Ženy, které zůstaly na ocet a gigolové, kteří je milují
Přinejmenším od 80. let se ženám říkalo, že manželství a mateřství nenahradí kariéru, že mohou mít jedno i druhé, když až do třicítky stráví čas vzděláváním, návštěvou večírků, a střídáním sexuálních partnerů, a když si vybudují kariéru dostatečně na to, že mohou začít uvažovat o manželství a rodině, někde kolem třicítky, mohou tak učinit se sebevědomím hrdé a nezávislé ženy.
Háček tkví v tom, že nespočet žen ve skutečnosti končí na místech jako je toto: Bali, Indonésie.
Přestože je to tak trochu vyhlášené místo pro svobodné třicátnice, čtyřicátnice, padesátnice a starší Australanky, které sem chodí ulovit si nějakého místního gigola, které eufemisticky nazývají i Bali Boys.
Totéž dělají Evropanky v Africe, a v Karibiku svobodné Severoameričanky,
které zůstaly na ocet s tamními gigolami.
Je třeba také podotknout, že tento fenomén se netýká výlučně západního světa.
V zemích, kde došlo k oslabení sexuální morálky, rozpadu rodiny jako buňky, a ekonomické integraci žen na pracovišti, nebo tomu, co se nazývá osvobozením žen, lze pozorovat stejný fenomén.
V Japonsku je tsunami žen, které zůstaly na ocet, ve věku 30, 40 a 50 let, které ačkoli aby uspokojily své libido a osamělost, nedělají sexuální turistiku, ale za to tam vznikl celý průmysl,
který se stará o jejich osamělost, a někdy i o jejich celibát, jako například tento hostes klub v tokijské čtvrti Kabukičo v Šindžuku.
Zatímco ženám přinejmenším od 60. nebo 70. let slibovali uspokojující a výnosnou kariéru, jakož i plnohodnotný rodinný život, mnohé z nich poté, co přestaly být pro muže atraktivní, zjistily, že je čeká život plný dámských jízd utopených v levném víně, nekonečné dny strávené sháněním nových hraček pro kočky, nebo život strávený o samotě.
Zatímco v západním světě média doslova ženám říkají, že se nemusí usadit, a o radosti ze života a umírání o samotě, a údaje potvrzují, že více žen si uvědomilo, že jsou mnohem horší věci než umírání o samotě, což jsou špatné zprávy pro patriarchát.
A je tu opět ten tmářský patriarchát, kterému je vždy třeba se vzepřít, a vždy je třeba ho hanobit, a tak mnohé ženy, navzdory svému vzhledu, si odřežou pod sebou větev, když odmítají hranice tohoto systému, pro pořádání lidských společností, což je mimochodem drtivá většina, a z nějakého důvodu, ale přece, se v Japonsku najde mnoho takových, které si řekly, že se smířily se svým samotářským životem, a já osobně znám mnoho žen a několika mužů, kteří se smířili se životem stráveným o samotě a v celibátu po většinu času, což však neznamená, že je to optimální výsledek pro jednotlivce nebo společnost.
Dokonce i Candace Bushnellová, autorka seriálu Sex ve městě, o které se říká, že v televizi zanechala pro ženy revoluční vzkaz, si nyní myslí, že nezávislý životní styl a nezávazný příležitostný sex, a navždy zůstat svobodným, který prosazovala, možná přece jen není tak přínosný, a nyní přiznává, že lituje, že nemá děti.
Nyní je mu 60 let, a po rozvodu v roce 2012 se přiznala, že až teď jí došlo, jak moc opuštěná se ve skutečnosti cítí, když si nezaložila rodinu.
Od zavedení antikoncepčních pilulek, jakož i potratů na požádání, v kombinaci se zařazením žen do pracovního procesu, který si v průběhu desetiletí vynutil potřebu stále delšího vzdělávání žen, a to v období jejich nejvyšší plodnosti, jsme od 70. let minulého století svědky toho, že porodnost v celém rozvinutém světě padla do takové míry, že země už nedokážou ani nahradit samy sebe.
Ve Spojených státech sotva polovina dospělých lidí žije v manželství, a pro mnohé manžele se plození dětí stává otázkou peněz, životního stylu, a spousty dalších věcí.
Vzdělání a bohatství též korelují s porodností, což znamená, že čím je žena vzdělanější a více vydělává, tím méně dětí pravděpodobně počne, a bohužel, platí to i naopak, se všemi negativními dopady, které v současné společnosti pozorujeme.
A právě v tomto styčném bodě se dostáváme do kritického okamžiku,
který v lidských civilizacích identifikoval Oswald Spengler, německý historik, filozof a politický spisovatel, a rozebíral ho ve svém opusu magnum Zánik Západu, který napsal krátce před první světovou válkou.
Když vysoce kultivovaní lidé začnou plození dětí běžně považovat za otázku kladů a záporů, nastal velký zlom, protože příroda nezná žádná pro a proti.
Všude tam, kde je život skutečný, vládne vnitřní organická logika, „To“, pohnutka, která je zcela nezávislá na bdělém bytí s jeho náhodnými vazbami, ba dokonce ji ani nepozoruje.
Hojné rozmnožování primitivních národů je přirozeným jevem, o kterém se ani neuvažuje, o to méně se posuzuje jeho užitečnost nebo naopak.
Když je v otázce života třeba vůbec uvádět důvody, samotný život se stal sporným.
V tom momentě začíná s rozumným omezováním počtu narozených dětí.
A v tom momentě se jak v buddhistické Indii, tak v Babylóně, v Římě, jako i v našich městech, stává pro muže problémem mentalit výběr ženy, která nemá být matkou jeho dětí, jak je to u rolníků a primitivů, ale jeho „vlastní družkou“ na celý život.
Objevuje se moderní manželství, „vyšší duševní spřízněnost“, ve které jsou obě strany "svobodné" - svobodné, což znamená, jako rozumné bytosti nepodléhající pohlavnímu pudu zachovat své geny, a proto Shaw může říct, a považuji to za tu nejdůležitější část, že „pokud se žena nezřekne ženskosti, své povinnosti vůči manželovi, dětem, společnosti, zákonu a všem kromě sebe, nemůže se emancipovat.“
Jako civilizace bychom jen těžko zpochybnili fakt, že jsme se dostali do jakési spirály smrti.
Jsme civilizací, která není schopná vyprodukovat ani další generaci,
která by nás nahradila, a proto jsme plození dětí přenechali milionům a milionům lidí na celém světě, kteří se dožadují vstupu do našich společností, a děláme to v naději, že oni a jejich děti budou v budoucnu odvádět daně, a financovat naše důchody a systém sociálního zabezpečení.
Přestože mnozí říkají, že je to úžasná a obohacující věc, a možná tomu tak také je, nikdo totiž neví, co bude za sto, dvě stě, tři sta, pět set let, pokud však nedojde k dramatické změně kurzu, západní civilizace samozřejmě zanikne.
Její místo samozřejmě nahradí nějaká nová, ale otázkou je, zda to bude krok vpřed pro lidský pokrok, nebo dva kroky zpět.
A možná je to právě případ všech civilizací, jak poznamenává Spengler,
že všechny civilizace procházejí sezónním cyklem období, a my na Západě jsme v období zimy.
Existují však civilizace, které se během delších období krizí dokázaly opět rozjet.
Přestože si myslím, že kroky, které podnikl řekněme takový Augustus, a jeho Lex Julia De Adulteriis Coercendis, co byl, pokud vím, první zákon trestající sexuální nemorálnost ze strany státu, by v dnešním světě Me Too a sociální uvědomělosti neprošel, ale kulturní posun v duchu hodnoty rodiny a mateřství by časem mohl napravit zkázu, kterou na naší společnosti napáchal bezbřehý konzumismus a hedonismus, který se v ní posledních 50 let protlačoval.
Klíčovou složkou je vštěpování lásky k rodině, komunitě a národu.
Už se to povedlo, a právě se to dělá. V současnosti se Maďarsko snaží zvýšit porodnost prostřednictvím pobídek.
Japonsko platí lidem za to, aby měly děti, a Itálie také uvažuje nad stimulací porodnosti.
Avšak země, na kterou je třeba se zaměřit, je ve skutečnosti Izrael, kde je průměrná porodnost působivých 3,1 dítěte na ženu, a prolíná se třídními rozdíly a rozdíly v dosaženém vzdělání, a je mnohem vyšší, než v kterékoli jiné zemi OECD, a ve vyspělém světě je bezkonkurenční.
Mexiko je na druhém místě, kde na jednu ženu připadá jen 2,15 dítěte na ženu, což je téměř o jedno dítě v rodině méně.
Přestože někteří poukazují na mimořádně vysokou porodnost ultra ortodoxních žen, i sekulární ženy mají více dětí než jejich protějšky v jiných vyspělých zemích.
Jiní poukazují na porodnost ovlivňující faktory, kam patří i kulturní a náboženská povaha života v Izraeli, ale vlastně nikdo nikdy nedokázal úplně vysvětlit, proč je tato země tak odlišná.
A teď v rozhovorech, které jsem vedl s Izraelci, kteří mě kontaktovali, a nezapomínejte na to, že jsou to jen neoficiální informace, ale v těchto rozhovorech, které jsem měl, zvláště vynikal jeden mladý muž, kterého zde nebudu jmenovat, který mi během rozhovoru řekl, že se velmi těší na to, když brzy odejde z armády a ožení se, a založí si rodinu.
Řekl mi, že v této zemi je silné vlastenecké cítění, a silný smysl pro komunitu.Řekl mi také, co považuji za zvláště důležité, že Izrael jako národ byl plný energie.
Přestože mi to řekl jen jeden člověk, shodnu se s ním v tom, že komunita a vlastenecké cítění jsou pro jednotlivce, tak i pro společnost, velmi důležité, co se na Západě bohužel vytratilo.
Jak jsem již řekl, Izrael je třeba mít stále na očích, protože ať tam dělají cokoliv, zjevně dělají něco správně. Dokonce mají zeď a vlast pro své lidi, po čem, podle mého názoru, i na Západě mnozí touží, pokud by byli upřímní.
Takže slečnám poradím, aby se provdaly mladé a za mlada měly děti.
Ve třiceti si můžete začít postupně budovat kariéru, nebo se zařadit k ženám, které zůstaly na ocet, a muži ve vašem věku, když vám bude třicet, které jste ve dvaceti možná odmítly, když jste měly navrch, mají nyní tržní hodnotu, přičemž ta vaše se každým rokem snižuje, a ve většině případů se ožení s mladšími ženami, a ne s takovou, co má plno koček, která konečně skončila se střídáním sexuálních partnerů, a je připravena usadit se.
Děkuji za zhlédnutí videa, pokud se vám podobná videa líbí, zvažte odběr kanálu, a také nezapomeňte dát odběr na BitChute, což je vlastně jediná platforma podporující svobodu slova, která ještě mezi sociálními sítěmi zůstala, protože tam najdete spoustu videí, které zde na Youtube nenajdete.
Ještě jednou děkuji za shlédnutí videa, a uvidíme se příště.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
