Přinášíme kázání Ladislava Kince ze "smrtné" neděle.
Texty: 2 Kron 36,14 -23 / Ef 2,4 – 10 / Jan 12,20 - 23
Slova svatého evangelia podle Jana:
Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře. Četli jsme slovo Boží – chvála Tobě Kriste!
Myšlenky z Božího Slova:
1.čtení: jejich nepravosti jim odpustím, a na jejich hřích už nevzpomenu
Žalm: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
2.čtení: který měl moc ho od smrti osvobodit
Evangelium: chtěl naznačit, jakou smrtí zemře
SMRT
Pátá postní neděle se podle starobylé tradice jmenuje smrtná nebo smrtelná. Zamyslíme se ve světle Božího Slova a katolické víry nad touto životní skutečností. Kniha Moudrosti: Bůh smrt neudělal a nelibuje si, když hynou živí… ale ďáblovou závistí smrt přišla na svět. Ode dneška bývají v kostele zahaleny kříže, které pro mnohé jsou znamením smrti. V dřívějších dobách se, zvlášť na venkově držel lidový zvyk: Vynášení smrtky. Jeden mladý muž, který hledal pravdu o životě se divil, že ve filosofickém slovníku v době komunistické totality chybělo heslo smrt. Donedávna také v době, která se nám z dnešního pohledu jeví jako doba bezbřehé svobody, byla také – do určité míry skutečnost smrti odsouvána a zakrývána. Dnes se ze smrti stal každodenní strašák. Společnost žije ve stavu hluboké rozpolcenosti: potraty, asistované sebevraždy proti úzkostlivé ochraně zdraví a života – kultura života ve válce s kulturou smrti. Křesťan má naději v Božím Slově: „Ani vlas ti bez vůle Otce z hlavy nespadne!“ Velmi poučným je pro nás tradiční umístění farního kostela uprostřed hřbitova. Věřící při plnění nedělní povinnosti musí projít „svatým polem“, do kterého jsou zaseta nejdražší semena, ti kdo smrt zažili – zemřelí rodiče, příbuzní a přátelé: …jestliže pšeničné zrno nepadne do země….a potom prožít – Nejsvětější oběť, slavnost – Kristovy smrti a vzkříšení, kterou Bůh uskutečňuje skrze kněze na oltáři.
Slavíme svátky svatých, ale jen u dvou je to den narozenin. U drtivé většiny svatých slavíme jejich svátek ve výroční den jejich smrti. Říkáme mu – narozeniny pro (do) nebe. Svatý František ve své svaté moudrosti, kterou mnozí považovali za bláznovství, oslovoval smrt slovem sestřička. Ve velikonočním chvalozpěvu zní jako fanfára tato slova: život a smrt utkal se v podivuhodném zápase. Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Přes tato slova pravdy a povzbuzení i věřící člověk zažívá strach ze smrti, zvláště v této době, kdy ji máme skrze „opatření“ stále na očích. Kde je naše víra? Víra, kterou za chvíli budeme vyznávat slovy: Věřím ve vzkříšení těla, věřím v život věčný. Bůh Otec nám dnes v evangeliu řekl, že smrtí Syna oslaví své jméno. Ale protože ON ve své všemohoucnosti a lásce má moc přetvořit zlé v dobré – Jeho konečná oslava není v Synově smrti, ale v Ježíšově vzkříšení… a to i ve vzkříšení našem. Pro život víry a věčný dvě doporučené modlitby:
Pane Ježíši, přijímám z Tvých rukou každý způsob smrti mé i mých drahých se vším, co je s ní spojeno. Ale o jedno Tě prosím, milosrdný Spasiteli: Nedopusť, abychom odešli na věčnost nepřipraveni. Dej nám milost, abychom umírali posilněni a očištěni svátostmi. Ježíši, Tobě odevzdám svou duši i duše všech mých drahých. Ježíši stůj při nás v hodině naší smrti a dej našim duším mír. AMEN.
Nebo jednoduchá „střelná“: Od náhlé a nenadálé smrti zachovej nás, Pane!
