká je v nás ukryta a k jaké můžeme a máme dospět. A také nesmíme přehlédnout, že za tím Ježíšovým „vyznáním“ o Petrovi, je hned pracovní úkol: „na tobě postavím svou církev“. V našem dialogu s Ježíšem nemá nikdy jít jen o nějaká slova nebo slovní hrátky, vždy jde o konkrétní úkol. Když se řekne „postavím dům“, nebo „bude se stavět….“ Vždy se nám vybaví pořádné pracoviště a dlouhý náročný pracovní proces. I k nám se Ježíš určitým způsobem obrací, i na nás „chce stavět“ svou církev a potřebuje nás.
Využijme příležitosti, abychom právě dnes se zvláštní pozorností vzpomněli na Sv. otce, Petrova nástupce. Mýlí se ti, kdo nás katolíky obviňují, že silným vztahem ke Sv. otci rozmělňujeme svůj vztah k Ježíši. Právě dnešní slova ukazují, jak úzce souvisí vyznání víry v Krista se vztahem k Petrovi, A to podle výslovného sdělení našeho Pána.
Radujeme se z toho, co znamená Sv. otec pro dnešní svět, kde i nevěřící lidé stojící mimo církev ho označují za největší mravní autoritu lidstva a „nejcharismatičtějšího muže planety“. Žijeme v době, kdy Sv. otec není pro lidi nějak nedostupný. Kolik i naších lidí, kolik z vás ho mohlo vidět z blízka! A všichni potvrdí, že radost a nadšení, které vyvolává jeho přítomnost, nespočívá jen v osobním kouzlu a přesvědčivém výrazu celé jeho osobnosti, ale je neseno charismatem Petrova nástupce, který je naším jedinečným pojítkem s Kristem. Umějme se radovat z tohoto daru a znovu si uvědomme, že věrnost Sv. otci dává našemu životu důležitý rozměr jistoty a správného životního směru, který nás nikdy nezklame ani nezavede na scestí, ale vždy dovede k cíli.
Pane, vím, že se ptáš i mne, a to neustále, v mnoha situacích života, za koho tě vlastně pokládám. Dej, ať odpověď mého srdce je stále zřetelnější a opravdovější: „Ty ji Mesiáš, syn živého Boha. Ty jsi Boží Syn a můj Spasitel!“
