Jako umělec jsem často musel přemýšlet nad morálními otázkami, které vyplývají z nahoty v umění. Teoretici tvrdí, že mezi nahotinami a nahotou existuje zásadní rozdíl, rozdíl, který jsem nikdy nebyl úplně schopen pochopit, i když argumenty znám dobře. Každý rok jsou legie čerstvých tváří mladých studentů umění a studentů medicíny konfrontovány se stejným problémem - tehdy, když se poprvé setkávají s nahým lidským tělem v celé jeho kráse a chudobě.
Teorie říká, že oni kreslí nebo diagnostikují vzor - tedy formu oddělenou od jakékoli osobní identity. Podle této teorie by tyto mladé profesionály neměla trápit chaotická přitažlivost, protože se zabývají nezaujatými činy vzdělávání - snahou o znalosti a dovednosti, které budou přínosem pro lidstvo. Mohl bych souhlasit, kdyby faktem nebylo to, že lidská povaha není až tak úplně ustálená.
Dovolím si říct, že bez ohledu na to jak pevně lidé lpí na principech ve svých myslích, bez ohledu na to jak moc si myslí, že jsou nestranní, budou bojovat s emocemi. Nahé lidské tělo bude vždy pro nás něčím, co nemůže zůstat úplně neutrální, právě proto, že to "něco" není věc - a nikdy ani nebude - bez ohledu na to, jak moc jsme odhodláni jednat podle toho.
V předchozích generacích došlo k jistému množství nezdravého strachu z těla, k jakémusi zranění způsobenému chybami puritánských sekt či jansenistické hereze. Teď se říká, že silné potlačování naší přirozené fascinace a přitažlivosti k tělu je pouze potlačováním vášně do podvědomí, přičemž přitom vyjde na povrch v zoufalých, někdy až bizarních formách. Ať už je to tak nebo ne, určitě to není problémem naší doby. Je to něco úplně jiného. Jsem přesvědčen, že moderní návrat k údajnému potlačování minulosti ve skutečnosti není ničím jiným než projevem naší současné posedlosti sexem.
Pokud bychom se měli vrátit o jedno nebo dvě století zpět, myslím, že bychom zjistili, že i když byl styl oblékání našich předků opravdu formálnější (někdy dokonce mohlo toto oblečení i škrtit), většina lidí byla ještě sezdána, měli děti a s překvapující frekvencí a se záviděníhodnou úspěšností vytvářeli šťastná manželství. Porovnejte to s naší neutěšenou, osvobozenou érou, v níž se nám tisíckrát denně vtírá obraz vyvádějícího lidského těla. [Jeho obraz] je na stránkách bulváru, u pokladny v supermarketu, v televizi v reklamě na žvýkačky, doma na počítačových obrazovkách a na oblečení, které se nosí na pláži a také v kostele.
Jelikož se pornografická kultura rozšířila a zhoršila, v myslích většiny lidí se posuvné měřítko
"normálnosti" rozšířilo do nevídaných hranic. V důsledku toho ze současné civilizace téměř zmizel samotný koncept skromnosti. Šaty, které byly kdysi považovány za odporné, provokativní a příliš erotické na to, aby se nosily na veřejnosti, se v rámci života mladší generace staly sociálně přijatelnými.
Mladí, kteří zcela přirozeně touží být pro opačné pohlaví atraktivní, jsou zvláště citliví na tyranii módních návrhářů, styl propagandistů a stádovou mentalitu. Ženy chtějí být krásné, ale mnohé se už ani neumí orientovat v tom, co přesně krása znamená a jak ji vyjádřit. Své podněty berou z módních časopisů, od mediálních idolů a od stále se měnících standardů skupin jejich vrstevníků. To má za následek téměř úplnou vládu nemorálního oděvního designu.
Je taková reakce symptomem oddanosti slepému potěšení? Nebo je to pocit podvědomé viny v kombinaci s pocity beznaděje, které jakoby říkaly:
"Jelikož se ze stále většího počtu mužů stávají dravci namísto toho, aby byli těmi, kteří se dvoří a chrání, jak si mám získat muže, pokud nebudu radikálně sexy !? "Nebo jde snad o nějaký druh Stockholmského syndromu?
Mladá žena, která uvažuje o provokativním oblékání, by měla dvakrát popřemýšlet o účincích, jaké to bude mít na mladé muže - protože tím, že je takto záměrně vyprovokuje, jim nejen nabízí příležitost ke hříchu, (takovému jednání) odhaluje i skryté pohrdání muži (využívaje tvrzení, že v tomto ohledu lze mužský charakter snadno zmanipulovat). Kromě toho tím ženy urážejí i samy sebe.
Jde o tragickou naivitu mladých žen, které si myslí, že najdou lásku tím, že budou otevřeně inzerovat své sexuální hodnoty. I když je pravda, že muži mají velmi hluboko v sobě to, že jsou silně přitahováni tím, co je vizuální (z toho pochází nepoměr mezi sledováním pornografie mezi muži a ženami), pokud však jde o skutečné lidské vztahy jejich sexuální impulzivita má tendenci proběhnout s velkou silou, ale s krátkým trváním.
Mladí muži mohou být okouzleni a dokonce posedlí smyslnými královnami krásy, které jen málo ze svých těl nechají na jejich představivosti. Mohou dokonce zajít tak daleko, že ve snaze o sex předstírají romantiku. Ale každý mladý muž, který je na cestě k dospělosti se hluboce a uctivě zamiluje do ženy, která odívá svou krásu skromně, neboť tyto ženy ztělesňují souhrn tajemného ženského půvabu; a svou sebeúctou komunikují příslibem nejkrásnější lásky žité v úplném sebedarování a ve věrnosti. Jsou to ženy, kterým většina mužů daruje svůj život. Jsou to ženy, které si vezmou a kterým budou věrní.
Bez ohledu na to všechno, co bylo uvedeno výše, bylo by hrubou chybou domnívat se, že současný zmatek mezi pohlavím je nedostatkem žen, které by měly být ženami v nejvyšším a plném smyslu ženství. Ze samotné přirozenosti muže a ženy je mužovým úkolem být zodpovědným ochráncem ženy, tím, který ji bude ctít a který se o ni postará, tím, který se postaví jako záštita proti všemu, co by ji připravilo o čest - až po to, aby za ni položil svůj život.
Právě selhání odvážné a šlechetné mužnosti v naší době je kořenem mnoha nepořádků u žen. Toto téma samo o sobě vyžaduje celou studii, na tomto místě však stačí říct, že velký a rostoucí počet mladých lidí se rozhodl pro tragicky zakrslé pojetí mužnosti, která se víceméně zredukovalo na schopnost vykonávat pohlavní styk. Mnozí z nich i účast na tom považují za přílišné úsilí.
Náhradní vzrušení z
"virtuální mužnosti" je vždy k dispozici v elektronické podobě - a to bez tvrdé práce, bez nároků na sebeovládání, bez postupného růstu v moudrosti, které doprovází autentické vztahy a bez - jak si to oni myslí - negativních důsledků. Stávají se stále pasivnějšími, stále hnáni biologií, ale přitom jsou odpojeni od jiných dimenzí své lidskosti. Je tedy překvapivé, že tolik mladých žen se snaží zoufale přilákat mužský zájem v naději na získání mužného závazku?
Autor: Michael D. O'Brien je malíř, spisovatel a komentátor otázek víry, rodiny a kultury
Převzato z
lifenews.sk, 13. dubna 2015,
článek naleznete
zde.
