Zajímavé...

Lidický dobrý pastýř - P. Josef Štemberka

P. Josef Štemberka - titl Byl farářem v posledních 33 letech obce vyhlazené nacisty. Podle zpráv samotných nacistů šli všichni lidičtí muži na místo poprav nezvykle důstojně – Pater Štemberka se s nimi totiž modlil, poskytoval jim duchovní útěchu a připravoval je na smrt. Sám ji společně se svými farníky dobrovolně podstoupil, i když mu byla podle dobových zpráv nabízena milost.



Narodil se dne 2. února 1869 ve vsi Pecka v Podkrkonoší v chalupě č.p. 187 nad potokem Brodkem v rodině domácího tkalce. Měl šest sourozenců, z nichž jeden se v dospělosti zapsal do dějin jako právník, spisovatel, vlastenecký politik a propagátor Orlických hor, který se hlásil k idejím T. G. Masaryka - Jindřich Štemberka (1867-1926); působil mj. jako poslanec českého zemského sněmu. Jejich matka byla sedm let upoutána na lůžko a zemřela, když bylo Josefovi 11 let. Pocházel tedy z velmi skromných poměrů. Stejně jako jeho bratr Jindřich, byl i on velice nadaný, proto po přímluvě svého učitele odešel studovat gymnázium do Jičína. Bydlel na jezuitské koleji a živil se kondicemi a milodary, z domova nemohl dostávat nic. Po absolvování středoškolských studiích v Jičíně studoval Josef Štemberka v letech 1890-94 teologii v biskupském semináři v Hradci Králové - s výborným prospěchem. Po kněžském svěcení v červenci 1894 působil na několika farách (v Čestíně, Staršově, Svárově, Kolči) a od roku 1909 ve středočeských Lidicích, kde působil třiatřicet let.

„Lidice byly společně s celým kladenským regionem po 1. světové válce místem, kde se objevily ve velké míře tendence k podpoře nově vzniklé církve československé i k hromadnému vystupování z římskokatolické církve. Důvodem bylo mj. i sociální složení této oblasti, kterou z převážné většiny tvořili dělníci (horníci a hutníci), kteří pracovali v průmyslových podnicích na Kladně, a afinita těchto sociálních vrstev k levicovým stranám, včetně KSČ. Podle sčítání lidu z roku 1930 žilo v Lidicích 446 obyvatel, z nichž bylo 351 římských katolíků, 44 bez vyznání a 43 československého vyznání.( Cyril MERHOUT, Lidice, Praha 1945, s. 8.). Duchovní život se zde však příliš nerozvíjel. Přes problémy, které z postupující sekularizace této oblasti vyplývaly, těšil se P. Štemberka podle dobových i poválečných svědectví ve vesnici poměrně velké autoritě. Aktivně se účastnil místního kulturního i veřejného života“ (Dr. Jaroslav Šebek, www.cirkev.cz). Varhaník v lidickém kostele, lékař Quido Jeřábek, „krátce po válce vzpomínal na faráře jako na upřímného vlastence, ke kterému za války chodili přátelé poslouchat zahraniční rozhlas a diskutovat o válečných událostech“ (Miroslav Procházka. knihovník z Pecky, www.lidice.cz ).
Jejich farář svědomitě dbal o farní kostel a povznesl chrámový zpěv lidový i sborový. Májové pobožnosti v jeho farnosti bývaly pravými hudebními hody. Sám byl také muzikant – hrál na harmonium. Měl rád dobrý zpěv, zpěvákem ale nebyl.
"Zvlášť krásný vztah měl k dětem, které ho milovaly, a žijící pamětníci donedávna vzpomínali na rozlehlou farskou zahradu, kam je zval na ovoce a ořechy. I na to, že do hodin náboženství přinášel pecny domácího chleba s medem. Včelařství a ošetřování stromů patřilo k jeho koníčkům"(Miroslav Procházka. knihovník z Pecky, www.lidice.cz ).
Oblibu si získal konečně i osobní hlubokou zbožností a věrným plněním svých povinností. "Oddával, křtil, zpovídal, kázal a pohřbíval. Obyvatelé Lidic se na něj často obraceli s prosbou o radu i se svými sousedskými spory a jeho rozumná slova i rozhodnutí většinou rádi respektovali.“ (Miroslav Procházka. knihovník z Pecky, www.lidice.cz )
Páter Josef žil přísným, až asketickým způsobem života. Byl skromný: denně se umýval studenou vodou, nekouřil, maso jedl jen výjimečně, k večeři míval pravidelně hrnek mléka a krajíc suchého chleba.
Z vyprávění jeho farské hospodyně Antonie Škrdlové, která přežila válku v koncentračních táborech a v roce 1945 se vrátila a dožila na Pecce, se dozvídáme, jaký byl lidumil. Když začala druhá světová válka, nakoupil velké množství dětského ošacení, protože odhadl, co vše se ve válce bude hodit.



Lidice-mustek


P. Josef Štemberka - titl


Josef Štemberka 3


P. Štemberka u včel ve farské zahradě


Josef Štemberka 4


Pecka-vila


Do rodné Pecky jezdil Josef Štemberka navštěvovat své tři sestry Anežku, Leopoldu a Lojzičku, které zůstaly doma svobodné, protože chudá rodina neměla na věno. Při jedné návštěvě se s nimi dohodl, že na místě staré rodné chaloupky postaví vilku, kde budou bydlet na sklonku života opět společně. Začátkem roku 1942 se stavba budovy chýlila ke konci a páter Josef se chystal na stěhování, které bylo plánované na květen. Jeho nástupce však nebyl na převzetí kněžské služby v Lidicích ještě připravený, a tak vyhověl žádosti a termín odchodu odsunul o několik dní.

„Do osudu vesnice i faráře Josefa Štemberky však v těch dnech tragicky zasáhl sled událostí po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha na přelomu května a června 1942. K prvním prohlídkám v Lidicích došlo na základě udání továrníka Pály ze Slaného. Dne 4. června byla v Lidicích zatčena rodina Josefa Horáka a Josefa Stříbrného a proběhla prohlídka fary. Dobová publikace se zmiňuje o tom, že jeden z gestapáků chtěl dokonce P. Štemberku tehdy zastřelit - doslovně měl říci: „Já toho černého zastřelím“ ( Cyril MERHOUT, Lidice, s. 13.)“ (Dr. Jaroslav Šebek, www.cirkev.cz). Antonie Škrdlová vzpomíná: "Na Boží tělo v roce 1942 přijelo do Lidic několik aut a v nich gestapo. Ve vsi byl velký rozruch. Zamířili k domku paní Stříbrné a pak k Horákovům. Obě rodiny a jejich příbuzné odvedli na konec vesnice, a tam je hlídali. Mezitím chodili druzí gestapáci od domu k domu a prohlíželi je. U nás na faře vyházeli všechno prádlo a šaty ze skříně a šlapali v tom, řvali, kde máme co schováno. Když nic nenašli, odešli. Oddychli jsme si...
Po těchto raziích nastalo v obci určité uklidnění. Pro Patera Štemberku tu byla možnost opustit toto nebezpečné místo, ale odmítl z vesnice odjet. Naopak se jako dobrý pastýř začal u nacistů nasazovat pro své ovce. Kronika Josefa Fechtnera z Hřebče u Kladna vypovídá: Rolník Josef Tyšl mi řekl 9. června večer:„Pan farář byl prý prosit v Praze v pondělí 8. června u Franka za milost rodiny Horákových a Stříbrných, že jsou nevinné a Frank mu odpověděl, že nechá ztrestat celé Lidice a jemu jako faráři, že dává milost, aby se vzdálil z Lidic. A pan farář mu prý odpověděl: „ Já jsem v Lidicích 33 let a s těmi lidmi jsem rostl a zestárl, a pak-li oni mají nevinně zahynout, ať já zahynu s nimi.“


„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk.“ (Jan 10,11-12)


Poválečná publikace uvádí: „Farář Štemberka skládal 9. června 1942 zkoušku z němčiny na Kladně – jako jiní kněží a veřejní zaměstnanci – a vracel se s jiným knězem. Cestou byl znepokojen a projevil v řeči obavy, že pro jeho osadu přijdou věci zlé“.(Cyril MERHOUT, Lidice, s. 13.).
Hned následujícího dne v noci 10. června obklíčily obec jednotky SS a gestapa. Lidice postihla tragédie, která změnila životy mnohých. Podrobně se o ní dozvídáme ze zápisků farské hospodyně Antonie Škrdlové: V úterý 9. června byl důstojný pán na Kladně u zkoušky z němčiny. Domů se vrátil večer. Najednou o půl jedenácté bylo slyšet střelbu a bouchání na domovní dveře u fary. Šla jsem otevřít. Dovnitř se vhrnulo šest esesmanů a ihned žádali všechny klíče. Ptali se, kde je farář. Uvedla jsem je do pokoje. Pan konzistorní rada se hned oblékl a šel dolů. Já musela se dvěma vojáky do kuchyně. Dokud jsme byli na faře, viděli jsme, jak esesmani nosí dolů do auta stojícího před farou matriky, zlaté kostelní předměty i šatstvo, prádlo a koberce. Potom nám poručili jít do kostela. Vzala jsem klíče a šla s nimi. Důstojný pán jim musel dát klíče od svatostánku. Sami si ho otevřeli a vše z něho vyházeli. Přitom jsme se nesměli ani pohnout. Stáli u nás s puškami napřaženými k výstřelu. Po prohlídce nás vyvedli ven. Chtěli jsme jít k faře, ale oba nás odvedli na dvůr k Horákovům. Na statku jsme stáli až do půl třetí ráno. Pak přišel rozkaz: ženy do školy, muži zůstanou zde. Měla jsem pro důstojného pána balíček prádla. Když jsem mu ho předávala, esesman ho chytil za rameno a srazil ho k zemi. Začal do něj kopat. Chtěla jsem mu pomoci vstát, ale rozzuřený voják mě začal škrtit. Upadla jsem, kopal do mě. Potom jsem musela jít do školy a víc jsme nikoho z mužů a chlapců nad patnáct let neviděli."


Lidice-gestapo


„V noci z 9. na 10. června byla obec neprodyšně obklíčena a obyvatelé vyhnáni ze svých domovů, ženy a děti odděleny od všech dospělých mužů. Tehdy proběhl také přepad lidické fary. Nacisté přitom odcizili bohoslužebné předměty (monstrance, dva kalichy a kostelní zlato ad.). Při prohlídkách fary byly ukradeny také matriky. Farář Štemberka byl zároveň brutálně napaden a zkopán přítomnými členy nacistických represivních složek (pravděpodobně z toho důvodu, že se pokoušel intervenovat ve prospěch svých spoluobčanů), především příslušníkem kladenského Gestapa Maxem Roztockém (1912-86). Očitý svědek o těchto událostech – člen kladenského Gestapa Bürger - prohlásil: „když byl předváděn s prvými občany také místní farář, již stařičký pán, viděl jsem , jak se… zastavil u Rostocka a přednesl jmenovanému nějakou prosbu. Byl však Rostockem chycen za ramena, násilně obrácen a kopnut … tak, až se svalil na silnici. Přitom, jak se pomalu zvedal, přiskočil k faráři jiný člen SD… a bil a kopal faráře. Rostock jej také osobně odvedl do Horákova statku. Přítomní členové Gestapa ho také zde soustavně zesměšňovali. Muži byli brzy ráno nahnáni do sklepa Horákova statku. Od brzkých ranních hodin byli po deseti vyváděni ven, kde byli zastřeleni popravčí četou.


Lidice-popravy


Lidice-mrtví


Lidice-srovnávání se zemí


Řada svědectví, včetně po válce zatčených a vyslýchaných příslušníků Gestapa i SD, se shoduje na tom, že P. Štemberka zůstal do poslední chvíle se svými farníky, dodával jim odvahu, modlil se s nimi a morálně je povzbuzoval v této mezní lidské situaci (všichni lidičtí byli odsouzeni k smrti bez jakéhokoli soudního rozhodnutí). Muži proto odcházeli na popravu klidně a důstojně, „zpříma s hlavami vzhůru a dívali se upřeně do namířených hlavní pušek, aniž by někdo z nich pronesl slova“ ( SÚA, f. Ministerstvo vnitra, zpráva o vyšetřování tragédie obce Lidice, policejní ředitelství v Kladně – bezpečnostní oddělení, v Kladně 5. 6. 1945; závěrečná zpráva ). Jak také vzpomínají očití svědci, až na jedinou výjimku také neprosil nikdo své vrahy o milost (SÚA, f. Ministerstvo vnitra, zpráva o vyšetřování tragédie obce Lidice, policejní ředitelství v Kladně – bezpečnostní oddělení, v Kladně 5. 6. 1945; závěrečná zpráva ). Očitý svědek z řad zaměstnanců Gestapa po válce tvrdil, že „to farář udělal dobře a díky jeho modlitbám a požehnáním šli muži jako ovce na porážku“, přičemž byla opět duchovní služba faráře Štemberky nacisty zesměšňována. Na zahradě Horákova statku bylo ráno a dopoledne 10. 6. 1942 popraveno 173 lidických mužů, mezi nimi také P. Štemberka, který byl před popravčí četu odveden mezi posledními. Někde se objevují informace (například v článku ke 40. výročí lidické tragédie v Katolických novinách, č. 23/1982 nebo v knize spisovatele Františka Křeliny Každý své břímě), že mu byl nacisty nabídnut volný odchod a on ho odmítl. Byl zastřelen 10. června 1942 ve věku 73 let. Po skončení vraždění byla obec srovnána se zemí a zničen také barokní kostel sv. Martina společně s farou.“ (Dr. Jaroslav Šebek, www.cirkev.cz)

P. Josef Štemberka byl „prototypem věrného Božího služebníka, který plnil svědomitě své kněžské poslání v nelehké době. Patřil ke svědkům víry, který vydával svými postoji mimořádné svědectví o životě z evangelia a v tomto duchu povzbuzoval i své okolí. Do poslední chvíle posiloval modlitbou a Božím slovem své farníky a to samo svědčí o jeho velké důvěře v Boha a odvaze sdílet tragický osud se svými spoluobčany. Svou připraveností k osobní oběti byl i příkladem i pro další odsouzené. Nelze přehlédnout, že právě tento jeho postoj přispěl k vnitřní vyrovnanosti všech popravovaných lidických mužů. Jeho smrt je dokladem nacistického pronásledování katolické církve v době druhé světové války a novopohanského charakteru německého nacionálně socialistického režimu. P. Štemberka je současně příkladem vlastence, který hrdinně obětoval život za svůj národ a za svou vlast.“ (Dr. Jaroslav Šebek, www.cirkev.cz). Dne 10. června 1949 mu byl slavnostně odhalen a vysvěcen pomník u zdi kostela sv. Bartoloměje v Pecce. Dne 9. června 1991 byla v Pecce na Štemberkově vile – dnešním zdravotním středisku – zavěšena a poté slavnostně odhalena pamětní deska (autor kameník Veverka z Miletína, dárce nejmenovaný). Na Pražském hradě byl 28. října 1992 lidickému faráři in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. V roce 2012 kardinál Dominik Duka připustil, že církev začne posuzovat, zda má být vyhlášen za blahoslaveného. Dne 28. října 2014 mu český prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně.


Pecka-pomník


Pecka-deska


Téma lidické tragédie s farářem Štemberkou v hlavní roli literárně zpracoval František Křelina v knize Každý své břímě (Praha, Vyšehrad 1990). Dr. Josef Beneš zařadil do své knihy medailonů českých katolických kněží s názvem Kaine, kde je tvůj bratr (Praha, Česká katolická charita 1971) i jeho portrét. V knize Zde stávaly Lidice Vladimíra Konopky (Praha, Naše vojsko 1962) jsou podrobně popsány události v Lidicích, i zde je na několika místech o něm zmínka.

Zdroje článku:
http://www.lidice.cz/obec/historie/Stemberka.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0temberka
https://www.cirkev.cz/archiv/110629-malo-znamy-lidicky-farar-josef-stemberka
Dr. Jaroslav Šebek, Historický ústav AV, Praha
http://www.farnostpecka.cz/?page_id=47

Fotografie: knihovna Pecka; archiv www.lidice.cz; www.extrastory.cz

Sdílet

| Autor: Karel Žák | Vydáno dne 06. 04. 2018 | 3069 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace