V sobotu 5.6. 2010 uplynulo již 100 let od doby, kdy v Brně Husovicích byl posvěcen kostel, jež je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Páně. Ráda bych vám v tomto článku nabídla krátkou historii o kostele a několik fotek. V další části článku pak přinesu několik postřehů, které se týkají slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou církev slaví v pátek po druhé neděli po seslání Ducha Svatého.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně se nachází na brněnském katastrálním území Husovice na Náměstí republiky. Kostel je jeden z mála brněnských novodobých kostelů. Hlavním iniciátorem postavení kostela byl katecheta zdejší školy P. František Venhuda. Kostel byl postaven v letech 1906-1910 na návrh profesora Karla Huga Kepky. 4. listopadu 1906 byl posvěcen základní kámen a o dva dny později bylo zahájeno hloubení základů. V letech 1907–8 byly dokončeny hrubé práce. 22. října byla stavba posvěcena a na věž byly zavěšeny zvony zhotovené v Bochomu ve Vestfálsku. Největší zvon váží 1900 kg a nese nápis: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi! Druhý zvon o váze 1080 kg má nápis: Sv. Cyrile a Metoději, orodujte u Boha. Třetí zvon se stručným nápisem: Zdrávas Maria váží 700 kg. Čtvrtý zvon o váze 460 kg nese nápis: Sv. Františku, pros za nás a pátý: Odpočinutí věčné dej jim, Pane! 5. června 1910, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova kostel vysvětil brněnský biskup Dr. Pavel Huyn. Slavnostním kazatelem byl Mons. Dr. Antonín Cyril Stojan. Dne 1. ledna 1911 byla zřízena farnost Husovice.
Úcta k božskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Ježíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu nepodmíněnou lásku k člověku.
Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky... Kdyby svět zapomněl na "srdce", zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má své srdce otevřené pro každého člověka. Je pro nás útěchou a oporou, že nad každým člověkem bdí Boží srdce, které má nekonečnou lásku i moc a říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3) (Podle Josefa Hrbaty).
U člověka pak vyjadřuje srdce jeho celkový charakter. Pravá podstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v nitru, v srdci. Bůh se nedívá na to, co pokládají za hlavní lidé. „Člověk se dívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce“ (1Sam 16,7). Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlení a cítění, zaslíbil Bůh: „Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa“ (Ez 36,26).
Ó, Srdce Ježíšovo
Ó, otevřené Srdce Ježíšovo, zraněné tak čistou láskou, ve tvých ranách chci skrýt svá zranění a nedostatek lásky.
Ó, planoucí Srdce Ježíšovo, strávené tak velikou touhou, ve tvém plameni chci čerpat planoucí lásku a nechat se uzdravit od pálivého uštknutí hada.
Ó, něžné Srdce Ježíšovo, které se nechalo otevřít, do tvé jemnosti chci položit svá trápení a odpočinout si v pravdě.
Ó, zářivé Srdce Ježíšovo, slávo nové jitřenky, ve tvém světle se chci uzdravit ze slepoty a patřit na Boží tvář.
Ó, milosrdné Srdce Ježíšovo, ty mě miluješ až na smrt, v kalichu tvé náruče chci okoušet tvoji moudrost a blaženost všech svatých.(Bratr Efraim)
Měsíc červen je zvláštním způsobem poznamenán úctou k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Oslavovat Kristovo Srdce, to znamená obracet se k nejintimnějšímu středu osoby Spasitele. A ten střed bible identifikuje právě s jeho Srdcem, sídlem lásky, která vykoupila svět.
Jestliže už lidské srdce představuje nezbadatelné tajemství, které zná jen Bůh, čím vznešenější je Ježíšovo Srdce, v němž tepe život samého Slova Božího! V něm, jak krásně naznačují litanie k Božskému Srdci, v nichž se zrcadlí Písma, jsou všechny poklady moudrosti a vědění a celá plnost božství.
Aby Bůh spasil člověka, který se stal obětí vlastní neposlušnosti, chtěl mu dát „nové srdce“ věrné jeho vůli lásky (srov. Jer 31, 33; Ez 36, 26; Ž 50, 12). Toto Srdce Krista, mistrovské dílo Ducha svatého, jež začalo bít v Mariině panenském lůně a jež bylo probodeno kopím na kříži, se tak pro všechny stalo nevyčerpatelným pramenem věčného života. Toto Srdce je nyní zárukou naděje pro každého člověka.
Jak je pro současné lidstvo nezbytné toto poselství, jež vyvěrá z kontemplace Kristova Srdce! Vždyť kde jinde, ne-li v onom prameni, bude moci načerpat hojné zásoby mírnosti a odpuštění, které jsou potřebné pro vyléčení úporných konfliktů, v nichž je prolévána krev? (Jan Pavel II.)