Evangelijní úryvek Čtvrté velikonoční neděle (Jan 10,11-18) vystihuje obsah této neděle, kterým jsou modlitby za nová kněžská povolání. Dobrý Pastýř je darem a úkolem pro každého, kdo se rozhodne jít cestou duchovního otcovství.
Nebezpečí nádeníka
Když Pán Ježíš mluví o ovcích "
znám své a moje znají mne", klade jako princip a východisko svůj vztah s Otcem - "
jako mě zná Otec a já znám Otce."
Ve vztahu pastýřů ke svým věřícím nestačí znát jména a mít informace. Jde o zájem o každého člena farnosti, společenství, který však není sbíráním dat, neboť usiluje následovat vzor, kterým je vztah mezi "Otcem a Synem". Ze vztahu kněze k nebeskému Otci pochází skutečné otcovství ke svým věřícím. V tom vidím souvislost se známou výzvou nynějšího papeže Františka, aby se kněží stávali pastýři, kteří "voní po ovcích". V opačném případě se stáváme nádeníky, kterým nezáleží na ovcích. Slovo nádeník zní řecky "
misthotos" a má souvislost se slovem "
misthos" - mzda, plat. V tom je vysvětlen zásadní rozdíl.
Dobrému pastýři záleží na ovcích, nádeníkovi na platu.
Potřebujeme kněze, kteří budou mít kvality dobrého Pastýře, který "
i svůj život položí za ovce." Biblický obraz "ovcí" zní v dnešním jazyku a v současné společnosti nejednou ironicky a posměšně, protože evokuje představu nekritické a slepé poslušnosti. Obraz ovcí a stáda je však třeba číst v kontextu myšlenkového světa a doby, ve které zazněly. Ve Starém zákoně se také Bůh nazývá pastýřem svého lidu Izraele (např. Ž 80).
Ovce symbolizují důvěru. Je to závazek a odpovědnost. Jako kněží nesmíme tuto důvěru zklamat.
Mám i jiné ovce
Prvotní společenství Ježíšových učedníků se zrodilo uprostřed a ze židovského národa. Ale už ve Starém zákoně nacházíme texty, v nichž Bůh nabízí spásu ostatním národům. Simeon prorokuje o Ježíši, že bude "
světlem k osvícení pohanů". (Lk 2,32) První křesťané hlásali evangelium i nežidům, neboť takové poslání přijali od Krista. Proto slova "
mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince" jsou výzvou i pro současné pastýře, ba dokonce pro všechny věřící.
"Všichni jsme pozvaní přijmout toto povolání: vyjít z vlastní pohodlnosti a mít odvahu jít na všechny periferie, které potřebují světlo evangelia," uvádí papež František v apoštolské exhortaci Radost evangelia (20. bod). Svatý otec připomíná, že nejde jen o "periferie vlastního území" ale i o "nové společensko-kulturní prostředí" (srov. 30. bod).
Církev je svou podstatou misionářská. Hlásání evangelia nekončí zdmi kostela. Ne všichni věřící jsou každou neděli v kostele; ne každý je členem Katolické církve.
Žádná farní rodina a žádné společenství se nemůže uzavřít do sebeklamu exkluzivizmu a soběstačnosti. Stále si potřebujeme připomínat Kristova slova "mám i jiné ovce". Je to starostlivost dobrého Pastýře o spásu všech lidí.
Jednota není výsledkem kompromisů
Jednota není výsledkem kompromisů, kde křesťané různých denominací se něčeho "zřeknou" z vlastní nauky ve prospěch dosažení dohody. Když mluvíme o jednotě Církve, jde o jednotu, kterou vytváří Ježíš a uskutečňuje se v Ježíši. Cesta tedy není k sobě navzájem, ale ke Kristu, protože tehdy jsme i nejblíže k sobě navzájem.
Zde chci zmínit promluva emeritního papeže Benedikta XVI. během ekumenické bohoslužby v Erfurtu 23. září 2011: "
Když hlava státu navštíví přátelskou zemi, obecně tomu předcházejí kontakty mezi různými orgány, které připravují potvrzení jedné nebo více smluv mezi dvěma státy: při hodnocení výhod a nevýhod se dospěje ke kompromisu, který se nakonec zdá výhodný pro obě strany, a tak může být smlouva podepsána. Víra není něco, co my vymyslíme, nebo na čem se dohodneme. Je to základ, na kterém žijeme. Jednota neroste skrze hodnocení výhod a nevýhod, ale pouze pomocí vždy hlubšího ponoření se do víry skrze smýšlení a jednání." Ať tomuto světu nechybí pastýři, kteří budou mít kvality dobrého Pastýře a budou nás ponořovat do poselství Kristova evangelia.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 20. 4. 2018 naleznete
zde.
