Jistého večera v březnu 1999 jsem seděl v argentinském Buenos Aires jako vždy ve zpovědnici kostela, kde jsem působil jako kaplan. Zde ke mně přišel 28letý mladý muž.
"Padre, jmenuji se Juan a chci si ještě dnes vzít život."
"Ale proč?", zeptal jsem se všecek polekán. "Protože moje přítelkyně mě opustila kvůli jinému a já to nedokážu snést. Byli jsme už tři roky zasnoubeni. "-" Rozumím .. "
Protože jsem nevěděl, co mám říct, prosil jsem Ducha Svatého, aby mě osvítil. Měl jsem málo času a proto jsem všechno odevzdal Pánu.
"Ještě tento večer spáchám sebevraždu. Jsem k tomu pevně rozhodnut. "Řekl to velmi důrazně a potom vytáhl ze saka velký nůž a položil ho na stůl. Já jsem začal nůž posuzovat a řekl jsem mu, že není velmi ostrý a jistě nebude dobře fungovat, protože byl rezavý. Chtěl jsem dát Duchu Svatému čas, aby mohl působit v Juanově duši.
"Proč by tento nůž neměl fungovat" zeptal se mě zmatený.
"V žádném případě nebude fungovat, Juane, to jsem ti už řekl. Máš peníze, aby sis mohl koupit nový? "
V té chvíli jsem opravdu nepřemýšlel, co říkám, ale všiml jsem si, že mi začal pozorně naslouchat a vytřeštil oči. Tak jsem ho poklepal po rameni a řekl jsem: "Podívej, Juane, vždyť je očividné, že tvoje snoubenka nebyla pro tebe ta pravá. Myslíš si opravdu, že v celém Buenos Aires není lepší ženy, která
je ti rovná a má podobné dobré vlastnosti jako ty? - Jistě existuje! Pojď, jdeme ke svatostánku, kde nás Kristus čeká v Eucharistii. Pomodleme se společně, aby si se
setkal s tou nejkrásnější dívkou v Buenos Aires. Bůh ji už pro tebe vyvolil! "
"Dobře, padre. Ale, myslíte si opravdu, že poznám nějakou jinou ženu? "
"Jasně, chlapče můj. Ne nějaké děvče, ale mimořádnou dívku, se kteroum založíš nádhernou rodinu. Dej mi teď ten nůž, dobře? Je přece rezavý "!
"Děkuji, padre, za vaše rady a za vaše přátelství. Mohu někdy přijít a znovu si s vámi promluvit? "
"Kdykoliv jen chceš! Kromě toho bych tě chtěl pozvat na mši svatou pro mládež, vždy v neděli v 19:30. Tehdy je kostel plný junáků jako jsi ty. Neměl bys chuť přijít? "
A tak Juan odcházel smířený s Bohem, s životem a se sebou samým. Vrátil jsem se na faru, hodil jsem nůž do odpadu a poděkoval jsem Bohu za tuto chvíli světla a milosti.
Tento mladík pak nechyběl ani na jedné nedělní mši. Kromě toho se brzy seznámil s rozkošným děvčetem. A já jsem je pak oddal. Jsou ještě i nyní šťastní a jsou si věrní. Chvála tobě, Pane, že jsi ze mě udělal nástroj své milosti!
(100 svědectví katolických kněží "cif Catholic Media Verlag)
Převzato z www.magnificat.sk/ v souboru článků vydaném 13. 7. 2013 -
Svedectvá, Výzva lásky, a i. TV, Dej Bože můj -najdete zde.
