Horký červencový den. Zvoní mi mobil. Kamarádka, se kterou se nevidím každý den. S radostí ho zvedám ... a v zápětí tuhnu. "
...Romi, náš Jiřík se oběsil, je mrtvý..." Přeji si se probudit, ale vím, že je to realita. Krutá. Říkám si: "Takový hodný kluk.. Už nemohl, tak nakonec neustál ty tlaky depresí, tíhu, kterou musel nést..."
Za několik dní odjíždím do Ivančic na pohřeb.
Promluva P. Miroslava Kazíka tak jasně vystihuje současnou situaci, že jsem ho o ni požádal a nabízím k zamyšlení:
Celý text zde...
 (430) (4).jpg "noční procesí")
