Člověk jde zbožně na mši svatou a najednou se přistihne, že jeho myšlenky jsou někde jinde.
To se může stát i těm nejzbožnějším. Důležité je nezůstat u toho, ale stále znovu se vracet, a to, kam směřovaly naše myšlenky, vzít a Pánu Bohu odevzdat. Nejjednodušší návrat k soustředěnosti je intenzivně si uvědomit, co zrovna při mši svaté probíhá – kněz říká to a to, teď dělá ta to gesta, teď se zde zpřítomňuje sám Pán… Roztržitost při mši svaté, podobně jako roztržitost při modlitbě, není sama hříchem, pokud jsme si ji záměrně nenavodili. Špatné by však bylo, kdybychom v ní vědomě setrvávali. I když se roztržitost může vracet, tak náš boj s ní může být v očích Božích cenný, a proto ve chvílích roztržitosti nikdy nemalomyslněme, ale hned ji odrážejme a vracejme se do plné soustředěnosti.
Roztržitosti při mši svaté se dá i předcházet, a to tím, že přijdeme na mši svatou zavčas, ztišíme se, uvědomíme si, jak velké tajemství je před námi a poprosíme své oblíbené svaté, aby se za nás přimlouvali, abychom dobře prožili tuto mši svatou.
Amen.
