Zajímavé...

Slavení pomazání nemocných v kontextu současné medicíny a kultury

V tomto závěrečném článku, bych se chtěla zmínit o pohledu na slavení svátosti pomazání nemocných, jako doplnění technické medicíny.





Znalost situace, v které se pacient nachází, může přispět i v oblasti slavení této svátosti a to ne bezvýznamně. Zároveň je třeba poukázat na použití oleje – antického léku, jako materie svátosti a na jeho povýšení v léčení nemocného, jako požehnání celého léčebného procesu. Z lidského pohledu je slavení liturgie součástí kultury. Proto není bez zajímavosti se podívat i na to, jak se svátost pomazání nemocných slaví mimo sakrální prostor a jaký dopad toto slavení má pro kulturu tohoto běžného světa – jak do ní zapadá nebo jak ji narušuje. Vždyť přece při slavení svátostí nejde o magický rituál, jemuž by nebylo možné vůbec porozumět, ale jde o slavení pomocí symbolu, které člověka naopak vedou k hlubšímu porozumění a přijetí Krista v dané situaci a kultuře.

Úvod do problematiky
Současná medicína se svou obrovskou vyspělostí, jak po stránce technické, tak i po stránce vzdělanosti personálu je v mnohém jiná než medicína dřívějších dob. V současné době moderní medicína zahrnuje spoustu specializovaných oboru a na člověka je pohlíženo z mnoha pohledu, a proto není možné, aby nemocného léčil jen jeden lékař od začátku až do konce tak, jak tomu bylo dříve. Neboť, jak je dnes známo, na spolupráci jednotlivých specialistu závisí výsledek celé léčby. Do týmu specialistů, kteří léčí nemocného, je v dnešní době přizván nejen psycholog, ale své místo tu má (měl by mít) i kněz. Současná společnost však ještě mnohdy na přítomnost kněze (duchovního), pohlíží velmi negativisticky. Na jednu stranu se tomu nemůžeme divit, vždyť v dřívější době bylo na přítomnost kněze u nemocného pohlíženo jako na toho, kdo přicházel nemocného „pohřbít“ už za živa. Svoji nemalou roli v tom sehrál i sám dřívější název svátosti, která byla označována jako „poslední pomazání“. Jak také připomíná Komárek, smrt je často brána na lehkou váhu, a proto přítomnost kněze a přijetí svátosti nemocných je stále odsouvána do pozadí.
„Je s podivem, jak málo či lépe řečeno vůbec žádná péče je v přítomné době věnována přípravě na smrt, zejména pokud uvážíme, jak důkladně se většina lidí připravuje na budoucí povolání a někdy i na delší cesty. Ta nejdelší z nich se zcela vytěsňuje, byť se ji dočká zcela zaručeně každý – i práci se lze s trochou obratností po celý život vyhýbat, smrti ne.“

Z biblických příkladů však vidíme, že Pán Ježíš uzdravoval člověka ve všech jeho souvislostech. Jako ilustrační příklad nám může posloužit vyprávění evangelisty Marka o uzdravení ochrnutého, který byl spuštěn střechou domu. 1) Uzdravení od hříchu: „Synu odpouštějí se ti hříchy.“ (Mk 5,2) V tomto případě je to první, od čeho je nemocný osvobozen – od hříchu.
2) Vlastní uzdravení: „Pravím ti, vstaň.“ (Mk 5,11)
3) Uzdravení v oblasti vztahu (mohli bychom říci sociální rozměr uzdravení). Ježíš řekl: „Vezmi své lože a jdi domů.“ (Mk 5,11) – Ježíš zde reaguje na potřebu člověka být uzdraven komplexně ve všech rozměrech svého života. Takto na nemoc a nemocného pohlíží Bůh.



Svátost nemocných jako akulturace
Udělování svátosti pomazání nemocných v nemocnici má své zvláštní postavení, neboť jde o slavení liturgického obřadu mimo prostor kostela a svátost se tak slaví ve velmi atypickém prostředí, jímž je nemocnice se spoustou přístrojů a moderní techniky. Autor Beneš popisuje atmosféru nemocničního prostředí z pohledu nemocného v perspektivě mnoha kontrastů. Dnešní velmi vyspělá medicína na jedné straně přináší nemocnému člověku určitou jistotu, že v nemocnici mu bude pomoženo od jeho těžkostí, na druhou stranu však v sobě skrývá i věci neznámé, jimiž musí nemocný projít a to není vždy jednoduché. Nemocný tak může zakoušet různé pocity a dojmy, které se mohou spojovat v následující pohled a v konečné fázi tak ovlivňovat i samotné přijetí svátosti nemocných. Na nemocného může doléhat skutečnost, že v nemocničním ošetření je nedobrovolně, že jde o jakési vynucené zlo. K této skutečnosti se navíc přidává nepříjemný pocit z cizího prostředí, které je plné různých přístrojů, jimž nemocný nerozumí a to v něm právem vyvolává obavu, že všechny tyto přístroje na něm budou vyzkoušeny. Nemalou roli může sehrát i to, že přesto, že je nemocný obklopen nejen spolu pacienty, ale také ošetřujícím personálem, zažívá zvláštní druh samoty a někdy, zvláště ve stáří, pocit, že je odložen. V dnešní době různých krizí může být také na nemocného pohlíženo přes optiku peněz. Když započítáme všechny zmíněné okolnosti a určitě by jich mohlo být uvedeno mnohem víc, je nám jasné, že nemocný se nachází ve zcela specifické, můžeme říci, mimořádné situaci. To vše může na nemocného člověka působit přinejmenším dvojím způsobem. Může ho to disponovat, aby o to víc s vírou přijal tuto svátost a v prostředí nejistoty a strachu z této svátosti čerpal posilu.
Nebo to naopak může přispět k tomu, že nemocný bude roztěkaný, zneklidněný a pro přijetí svátosti se bude cítit nedisponovaný. A mnohdy právě do této situace přichází kněz, aby spolu s nemocným slavil svátost pomazání nemocných. Kněz do tohoto tak atypického prostředí, kde mnohdy, zvláště v kritických chvílích, je veden boj s časem, přichází jako ten, kdo přináší nemocnému pokoj a jistotu, že i v jeho utrpení je s ním Kristus. V prostředí, kde častokrát pípá mnoho přístrojů, a kde je člověk napojen na různá speciální měřidla, slaví kněz spolu s nemocným liturgii svátosti pomazání nemocných. Častokrát se tato slavnost odehrává pouze s knězem a nemocným. Někdy jsou přítomni nejbližší členové rodiny nemocného a někdy snad i někdo z ošetřujícího personálu. Přesto je to velmi úzké společenství, které však do celého prostoru, kde se svátost slaví, vnáší zvláštní atmosféru. Modlitby, které se kněz modlí, a symboly, jež při pomazání používá, působí v tomto prostředí na jednu stranu velmi nezvykle, na druhou stranu však můžeme vidět, že navozují atmosféru klidu a pokoje.
Při slavení svátosti pomazání nemocných v tomto atypickém a pro liturgii nezvyklém prostředí dochází k setkání náboženské kultury s kulturou světskou. Právem zde tedy můžeme mluvit o akulturaci - tedy o setkání protikladných kultur. Do přetechnizovaného a specializovaného prostředí přichází slavení, důvěrnost a pohled na život z perspektivy věčnosti.



Svátost nemocných jako inkulturace
Materií pro udělování pomazání nemocných je požehnaný olej. Tím, že olej bývá žehnán biskupem v přítomnosti kněží, kteří budou olej používat pro mazání nemocných, je naznačováno, že má být užíván v dalším procesu posvěcení. Olej, který se v dávných dobách používal jako lék, je znovu použit k léčení. Tentokrát však v jiné dimenzi. Stává se totiž nástrojem pro udílení svátostí. A protože svátosti působí to, co navenek naznačují, jde o zvláštní pokračování díla lékařů. Jejich léčebné úkony jsou doprovázeny léčebným úkonem, jenž je v plném smyslu dotykem Božím. Tím je nejen akceptována lidská snaha lékařů léčit, ale jejich dílo je tím korunováno. V jistém slova smyslu je možno tvrdit, že skrze pomazání nemocných sestupuje zvláštní Boží požehnání na léčebné úsilí ošetřujících. Tam, kde člověk udělá vše, co je v jeho možnostech, tam pak takovéto Boží požehnání může způsobit kladný posun směrem k žádoucímu výsledku. A tímto žádoucím výsledkem nemusí být vždy nutně uzdravení tělesné nebo psychické, ale opravdové věčné dobro nemocného. Opravdové dobro nemocného se může dostavit například v uklidnění, v přijetí dané reality, v nabytí vnitřního pokoje a v neposlední řadě v ochotě svěřit svou budoucnost do rukou Božích. Tím, že skrze tuto svátost je žehnáno i práci lékařů a dalšímu personálu, tím pak může v konečném důsledku vzrůst i důvěra pacienta ve zdravotníky, což může být dalším opravdovým přínosem. Dochází zde k vnášení náboženské kultury do kultury světské – právem zde tedy můžeme mluvit o inkulturaci.



Na závěr těchto několika článků o udělování svátosti pomazání nemocných, bych chtěla jen dodat, že celá práce se pro mě a ráda bych, aby i pro další čtenáře, stala inspirací k plnějšímu vnímání slavení pomazání nemocných a k hledání cest, jak uvádět i skrze tuto svátost nemocné lidi blíž Bohu, který nabízí účinnou posilu pro všechny těžké životní situace.


Sdílet

| Autor: Dana Tichá | Vydáno dne 05. 06. 2016 | 3783 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 407911
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace