Francois Audelan, 56 letý Francouz, umíral na zřídkavou formu leukémie. Když už byl v komatu, manželka mu objednala rakev a vyřídila formálnosti ohledně pohřbu. Ale přičiněním blahoslaveného Jerzyho Popieluszka se udál zázrak.
Z důvodu nadpřirozeného uzdravení umírajícího muže 20. září 2014 se v Créteil u Paříže započal proces zkoumání zázraku přispěním bl. Jerzyho Popieluszka. Tím se jeho kanonizace stala ještě více reálnou. To znamená, že pokud v této francouzské diecézi tento zázrak bude uznán a následně vatikánská Kongregace pro kult světců po důkladném zkoumání potvrdí zázrak, bude polsky mučedník prohlášen za svatého - říká polský kněz prof. Jósef Naumowicz z UKSW ve Varšavě, notář procesu kanonizace a člen tribunálu, který bude ve Francii nyní vyslýchat svědky.
Vše začalo v roce 2001, kdy Francois Audelan onemocněl. Lékaři mu diagnostikovali vzácnou formu leukémie kostí v netypické formě a od začátku mu nedávali velké šance na přežití. Pro něj to byl šok; byl ještě poměrně mladý, dobře zaměstnaný, s milující manželkou a třemi nezaopatřenými dcerkami. Tak moc chtěl žít! Léčil se u nejlepších hematologů, profesorů světového formátu. Dlouhé pobyty v nemocnici, užívání chemoterapii, podpůrné léčby prodlužující život nepřinesly žádané ovoce uzdravení. Po deseti letech jeho organismus celkově selhal. Francois upadl do kómatu. Převezli ho tehdy na oddělení paliativní péče, kde leží pacienti v terminálním - konečném - stádiu. Všechny dostupné léčebné prostředky pomoci byly vyčerpány.
U nepřítomného manžela setrvávala jeho žena. Rozhodla se přivolat manželovi kněze, aby mu udělil svátost pomazání nemocných. Oba byli praktikujícimi křesťany, kteří prošli formací společenství Chemin Neuf. Lékaři jí oznámili, že nastal čas agónie a že její manžel umírá. Navrhli jí, že by už mohla připravit pohřební formality. "Vybrala jsem ještě i rakev. Dubovou, neboť Francois miluje duby," dodává. "V domě jsem začala dělat pořádek v jeho věcech. Roztrhala jsem na kousky dopisy, které jsem mu kdysi psala. Už nebude mít příležitost je číst - myslela jsem si. Ale také jsem cítila vnitřní klid. Neplakala jsem, nepanikařila.
Do tohoto okamžiku byla situace podobná mnohým jiným osudům nemocných a trpících lidí po celém světě. Ale v životě Francoise přesto nastal zvrat. Vše, co se podařilo později, není však otázkou náhody. Je to spíše o tom, že Někdo výrazně přepsal životní scénář tohoto muže.
Další hrdinové tohoto příběhu také bydlí ve Francii. Rozálie, polská řádová sestra z Kongregace sester sv. Michaela Archanděla pracuje v nemocnici v Créteil a doprovází nemocné na jejich těžké cestě. To ona přinášela eucharistii manželce Francoise, která sedávala u nemocničního lůžka svého muže na paliativní oddělení.
Bernard Brien, 65 letý francouzský kněz, byl toho času jen pár měsíců po vysvěcení. Předtím - 40 let nechodil do kostela, dvakrát ženatý a rozvedený. V roce 2003 prožil navrácení a poté vstoupil do kněžského semianáře. Vysvěcen byl v dubnu 2012 a v červenci cestoval do Polska, kde navštívil hrob bl. Jerzyho Popieluszka ve Varšavě. Byl naprosto fascinován tímto mučedníkem. U jeho hrobě poznal, že se narodil přesně v ten samý den, měsíc i rok jako on sám - 14. září 1947. Tak silně ho oslovila postava blahoslaveného, že od té chvíle se už nerozloučil s jeho obrázky a relikviemi; stále je nosil s sebou. "Obyčejně mám s sebou spoustu těchto obrázků, abych je rozdával lidem" říká.
Oba, sestra Rozálie i kněz Bernard, si velmi dobře pamatují na ten pátek 14. září 2012, jako by to bylo dnes.
Podle lékařských prognóz to měly být poslední hodiny Francoisova života.
"Připomněla jsem jeho manželce, aby přivolala kněze ke svému muži", vzpomíná sestra. "Oznámila mi, že její manžel už přijal svátosti, když byl ještě při vědomí a že už je připraven na smrt; navíc nechce, aby kněz přišel speciálně jen kvůli němu. Kromě toho jsem pocítila vnitřní potřebu, aby kněz přece jen přišel", pokračuje sestra. Okolnosti se ale staly tak, že na tom oddělení opodál umírala jiná pacientka. Rodina k ní přivolala kněze, aby ji pomazal. Ještě jednou jsem tedy šla k manželce umírajícího a řekla jí, že kněz je tady nedaleko. Ona souhlasila, aby přišel a pomodlil se.
Bylo právě krátce před 15-tou hodinou, když se u lůžka umírajícího zastavil kněz Bernard. V přítomnosti jeho manželky i řeholní sestřičky se začal modlit nad nemocným. Sáhl po obrázku bl. Jerzyho, jehož vyobrazení měl všude. Tehdy si vzpomněl, že je to také den výročí narození blahoslaveného. Položil jeho obrázek i s relikviemi na postel umírajícího a začal mluvit:
"Drahý Jerzy, dnes, 14. září máš narozeniny. Pokud můžeš něco udělat, udělej to dnes. Do toho, pomoz!"
Pak se ještě pomodlil vlastními slovy a vyzval manželku pacienta i řeholní sestru pomodlit se modlitbu o kanonizaci bl. Jerzyho.
"To vše se dělo spontánně, předtím jsem to neplánoval, až při tomto nemocném jsem si uvědomil, že je výročí tohoto blahoslaveného, když jsem hledal nějakou vhodnou modlitbu" vzpomíná kněz Bernard.
Když kněz i řádová sestra vyšli a manželé zůstali sami, stalo na něco nepředvídané.
"Francois otevřel oči a zeptal se: Kde to jsem?", říká jeho žena. "Pak vstal jako kdyby nic a vlastní silou chtěl jít na toaletu, ale aparatura pod jejíž byl kontrolou, mu to nedovolila. Myslela jsem si, že je to chvilkové polepšení před brzkým koncem ".
V té době ani kněz Bernard a ani sestra Rozálie nevěděli, co se odehrálo po jejich odchodu. Následujícího dne, v sobotu ráno, řeholnice pocítila jakýsi vnitřní rozkaz, aby přinesla eucharistii Francoisovi do pokoje. "Nevím proč. Věděla jsem, že Francois není při vědomí a že jeho žena nebude na pokoji, protože v to ráno měla vyřídit všechny pohřební přípravy, sama jsem měla v ten den hodně práce", vysvětluje. "
Ale přece mě něco nutilo, abych šla."
Dorazila do nemocnice. Nejprve vešla do nemocniční kaple vzít Nejsvětější svátost, ale jen tak instinktivně, neboť ani nevěděla, komu ji podá. Šla rovnou do pokoje Francoise.
"Otevřela jsem dveře a dívám se..., prázdná postel!" Vzpomíná. Pomyslela si, že určitě muž v noci zemřel. Ale dveře na toaletu byly pootevřené a zaslechla téct vodu proudem.
"Zakřičela jsem: Jsi to ty, Francois?" "Ano, sestro! Prosím přijďte za 20 minut, až se oholím a umyji, pak přijmu Eucharistii ".
Řeholnice nevěřila vlastním uším. Udivená a šokovaná vběhla do doktorského oddělení a ptala se tam, jestli Francois ještě žije, jestli jí to on odpověděl. Neboť z medicínského pohledu neměl šanci na uzdravení.
Když se sestra Rozálie vrátila, Francois Audelan byl již přichystaný a oholený, jak předtím řekl. Hned se spolu pomodlili. Přijal sv. přijímání.
"Takhle se to celé začalo!", říká sestra Rozálie s úsměvem na tváři.
"Vidíme, že ne my, ale Pán Bůh dělá své na přímluvu svých svatých", dodává.
Jak ukázalo lékařské bádání, v Francoiseově organismu už není ani stopy po náznaku leukémie.
"Úplný zvrat nemoci", tvrdí lékaři; tedy kompletní ustoupení dlouhotrvající leukémie kostní dřeně. To se událo náhle po modlitbě kněze Bernarda o přímluvu blahoslaveného kněze Jerzyho Popieluszka v pátek 14. září 2012 o výročí narozenin tohoto mučedníka.
Toto zázračné uzdravení bylo vybráno a v tomto čase zkoumáno v procesu svatořečení tohoto polského kněze. Děje se to tak vždy, protože - aby se někdo stal svatým, musí se zázrak odehrát na jeho přímluvu až po beatifikaci.
Milena Kindziuk
Zdroj: niedzela nr 38, 21 września 2014
Krátká videa:
Pogrzeb Popiełuszki - unikalny film
http://www.youtube.com/watch?v=lH0l48tTOFg
Ostatnie kazanie ks. Jerzego Popiełuszki
http://www.youtube.com/watch?v=KxdhkLJ7eIE
Jestem gotowy na wszystko - ks. Jerzy Popiełuszko
http://www.youtube.com/watch?v=hbjvOj0Yyxw
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek (soubor článků) z 3. 10. 2014 s názvem
Aktuálne: Posolstvo Kráľovnej pokoja: Milujte sa navzájom! Zázrak na príhovor Jerzyho Popieluszka, KINO-zrušili ho: Sloboda je v nás naleznete
zde.
Starší článek:
... a jedinými nekrvavými místy byly tváře, po nichž stékaly slzy..
http://fatym.com/view.php?nazevclanku=a-jedinymi-nekrvavymi-misty-byly-tvare-po-nichz-stekaly-slzy&cisloclanku=2013110174
@@@
Polské stránky s životopisem
ks. Jerzy Popiełuszko - biografia
