My jsme ho spolu neměli. Nejprve jsme si však mysleli, že ho spolu mít budeme. (Podotýkám, že jsme si to mysleli každý zvlášť, aniž o tom ten druhý věděl.) Pak jsme se dohodli, že ho mít nebudeme. Jaksi logicky jsme k tomu jednomyslně dospěli. (A to měl ten kluk kostky na břiše !!!) Po
přednášce Pavla Hudáka v UPeCe.
Bylo to dobré rozhodnutí. Och, co jsem se já těch kostek nahladila!
Myslím, že díky rozhodnutí neobjevovat své fyzično jsme měli šanci objevovat své duše. (Ach, a nyní už i pneumatiky ...) A co jsme se jen napusinkovali! Miliardy pusinek. Jejda! Kámošům to až lezlo na nervy. Že, co se furt po sobě lápeme?! Jedna kámoška mi říkala, že to proto, že nejsme vysexovaní. Asi i měla pravdu. Ale, och, jak jsem za to vděčná. Na sex máme zbytek života.
A ten argument, že jsme si to předem nevyzkoušeli, zda to klapne - to co je za blbost? Vždyť já jsem nehledala mistra. V lyžování. Chtěla jsem někoho, kdo se se mnou bude učit. Postupně. Pomalu. Nejprve bez vleku. Trochu se spustit. Zasmát se při nemotorném pádu. Až později lanovka. Vrchol. Slalom. Skoky nás teprve čekají ... A někdy máme i léto na lyžích. Takto se mi to zamlouvá mnohem víc než mít nejprve pár trenérů a pak shánět někoho, kdo se přizpůsobí mému stylu. My si svůj styl budujeme a tříbíme společně. A víme, že se při tom musíme také starat o svůj svah / vztah. Neboť když to zanedbáme, spadneme na držku. A sem tam nám tam překážejí děcka, ale i to jsme si už natrénovali - jak je obejít či poslat na čaj s horalkou a Spievankovom (pozn. pořad pro děti).
Och, jaké to je skvělé mít za manžela svého frajera!
Lucia Peteji
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 12. 12. 2018 naleznete
zde.