Zamyšlení nad evangeliem 23. neděle v mezidobí - cyklus B
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím vice však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč.“ (Mk 7,31-37)
LÉČIVÁ SÍLA BOŽÍ
Lidská setkání bývají plná nedorozumění: Lidé nejsou schopni pochopit toho druhého, nejsou schopni najít slovo, které by uslyšeli a přijali.
Při setkání s Bohem to nebývá lepší: neumíme Bohu říci, co vskutku cítíme. Neumíme plně uslyšet, co nám Boží slovo říká. Někdy býváme hluchoněmí jako ten nemocný.
Náš svět, ve kterém žijeme, má dvojakou tvář:
- je tak krásný, a jindy tak ošklivý a zlý,
- lidé jsou jednou tak hodní – jindy tak krutí,
- jednou v něm rozkvétá život – jindy řádí smrt.
Můžeme v tomto světě doufat, že to s ním jde k dobrému? Osvícenci byli přesvědčeni, že lidé svým rozumem vše zlé zvládnou, vše obrátí k dobrému.
Ale nevyšlo to. Dnešní lidé jsou plni obav:
- jestli se podaří zachránit před zkázou přírodu, zemi,
- jestli se lidé dokáží zachránit před zlobou lidí,
- jestli se lidé naučí lidsky žít.
V evangeliu se mluví o podobné situaci:
- lidé mluví, ale mnozí neslyší, jsou jako hluší,
- lidé mluví, ale mnozí neodpovídají, jsou jako němí.
Je nějaká síla, která je uzdraví, polepší? Je něco, jak pomoci?
A první křesťané odpovídají vyprávěním dnešního evangelia:
Ano, je taková pomoc. Je tu léčitel, který to umí. Přiveďte ty hluché a němé k Ježíši. On je vyléčí, aby mohli žít dál v radosti a zármutku, v naději a úzkosti.
Nevyléčí najednou celý svět, všechny lidi.
Vychází z něj léčivá síla, která osvobozuje a uzdravuje toho, kdo o to stojí. Toho, kdo za ním jde.
Je to síla tajemná, nechápeme ji, ale můžeme ji pocítit. Je to síla, která Ježíše vzkřísila z mrtvých. Je to síla, která nechce smrt, ale život. Nechce trápení, ale chce radost.
Je tu Bůh, který chce jít s námi životem ve svém Synu. Syn už nás zachránil, vykoupil, a chce v naší záchraně pokračovat a dovršit ji věčnou radostí, kterou nám už nikdo nepokazí, nevezme.
Ve víře v tohoto Boha – Léčitele – nebo jak jsme zvyklé říkat, Vykupitele, se tu každou neděli scházíme. Upevňujeme se tu v důvěře, že Boží světlo je mocnější než tma, že Boží dobro vítězí nad lidským zlem. Každá neděle je dnem naší naděje.
Lidé přivedli hluchoněmého k Ježíši, aby se ho dotknul. Byl to projev jejich víry, že z Ježíše vychází uzdravující síla. A jejich víra se potvrdila. My jsme sem přišli, aby se nás Pán Ježíš také dotknul. Za chvíli půjdeme ke svatému přijímání. Víme dobře, že i v nás je mnoho nezdravého, mnohá hluchota a němota.
Vyznejme svou víru v Pána s hlubokou důvěrou. On má moc i nás uzdravit. I my můžeme zažít, co lidé z evangelia: že náš Pán vše činí dobré.
