Jedná se o rozhovor mezi Bohem a člověkem.....
JA: Pane, můžu se tě něco zeptat?
BŮH: Samozřejmě!
JA: Slib mi, že se na mě nerozhněváš ...
BŮH: Slibuji.
JA: Proč jsi mi toho dnes tolik navalil na hlavu?!
BŮH: Jak to myslíš?
JA: Nuž, ráno jsem zaspal...
BŮH: Ano ...
JA: Celou věčnost mi trvalo, než se mi podařilo nastartovat auto.
BŮH: Aha ...
JA: Na oběd mi přinesli takový sendvič, jaký jsem si neobjednal a tak jsem musel
čekat.
BŮH: A?
JA: Cestou domů se mi vybil mobil právě ve chvíli, když mi někdo volal.
BŮH: Rozumím.
JA: A jakoby toho ještě nebylo dost, když jsem přišel domů a chtěl jsem si odpočinout, sedl jsem si do svého masážního křesla a to se nedalo zapnout. Dnes se mi nic nedařilo. Proč dopouštíš, aby se mi děly takové věci?!
BŮH: Dovol, abych ti to vysvětlil: nad ránem stál při tvé posteli anděl smrti a tak jsem poslal anděla, aby bojoval o tvůj život - tebe jsem během toho nechal spát.
JA: (zahanbeně) Áááh!BŮH: Tvému autu jsem nedovolil startovat, protože kdyby ses byl hned pohnul, byl by do tebe narazil opilý řidič.
JA: (poníženě) Óóó ...
BŮH: Člověk, který ti připravoval sendvič, byl nemocný a nechtěl jsem,aby si od něj onemocněl - nemůžeš si dovolit zamešávat práci.
JA: (V pomykově) Aha.
BŮH: A telefon se ti vybil, protože osoba, která ti volala, tě chtěla obelhat a ty bys jí byl uvěřil. Takto jsem tě od ní ochránil.
JA: Rozumím, Pane.
BŮH: Ó, a masážní křeslo se proto nezapnulo, protože by ti bylo vyřadilo z provozu celý elektrický systém v domě.
JA: Pane, je mi to tak líto!
BŮH: Nelituj, ale se uč důvěřovat mi - v dobrém i zlém.
JA: Budu ti důvěřovat, Pane!
BŮH: A nepochybuj! Vždy budou lépší dny, které ti naplánuji já, jak ty, které si sám naplánuješ.
JA: Nebudu pochybovat, Pane. Dovol mi, abych se ti za všechno poděkoval.
BŮH: Nemáš mi co děkovat, dítě moje. Toto byl jen nový den, kdy jsem opět mohl být tvým Bohem.Velmi rád se starám o své děti.