Milá Andulko, mám dojem (řídím se tedy také pocity, ale nejen jimi), že jste opravdu zapálená bojovnice, obávám se však, že na špatné straně pomyslné barikády. Z Vašich řádků je totiž zřejmá neznalost základních věcí, což je dost škoda. Vlastně nestíhám na ně na všechny reagovat. Tak třeba ty obrazy a sochy, kterým se "klaníme." Nevím, zda jste svobodná či vdaná, ale jistě máte i Vy fotku člověka, kterého máte ráda. A tu fotku byste za nic na světě nedala. Je to láska k fotografii jako takové nebo k člověku, který je na ní zobrazen? Se sochami svatých, P. Marie je to podobné, neuctíváme ani kámen ani plátno, ale toho, kdo je na něm znázorněn.
A se zjeveními P. Marie. Nikdo není vázán jim věřit. Ale asi nedoceňujete velikost daru, který nám dal Ježíš na kříži, když nám v osobě Jana dal Marii za Matku. A Ježíš ji jako matku ctil a poslouchal, i proto je její přímluva u něho téměř všemocná. A navíc, ona vždy plnila a plní Boží vůli a tato vůle je spása všech lidí. Když přichází na zem (jako zjevení), aby nás napomínala, přiváděla zpět k Ježíši, je to ve shodě s Boží vůlí a jeho nesmírný dar pro nás. Že si to nedovedete představit, není až tak podstatné. Jeho láska a možnosti jsou totiž větší než můžeme pochopit.
A navíc církev každé soukromé zjevení důkladně zkoumá a neuzná je, pokud je v rozporu s jejím učením a Písmem.
A hřích proti Mariinu srdci? Každý hřích je proti Bohu a každý ubližuje nám, lidem. Ale je zároveň hříchem např. proti lásce, bližnímu, pravdě, čistotě, životu... Tak je hřích i proti Jejímu srdci, které je stále uráženo a tupene. Je to milující srdce Matky a maminky bolí, když se jí děti posmívají, odmítají a ženou se do zkázy.
A tak Andulko, prosím, zkoumejte, hledejte než si vytvoříte závěr. Např. kniha v tomto článku, je bolestným hledáním lidí, kteří byli ve svých názorech ještě radikálnější než Vy... (doufám, že se odkaz na ni co nejdříve zprovozní) Vše dobré přeje Roman T.