Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle advetní- cyklus C
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifaše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“ (Lk 3,1-6)
ADVENT ZA ONOHO ČASU - ADVENT DNES
Za onoho času “Když Pilát byl místodržitelem v Judsku, když Herodes byl knížetem v Galileji ... Jan uslyšel na poušti Boží hlas.”
Tak to bylo “za onoho času”. A jak by to znělo dnes?
“Když Boris Jelcin byl prezidentem Ruské republiky, když se na Balkáně rozpadla Jugoslávie, když se prezident Havel ze všech sil snažil zachránit před rozpadem Československo.” Tahle část by nám šel aktualizovat snadno - ale jak to další: “uslyšel Jan na poušti světa Boží hlas...” to už by šlo hůř. Kde je dnes Jan, který slyší Boží hlas? Je Jan v tobě, je mezi námi? Je v našem národě? Je na celém světě někdo, kdo slyší Boží hlas a jde zachraňovat svět?
Slovo Boží chce být takhle konkrétně slyšeno, přijato, realizováno. Jan Křtitel volá: “Připravte Pánu cestu pouští světa.” Jeho posluchači na poušti žili, ti tomu volání dobře porozuměli, ti čekali toho, který má tou cestou přijít, aby je všechny zachránil.
Je také nějaké čekání, nějaký advent, v dnešním světě, v nás?
Je. A hned dvojí. Je dvojí adventní víra v dnešních lidech: víra v příchod Člověka a víra v příchod Pána, Vykupitele. Janova otázka: “Jsi to ty, který má přijít, nebo máme čekat na někoho jiného?” - ta je i v naší době vysoce aktuální.
Takzvaná moderní víra moderních lidí našeho století vyhlíží Člověka: silnou osobnost, pevnou ruku. Přijde, už přichází, už je tu Člověk! Vůdce Adolf, veliký Stalin! Je to ten, je to onen. Tu je - tam je! Zbuduje nebe na zemi! A lidstvo dělá znovu a znovu stejnou zkušenost: Člověk , spasitel, hlásá na zemi ráj, ale vytváří na zemi peklo.
Teď si slibujeme nebe na zemi, spásu, od hospodářského, svobodného, liberálního, kapitalistického pořádku. Vytvoří nám ten nebe na zemi? Už to víme, že hospodářský liberalismus sám na to nestačí.
Co tedy?
Neměli bychom se už konečně začít vážně zabývat oním druhým adventem? Zabývat se Kristem Vykupitelem, který chce změnit víc než hospodářský systém: naše srdce, naše smýšlení a tím i jednání. Který chce skrze nás měnit a změnit svět k lepšímu.
Od čeho čekáš lepší svět ty, osobně? Od čeho český národ, dnešní sjednocující se Evropa? Od hospodářského zázraku, od bezcelních zón, od akcií a dividend?
Proč ne - ale podmínkou dobrého svobodného obchodu, velkých cen, je svědomitost a čestnost obchodníků a výrobců. Kde tomu tak není, tam - biblicky vyjádřeno - dál slepí vedou slepé a oba spadnou do jámy.
Co je to tedy křesťanský advent lidstva? Odpověď je prostá, že se já, ty, druzí kolem nás vydáme na cestu naproti Ježíšovi. A když ne všichni lidé, tedy aspoň já a ty, my, co jsme tu pohromadě, ti lidé, kteří Boží hlas uslyší.
Pravý advent lidstva začíná tam, kde lidé konečně chtějí být na druhé vedle sebe hodní. Kde se snaží být trpěliví. Kde vědomě neubližují a pomohou, kde jen trochu mohou, bez ohledu na to, jestli to tak dělají i druzí.
Tuhle se mi dostal do ruky časopis ADVENIAT. Byl tam článek o mladém Španělovi, který přišel do Mexico-City - desetimiliónového hlavního města Mexika. Vyděsilo ho, jak tam po ulicích běhají děti bez domovů a rodičů. Zdivočelé děti, jako jinde běhají zdivočelí psi a kočky. Kde se ty děti berou? Jak můžou přežít? Jaký je jejich osud? Nechal všeho a žil několik měsíců mezi nimi, jejich životem. Prožíval zblízka jejich věčný hlad, nejistotu, strach při kradení, jejich vykořisťování staršími, pohlavní zneužívání malých děvčátek, zneužívání dětí k šíření drog.
Co dělat? Psát plamenné články do novin? K čemu? Každý to ví. A tak se rozhodl, že dětem zřídí rodinu a bude jim náhradním otcem. Když ten článek o něm byl psán, měl “strejda Alexandro” už v provozu 30 rodin a v nich 300 dětí sebraných na ulici. Vedli je už jeho odchovanci sebraní na ulici.
Vysmívají se mu:” Víte, že v Mexiku je takových bezprizorných dětí na dva miliony? Co je proti tomu těch vašich tři sta zachráněných?” Ale Alexandro se směje: “Místo potřásání hlavou běž a udělej i ty něco pro bližního vedle sebe, jak to Ježíš přikazuje i tobě!”
Ano, to je správná odpověď, to je správná adventní výzva nám všem:
Sestro, bratře, i ty běž a udělej něco pro svého bližního vedle tebe, pro toho, který je na tom hůř než ty.
