Byl jednou jeden šikovný stavitel kostelů. Dokázal vytvořit k Boží oslavě úžasná díla i z takových materiálů, kterými lidé pohrdali. To si třebba sedl do skladu k struskoportlanskému cementu dvěstěpadesátce, který už měl prošlou lhůtu použitelnosti. Dlouhoa krásně ho přesvědčoval, že ještě zdaleka není zralý a na vyhození, ba naopak, že ještě může být velice užitečný. Cement se pak začal tetelit blahem a byl tak nadšen možností být užitečný, že po zabudování do konstrukce držel líp než čerstvá čtyřstovka. Stavitel dokázal dodat veškerým součástem konstrukcí takovuo chuť do života, že materiál dělal divy. Byl proto velice oblíben nejen kvůli úsporám investic, ale hlavně jako dobrý člověk.
Vyskytl se však zlý, závistivý a pyšný konkurent, který budoval stavby zcela opačného charakteru. I když jeho stavby byly drahé, měl na ně vždycky dost peněz, takže mihl klidně stavět z nejlepšího materiálu. Nesnesl však pomyšlení, že někdo je šikovnější než obn a že toho ještě využívá k prospěchu druhých a nikoli svému. Rozhodl se, že tomu dobráckému naivkovi zabrání v další činnosti, aby se od něho nenakazili i ostatní.
Jednou v noci pronikl na stavbu a přesvědčil nadšený materiál, že všecko to, co mu stavitel napovídal, byly ziskuchtivé lži, a mnoha dalšími povídačkami se snažil stavitelův materiál co nejvíce zdeptat. To se mu také nakonec podařilo, vždyť od takové obyčejné cihly nemůžete očekávat žádnou velkou moudrost ani věrnost...
Když přišel stavitel ráno na stavbu a našel jenom trosky, hned věděl, která uhodila. Několik dalších staveb dopadlo zrovna tak a staviteli se nepodařilo spáchanou škodu napravit. Tím víc se však okolo rozrůstaly hospody, šantány a zbrojařské fabriky. Stavitel se na tu hrůzu nemohl dívat. Vydal se tedy znova na svou poslední stavbu, z níž zbylo jen zbořeniště. Když ho materiál porůznu rozmístěný spatřil, škaredš mu nadával, kolem hlavy mu létaly cihly a svištěl písek, ale ve chvíli, kdy chtěl stavitel vzírt nohy na ramena, začal rozzlobený a otupělý materiál jevit známky únavy a postupně se uklidňoval, až nastalo poněkud trapné ticho. Materiálu přece nakonec došlo, že s ním samotným není asi něco v pořádku. PPan stavitel mu vyprávěl, jak všude bují sídla sobectví a hříchu, zatímco kostely padají, a materiál ukázal, že skutečně není tak špatný, jak vypadá. Sicese chvíli rozmýšlel, nevěděl, jak začít, ale pak jedna traverza jménem ostatních požádala stavitele, aby to s nimi zkusil ještě jednou, že se budou snažit ze všech sil.
tak začal souboj stavitele kostelů s nekalou konkurencí a ten souboj trvá dodnes. Co myslíte, jak dopadne?

Převzato z dětského křesťanského měsíčníku Nezbeda.