Otevření Roku milosrdenství by mělo být pro všechny apoštoly a obránce lidského života podnětem k tomu, aby věrně a plně žili poselství evangelia života, ve kterém nás Kristus, náš Spasitel vyzývá k tomu, abychom byli milosrdní jako je milosrdný náš nebeský Otec (Lk 6 , 36).
Vždy, když člověk věrně praktikuje křesťanský život - tím, že bližnímu projeví skutky milosrdenství - tak se jeho péče vlastně vztahuje na Krista osobně (Mt 25, 40). Jakýkoliv skutek milosrdenství se jako takový stává plodným a dozrává do [krásy] věčného života. Abychom byli milosrdní, musíme vědět, v čem konkrétně milosrdenství spočívá. Svatý Augustin milosrdenství definuje jako "
upřímný soucit s neštěstím někoho jiného, který nás žene k tomu, abychom mu pomohli, pokud je to v našich silách".
Tím, že nás Kristus nabádá, abychom byli milosrdní tak, jak je milosrdný náš nebeský Otec, vyzývá nás k tomu, abychom kráčeli cestou, která je vlastní povaze milosrdenství, čili cestou, která vede k božské velikosti. Ta se projevuje velkorysostí při jednání s jinými. Jednoduchý skutek milosrdenství takto může přinést útěchu v době velké nouze (Př 22, 9). Ale protože je štědrost charakteristická především pro osoby, které mají jistý vliv, autoritu nebo moc, jsou charakteristickým rysem Boha, protože on sám je všemohoucí a projevuje svou dobrotu tím, že sám je i nadevše milosrdný (Ex 34, 6-7).
Základní program našeho života nacházíme v největším Božím přikázání, které nás zavazuje milovat Boha nade vše a svého bližního jako sebe (Mt 22, 35 - 40). Pokyny k zachovávání tohoto největšího přikázání jsou tyto: vyhýbat se jednání zla tím, že budeme zachovávat Desatero (Ex 20, 1 - 17) a budeme upřímně dělat dobře konáním skutků duchovního a tělesného milosrdenství. Když svatý Pavel povzbuzoval ke konání skutků milosrdenství, poukázal i na to, že tyto mají vycházet z lásky k samotnému Bohu: "
Jako Bohem vyvolení, svatí a milovaní, oblečte si hluboké milosrdenství, laskavost, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, pokud by měl někdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, tak i vy! Ale nade všechno mějte lásku, která je svazkem dokonalosti!" (Kol 3, 12 - 14)
Láska k Bohu, která spočívá v dodržování jeho přikázání (Jan 14, 15), nachází své konkrétní vyjádření v sedmi skutcích duchovního a v sedmi skutcích tělesného milosrdenství. Jde zejména o:
Skutky tělesného milosrdenství
* Krmit hladové
* Napojit žíznivé
* Oblékat nahé
* Přichýlit lidi bez domova
* Navštívit nemocné
* Navštívit ty, co jsou ve vězení
* Pohřbívat mrtvé
Skutky duchovního milosrdenství
* Vyučovat nevědomé
* Dobře řadit pochybujícím
* Těšit zarmoucené
* Napomínal hříšníky
* Trpělivě snášet křivdy
* Ochotně odpouštět těm, kteří nám ubližují
* Modlit se za živé i mrtvé
Povinnost vykonávat skutky milosrdenství nám ukládá jak přirozený, tak i pozitivní Boží zákon. Zatímco se požadavek přirozeného zákona zakládá na principu, že máme dělat to, co chceme, aby dělali i jiní nám (Mt 7, 12), pozitivní Boží zákon pochází od Krista pod hrozbou nejvyššího trestu, věčného zatracení (Mt 25, 41). Všechny tělesné skutky milosrdenství přímo a výslovně jmenoval sám Kristus. V Písmu se však nacházejí i všechny skutky duchovního milosrdenství. Tyto se zabývají potřebami - jejichž naplnění je pro velký záměr našeho stvoření, kterým je věčný život - ještě potřebnější a účinnější.
Vnitřní povaha jak duchovních, tak i tělesných skutků dokazuje, že "
jsme bližními a údy" [v angl. překladu "
strážci, opatrovníky", pozn. překl.] svých bratří (Ef 4, 25). V případě duchovních skutků Kristus přikazuje bratrské napomenutí (Mt 18, 15), jakož i odpuštění provinění (Mt 6, 14). Dělání prvních čtyř duchovních skutků vyžaduje určitý stupeň taktu a opatrnosti, protože každý z nich do značné míry závisí na velikosti potřeby, kterou je třeba naplnit a od kompetence nebo stavu toho, jemuž tato odpovědnost připadá (Kol 4, 6).
Avšak poslední tři - trpělivě snášet křivdu, ochotně odpouštět přestupky a modlit se za živé i mrtvé - má na dosah každý. Člověk se tedy nemůže omluvit výmluvou, že mu chybí nějaký zvláštní druh darů, které by mu byly třeba k tomu, aby vykonával tyto skutky milosrdenství.
My všichni, jako apoštolové evangelia života, jsme v tomto Roce milosrdenství pozváni k tomu, abychom zdvojnásobili své úsilí, aby učení evangelia života přineslo hojnější ovoce. V současnosti je například v našem světě mnoho lidí, kteří v otázkách života bloudí. Nedokáží přijmout, že potrat není ničím jiným, než zabitím dítěte a že eutanazie - kterou hloupě nazývají milosrdným zabíjením - je jen maskovanou vraždou. Nadchnutí láskou k Bohu, musíme odvážně přijmout roli poučovat a vést pomýlené bratry. Podobně bychom měli dobře radit pochybujícím - to se například vztahuje na ty, kteří uvažují o
IVF nebo o náhradním mateřství a nejsou si jisti, jestli je takové jednání správné. Skutečný soucit vyžaduje, abychom poskytli útěchu těm, kteří jsou v depresi nebo těm, kteří truchlí kvůli chybám, které udělali. Mezi ně patří například lidé, kteří uvažují o sebevraždě, nebo jejichž utrpení vzniká po traumatu z potratu nebo z rozbitého manželství (2 Kor 7, 10). Nazvat hřích pravým jménem je vždy těžké, ale musíme [i] s láskou podpořit hříšníka, který může být uvězněn v situaci sexuálního soužití ve vztahu osob stejného pohlaví nebo závislosti na pornografii. Musíme je povzbudit, aby se zahleděli na Krista - jako na svůj vzor - a vykročili směrem k ctnostnému životu (Jk 5, 20).
Když přinášíme svědectví o Kristovu učení, měli bychom se připravit na to, abychom protiřečení snášeli trpělivě. Není totiž pochyb o tom, že se kvůli našemu svědectví o evangeliu života budeme setkávat s nedorozuměním, urážkami či dokonce pronásledováním (2 Tim 2, 10). Ale navzdory urážkám a nespravedlnostem, které prožíváme, bychom měli napodobit Pána (Lk 23, 34; Sk 7, 60) a snadno a ochotně odpustit.
Aplikace Kristova učení o skutcích tělesného milosrdenství zahrnuje i to, že přispějeme nebo zajistíme bezpečné útočiště nebo domov ženám v situacích krizového těhotenství. Bez ohledu na výsledek je skutkem milosrdenství i to, když navštívíme místo, kde se zabíjejí nenarozené děti a modlíme se tam. Modlitba za živé a mrtvé zahrnuje i modlitbu za ty, kteří jsou duchovně mrtví. (Zj 3, 1.) To znamená, že bychom se měli modlit za obrácení těch, kteří pracují v odvětvích, které podporují kulturu smrti.
Přitom však nesmíme zapomínat na to, že milosrdenství je odpověď Lásky na utrpení. Pokud nám mají skutky milosrdenství sloužit jako nástroj přinášející naši věčnou spásu, tak vyžadují víc, než jen humánní důvody. Pokud nám totiž mají skutky milosrdenství přinést spásu, tak duch, který je oživuje, musí mít nadpřirozenou povahu, to znamená, že musí být zakořeněn v lásce k Bohu, kterou ho milujeme nadevšechno ostatní.
Ať se za nás přimlouvá Matka milosrdenství, Útočiště hříšníků, abychom se v tomto Roce milosrdenství odvážili žít poselství evangelia života věrně a úplně, pro větší slávu Boží a pro spásu duší (Iz 56, 1).
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 22. 12. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.