Krade zdraví a náš čas, přesto díváme se na ní zas. Jsme touhou po ní zaslepeni, pro některé nad ni není. To však není žádná vize, nýbrž obyčejná televize. Hltáme ji do noci, což nám není pomoci? ..... Tak teď všechny prosím, kdo můžete choďte raději na živé mše svaté (pokud můžete) a televizi se spíše vyvarujte....

Ač účast na mši svaté chci brát, před kostelem však musím stát, jaká je to velká síla, jenž mě k zemi přilepila? Šlápla jsem na gumu žvýkací, najednou nemůžu jít, kam chci, našlapuji jako čáp, nechci-li v kostele lepící stopy zanechat. Nechápavě kroutím hlavou, proč nesetkala jsem se s krávou, vždyť lidé přece dobře ví, nač je koš odpadkový :-)

Navštívit jsme šli milou rodinku, strávit s ní příjemnou hodinku, jaké však bylo naše překvapení, když ke sledování Kassandry jsme byli donuceni, my jsme si přišli popovídat, oni se museli na televizi dívat, tak jsme domů pospíchali, abychom infekci nedostali, neboť svět zasáhla nemoc nová, mánie seriálová.

Pozdraven buď Kriste milý, svatostánek hledám s pílí. Mé srdce bije radostí, když u Tebe jsem v blízkosti. Na kolena poklekám, oči k Tobě pozvedám, k Tobě milý Ježíši, moje lásko nejvyšší. A teď již den se mění v temnou noc, vzhlížím vzhůru a volám o pomoc. A na nebi se třpytí jen, ten nekonečný dlouhý sen, být k Tobě, Kriste, blíž než jsem. Je mi líto, co se v téhle době děje, mé srdce je jak kámen, plné beznaděje, ale vím, že stále klidná mohu být, vždyť nade mnou svůj držíš štít.