Přecházím přes ulici a dostávám se do centra. Počet lidí se zvětšuje. Jsou to hlavně mladí lidé. V jistém momentě zůstanu stát jako opařená. Vidím kolem sebe mladé dívky a ženy. Oblečené v krátkých šatech, velmi krátkých šatech. Dovolím si tvrdit, že když si sednou, tak je toho vidět hodně. O výstřizích už raději nemluvím.
Upřímně? Já jako žena jsem nevěděla, kam se mám dívat. Začala jsem si všímat mužů v okolí takto oblečených žen. Dívám se do tváří mužů a říkám si: "To té holce nevadí, že ji právě ve své mysli zneuctilo takové množství mužů? Nevadí jí, že se na ni dívají jako na kus masa? ...
Každá žena touží svému okolí ukázat svou krásu. Touží po tom, aby byla viděna. Touží po pozornosti. ...
@@@
Tento článek Lenky Šátekové, který rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení celý, naleznete na:
http://www.mojakomunita.sk/web/lenkasat/blog/-/blogs/zena-jej-satnik-a-boh,
Vybírám ještě dvě myšlenky z něj:
@@@
... ti muži jsou někoho budoucí přátelé a manželé. Nemusíme jim dělat těžšími jejich časté boje s čistotou.
Já jako žena nemám absolutně žádné právo na to, volat nějakého muže do nečistoty tím, jak se oblékám.
... Ohledně oblečení dlužíme hodně i sobě samým. Jako žena si mám chránit to nejvzácnější, co mám pro svého přítele a manžela.
Své bohatství a výjimečnost si chráníš i tím, jak se oblékáš. Chci se Tě zeptat: "Na základě čeho chceš, aby se Tvůj přítel a manžel pro Tebe rozhodl? ...
Dá se obléknout krásně, skvěle i s tím, že vše, co má být skryté, skryté i zůstane.
Převzato z: Moja komunita, Lenka Šáteková, blog
http://www.mojakomunita.sk/web/lenkasat/blog, 19. 5. 2015
