"Když hříšník pochopí zlo svého hříchu a vidí, jak moc Bůh jeho hřích nenávidí, uvědomí si božskou čistotu. A když si uvědomí nekonečnou Boží čistotu, jak by mohl nebýt nadšený! Ten, kdo nenávidí hřích, miluje ctnost, kterou hřích popírá. A tak je nutné, vážně nutné, abychom byli nadšeni Boží přísností.
"Ó můj Pane, jak nenávidíš mé hříchy!
Prosím Tě: dej mi jiskru své svaté nenávisti
k mým hříchům!"
Jak krásná modlitba!
Jak málo lidí ji vyslovuje.
Potom samozřejmě musíme prosit o milost.
Kdo může přežít bez Božího milosrdenství? Je to nemyslitelné!
Právě jsem zmínil slovo "
milosrdenství". Je to proto, že chci stanovit závěr toho, co říkám, a to má jméno... a to jméno je Maria!
Všechno, co jsem dosud řekl, člověk nedostane, pokud o to Maria nepožádá. Nic.
Ona je nezbytnou Prostřednicí. Z Boží vůle je nezbytnou Prostřednicí všech našich modliteb k němu a všech milostí, které k nám od něj sestupují. Pokud jsme litovali svých hříchů, byla to ona, kdo za nás prosila, a tak jsme získali odpuštění.
Jestliže máme touhu činit pokání, požádala nás o to ona.
Když máme sílu vykonat potřebné pokání, je to ona, kdo nás o to žádá.
A konečně, když vykonáme pokání a cítíme se smířeni s Bohem, je to ona, kdo se na nás usmívá.
Jako děti Panny Marie bychom tedy měli tuto úvahu uzavřít: "
Salve Regina Mater Misericordiae!"
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek ze 17. 2. 2024 naleznete
zde.
(Plinio Correa de Oliveira)
