"Marie Magdalena světem se kochala,
jako velká hříšnice dlouho setrvala.
A když svět opustila, všecky věci marné,
Krista následovala v chudobě, pokoře."
Takto a ještě dále hovoří hymnus ranních chval v breviáři. Marie Magdalena je vlastně první "apoštolkou", a tak jsme se v neděli 15.6.2010 vydali dodatečně oslavit den jejích narozenin do kostela jí zasvěceného - do Lančova.
Naše "oslavenkyně" i celé nebe spolu s ní se určitě radovali nad zaplněnými lavicemi v kostelíku, nad upřímnou modlitbou ze srdcí a zpěvem z úst velkých i malých, z vůně květin na oltáři. Otec Marek, který sloužil mši svatou, hovořil nejen o životě sv. Marie Magdaleny, ale také o modlitbě, protože na tuto neděli jinak připadal úryvek z evangelia, ve kterém učedníci prosí Pána, aby je naučil modlit se. Proč někdy slyšíme od dětí, že se nemodlí rády a že je k tomu rodiče nutí? Zřejmě se jim nedostalo vysvětlení, že modlitba je setkáním, rozhovorem s Někým, kdo nás má moc rád. Není dobré ji odkládat, věnovat jí až čas, který zbyde - opravdu zbyde? Proč nezačít, neprožít a posléze neukončit den s Někým, komu na nás záleží úplně maximálně? Zde jedna citace: "Je lépe vyjít ráno z domu neumytý a neučesaný než nepomodlený."
Něco ne tom bude. Když si chci ráno pospat s tím, že se ranní chvály pomodlím až v práci z počítače, v 90% případů se je nepomodlím, protože se k nim pro práci nedostanu. Pokud se to stane, vůbec z toho nemám dobrý pocit, a tak se večer ukládám k spánku raději o tu čtvrthodinu dříve, abych ráno mohla v klidu vzít breviář do ruky.
Otec Marek na konci promluvy obě témata, Marii Magdalenu i modlitbu, spojil. Jaká byla asi její modlitba? Co se jí honilo hlavou u prázdného Ježíšova hrobu? Pro naši společnost je bohužel běžné, že uvažujeme spíše negativně. Proč ale prázdný hrob nutně musel znamenat odnesení Ježíšova těla a ne vzkříšení? Proč musí být vždy smůlou, když nám třeba před nosem ujede autobus? Třeba v té době někdo potřebuje naši modlitbu či pomoc, nebo nás tím Pán chce uchránit od nehody...
"Jaká radost veliká pro mne teď nastala,
když jsem Ježíše svého v zahradě viděla."
Tak vyznává v hymnu večerních chval Marie Magdalena, a podobné pocity jsem měla i já, když jsem mezi tolika lidmi přistupovala ke svatému přijímání.
Takto si představuji tu nejkrásnější pouť - bez kolotočů, stánků a hluku, a po setkání s Ježíšem setkání s přáteli.
