Od doby, kdy jsem se opět obrátil na Církev, pozoroval jsem hnutí mezi mladými křesťany, kteří tvrdí, že Ježíše milují,
ale
odmítají "náboženství".
Nemyslím si že je toto hnutí jen špatné.
Mnoho mladých křesťanů, kteří odmítají "
náboženství" argumentuje tím, že v konečném důsledku nezáleží na malých rozdílech mezi křesťanskými hodnotami. A mají pravdu. Existuje opravdu malý rozdíl mezi množstvím křesťanských hodnot, které se vyskytly od časů Reformace. Když jsem doma v Oklahomě, zdá se mi to hraničící s absurditou, kolik různých rozdílných církví tvrdí, že se vracejí zpět ke kořenům křesťanství.
Nekonečné štěpení křesťanských denominací jednu od druhé je skandálem vůči jednotě ke které nás vyzývá Kristus (Jan 17:21). Možná odmítání těchto náboženských rozdílů mladými křesťany může být začátkem ekumenického hnutí směrem k jednotě v těle Kristově. Takže v tomto smyslu ano, odmítejme "
náboženství", která jsou založena na povrchních rozdílech a mají své kořeny v rozdělování a hříchu.
Ale jako bývalý ateista musím říct, že to představuje i pár vážných výstrah, v tomto hnutí odmítání "
náboženství". Během nedávného nedělního odpoledne byl na Twitteru trendem hashtag #NejduDoKostolaProtože.
K mému velkému překvapení byla většina tweetů od křesťanů, kteří hrdě tvrdili, že "nepotřebují" náboženství, ale jen Ježíše. Vypadá to tak, že se mentalita ohledně odmítání svátostí některými křesťany přirozeně vyvinula do odmítání něčeho tak základního jako je Hospodinovo jídlo (autor asi myslí Eucharistii - editor).
Mimo známého faktu, že to čelí pár tisíciletí křesťanských tradic, je na místě i důvodná obava, že taková forma "křesťanství", založená pouze na sentimentu, se během jedné či dvou generací stane ateismem.
Tedy, jak vznikla tato nová forma "
křesťanství"? Mnoho lidí, kteří jsou součástí tohoto hnutí, argumentuje, že očištění křesťanství od "
náboženství " nám pomáhá vrátit se k pravým kořenům křesťanství, a to k původním záměrům Ježíše.
Ale Písmo a spisy církevních otců odhalují velmi málo faktů, které by takové tvrzení podporovaly.
Toto je pár faktů, které jsou jasné z Písma a ranné historie Církve:
1. Křesťané se shromažďují za účelem uctívání: Bůh nám dal jasné pokyny a Písmo dává jasně najevo, že se ranní křesťané shromažďovali k eucharistickému pokrmu každou neděli. Nedělní shromáždění nebylo nikdy pro křesťany volbou. Pokud věříme, že Ježíš za nás zemřel, tak alespoň to, co můžeme udělat, je uctít ho během jedné hodiny každou neděli.
"
Mějte se na pozoru, často spolu vzdávejte díky Bohu a šiřte dál jeho chválu. Pokud se často shromáždíte na stejném místě, síly Satana budou zničeny a jeho ničení, které si klade za cíl, bude odvráceno jednotou vaší víry." -
Ignác z Antiochie, list Efezským
"
V první den týdne kdy jsme byli znovu shromážděni za účelem lámání chleba."
2. Náboženství je to, co nás spojuje s Bohem: V dnešních dnech existuje spousta opovržení vůči praktikám zbožnosti konaným navenek. Ano, je pravda, že vnější praktiky ne vždy vedou k lásce a svatosti. Ale to není důvod, abychom je zavrhli. Jsme tělem a duší. Náš vztah s Bohem je živen vnějšími praktikami, které nás spojují s Bohem a jsme s ním spojení skrze naše náboženství.
"
Jsme spojení a svázáni s Bohem skrze tuto vazbu zbožnosti. Právě z tohoto náboženství pobírá svůj název." - Lactantius, Božská Instituce.
"
Neboť tak jako je tělo bez duše mrtvým, tak je i víra bez skutků mrtvá." - Jakub 2:26
3. Křesťanství je komunitou: Naše víra není jen o individuálním vztahu s Ježíšem. Křesťanství zahrnuje vztah s Bohem (který je sám o sobě komunita osob) a vztah s ostatními členy jeho Církve. Je bolestivé a náročné být ve vztahu s jinými hříšníky. Ale naše víra nás volá být ve vztahu nejen s Bohem, ale také s jinými lidmi.
"
Jsme tělo svázané dohromady společnou náboženskou profesí, jednotou disciplíny a poutem společné naděje. Setkáváme se jako shromáždění a kongregace .... Shromažďujeme se, abychom četli naše posvátné spisy ... V jednotě těla a ducha neváháme sdílet naše pozemské statky s ostatními . " - Tertulián, Omluva
"
Neboť jak máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou činnost, tak i my mnozí jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě jsme si navzájem údy." - Římanům 12: 4-5
4. Křesťanství má apoštolskou posloupnost: Z Písma je jasné, že Pavel jmenoval biskupy Timoteje a Tita a požádal je, aby jmenovali kněží (2 Tim 2: 2). Pokud lidé odmítají hierarchii a legitimní autoritu, odmítají i Ježíše a Církev, kterou založil.
"
Pokud je odkážeme na tradici, která pochází od apoštolů, a která je zachovávána pomocí následnosti starších Církve, namítnou na tradici řkouce, že oni samotní jsou chytřejší nejen než presbyteři, ale dokonce i než apoštolové, protože objevili ryzí pravdu." - Irenej, Proti všem herezím.
"
Nezanedbávej dar, který je v tobě a který si dostal skrze proroctví, vkládáním rukou starších." - 1. Timoteovi 4:14
Křesťanství je a vždy bylo náboženstvím a hnutí odstranění "
nábožestva" od naší víry je hnutím, které v konečném důsledku může ohrozit předávání víry budoucím generacím.
Takže tohle je pár věcí na které můžete příště poukázat, pokud vám někdo řekne, že věří v Ježíše, ale nemyslí si, že je třeba praktikovat náboženství.
Zdroj:
http://aleteia.org, 31. 1. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.