Pouť nebo pouť?  Každý z nás už někdy slyšel, že se někde konala, koná nebo bude konat pouť. Asi většinou se každému vybaví pouťové atrakce někde na náměstí nebo na návsi blízko kostela. Jedná se především o kolotoče, houpačky, horskou dráhu, střelnici, cukrovou vatu a jiné známé i neznámé druhy atrakcí. Tyto poutě se konávají většinou v letním období, když má nějaký oblíbený známý světec svátek jako například sv. Vavřinec, sv.Ignác apod. V Praze bývala první poutí v kalendářním roce „Matějská pouť. Ale toto je až druhotný smysl poutí – světský, který původně předcházel smyslu duchovnímu.

Co je to pouť? Pouť je putování.Je to činnost. Putuje se odněkud někam. Z výchozího bodu do cíle. Je to tedy směřování někam – k cíli. Především každý putujeme svým životem do Věčného království. To je náš cíl. Ovšem mnozí se vydávají na krátkodobé poutě -  jednodenní nebo několikadenní, aby takovou to  poutí pracovali na sobě a ujasnili si tak svoji životní poť. Očišťují tím sami sebe, ale také posvěcuje církev. Vycházejí ze svých domovů
a stereotypů, aby se mohli věnovat modlitbě, přemýšlení o své rodině a svém okolí apod. Pro naši potřebu se budeme věnovat pouti v horizontu času jednoho dne až několika dní.

Kdo je poutník?    Latinský výraz pro poutníka“peregrinus“ byl vytvořen ze dvou slov „per“ – „přes“ a „ager“- „pole“.  Tedy ten kdo je přespolní, má domov jinde než se právě octl.  Poutník je tedy ten, kdo putuje. Je to ten, kdo se v našem slova smyslu vydal na pouť. Poutníka odlišují od běžného turisty následující pohnutky. Nejprve si poutník musí stanovit svůj cíl poutě. Ten bývá zpravidla v nějakém poutním místě – Mariánském (Sv. Hora, Sv. kopeček, Sv. Hostýn, Mariazel) nebo na místě, která jsou spjata s působením nějakého světce nebo místo, kde jsou uloženy ostatky nějakého světce. (Velehrad, Řím, Kompostela apod.). Jeruzalém je významné poutní místo, protože je spjaté s životem a smrtí Ježíše Krista. Poutníka také charakterizuje úmysl. Ten je velmi důležitý, proto aby to nebyla jen pouhá turistická výprava. Je velmi důležité si dopředu dobře promyslet svůj úmysl s kterým se na pouť vypraví. Úmysl musí být seriózní, aby obstál před lidmi i před Bohem. Na poutě se vypravujeme s různými úmysly. Ve středověku se konaly poutě především za pokání.
I v současné době tomu může být také tak. K dalším úmyslům patří úmysl - dobrého rozhodnutí, za rodinu, za děti, za církev, za stát apod. Poutník vychází na pouť s tímto úmyslem, který je hlavní a často na tento úmysl během svého putování myslí a modlí se za něj i několikrát denně. Poutník také nežije sám, potkává lidi kolem sebe a ti ho mnohdy požádají, aby se za ně také pomodlil a vzpomněl si na ně cestou a pak také v cíli své poutě. To je služba poutníka, těm kteří se z různých důvodů nemohou poutě zúčastnit. Co by mělo poutníka charakterizovat? Především skromnost, protože poutník jde na pouť a né na dovolenou. Proto si má odepřít nějaký velký přepych. Třeba mobil mít vypnutý a zapínat jej jen několikrát denně a nebo také vůbec jej nezapínat. Mezi další vlastnosti by měla patřit pokora, se kterou se setkává s lidmi kolem sebe, aby nedělal ze sebe hrdinu.Vždyť je na pouti kvůli Pánu Bohu a né kvůli lidem.  Vychází na cestu naplněn v Boží důvěru a ochranu, vždyť se vydává na cestu, o  které neví co jej na ní může potkat.

Jak putovat? Možnost, jak se zúčastnit pouti jsou následující:  Za prvé můžeme jet městskou hromadnou dopravou (v Praze, Brně apod.), veřejnou dopravou pravidelnými autobusovými
a vlakovými spoji. Ovšem velmi často bývají pořádány poutní zájezdy cestovními kancelářemi  do zahraničí – Lurdy,Řím, Sv. země, Fatima apod. Vnitrostátní poutě si většinou organizují farnosti sami. Ne neobvyklým způsobem účasti na pouťi bývá pěší pouť, která je svým způsobem specifická.
Kdy se vydat na pouť? Na svatého Cyrila a Metoděje na Velehrad, na svatého Matěje, na svatého Václava, na svatého Vavřince apod.  Když se něco důležitého připomíná (a slaví), lidé se tam shromáždí. Jako jsou pro každého člověka důležitým dnem narozeniny a svátek (jmeniny) a měly by být i křtiny (výročí křtu), tak je pro kostel důležitým dnem datum, kdy je v kalendáři svátek jeho patrona, tedy svatého, jemuž je dům Boží zasvěcen. V neděli poblíž toho svátku bývá pouť, která se podle něho jmenuje.

Proč se vydávat na poutě?  V Čechách a na Českomoravské vysočině se říká pouť.
Na Moravě se říká hody. Bratři Slováci i Poláci říkají odpust. Říkají to proto, že na těch poutích z hlediska místa a času je možné získat odpustky. Toto slovo nemá hezký přídech, mnozí se mu raději vyhnou. Když se na ně podíváme klidně, a nevidíme jen ta různá zneužití v minulosti, zjistíme, že odpustky znamenají konat dobro. Udělat něco mimořádně dobrého, aby se překryla tíha zlého  skutku. Vina je totiž odpuštěna ve svátosti smíření, tedy ve svaté zpovědi.
 

Proč putovat pěšky?      Na poutě se chodí především na znamení pokání, to jest nápravy za lidské viny. Mohlo by se jet, ale jde se, i když sedět v autobuse přes  dvacet hodin je také velké pokání. Dalším důvodem je vděčnost Pánu Bohu, neboť on nám dal nohy. Třetím důvodem pouti je prosba. Lidé si jdou vyprosit zdraví, ale také třeba usmíření v rodině. Čím déle se putuje, tím delší je pak i modlitba.
 

Poutě v minulosti. Podíváme-li se do Písma sv. tak tam můžeme číst, že Izraelité putovali do Jeruzaléma. Sv. Josef s Pannou Marií a 12letým Ježíšem také putovali do Jeruzaléma. První křesťané putovali do Palestiny na místa, kde působil a byl ukřižován Ježíš. Tam se modlili
a četli patřičné úryvky z Písma. Sv. Jeroným nechal postavit pro poutníky první kláštery
a ubytovny. V Římě se křesťané scházeli u hrobů mučedníků a také u svých rodinných zemřelých příslušníků v katakombách. Od druhého stol. se slaví u hrobů (ve výroční den úmrtí) eucharistická oběť. Na počátku 4. stol. putovala sv. Helena, matka Konstantina velikého, do Sv. země, kde podle tradice našla ostatky kříže na kterém byl ukřižován Ježíš. Putovalo se i na jiná místa, především na místa spjatá s pobýváním apoštolů a k hrobům křesťanských mučedníků. Po pátém století se toto putování řídilo předpisy koncilů,jež zdůrazňovaly především pouť jako úkon pokání za hříchy a prostředek očišťování duše. Nad hroby mučedníků začínají vznikat kostely. Ty se  stávají cílem křesťanů, kteří k nim přicházeli z blízka i zdaleka. Pro velkou oblibu poutí v pol. 8. stol. nechal franský král Pipin vydat nařízení v němž se ruší mýtné na mostech a další poplatky, aby poutníci měli ulehčený průchod. Stavějí se podél cest kláštery s útulky a hospice pro poutníky. Koncem 6. stol. zřídil v Římě papež sv. Řehoř veliký útulek pro poutníky.  Na přelomu 10. a 11. stol. s nálezem ostatků sv. Jakuba vzniká tradice poutí do Santiaga de Compostela. Na cestě z Francie do Compostely se začaly stavět kostely, ubytovny a hospice. Vznikají i itineráře s popisem cest. Obliba tohoto poutního místa vstoupá. V roce 638 padl Jeruzalém do rukou Muslimů. V roce 1071 dobyli Jeruzalém seldžuští Turci.Ti nutili poutníky, aby jim platili za vstup na posvátná místa bakšiš, což bylo nedůstojné. To se  stalo čím dál tím víc neúnosné a tak v 11. a 12. stol. byly podniknuty „Křížové výpravy“. Ty byly podporovány i papeži, kteří vyhlásily pro účastníky kruciát plnomocné odpustky. Roku 1300 vyhlásil papež Bonifác VIII. „Svatý rok “. Bylo to jen potvrzení dávné tradice, že v každém 50 roce se chodilo na poutě do Říma. Papež vydal k této příležitosti bulu. Putovalo se k hrobům mučedníků, hlavně pak k hrobu sv. Petra. Důvodem poutě bylo pokání.Řím byl zvolen, protože sv. místa v Palestině nebyla pro poutníky dostupná. Tím začala tradice svatých roků každých 50 let. Během následujících „milostivých let“ vznikaly poutní bratrstva, hospice, útulky pro poutníky, noclehárny, které měly poskytnout azyl poutníkům a odpočinek.   Postupem doby vznikaly i další poutní místa především Mariánská, kde se na přímluvu P.M. staly zázraky fyzické nebo duchovní nebo jiného vyslyšení prosby na přímluvu P. M. . Poutě  během středověku i později byly velmi oblíbené mezi křesťany.
 
Vícedenní poutě. Můžeme se vypravit na jednodenní pouť. Způsob přesunu si každý může zvolit sám. Pokud se jede např. na jednodenní poutní zájezd tak hrozí to, že se rychle přesuneme na poutní místo a náležitá příprava před poutí je závislá od naší přípravy doma. Ovšem pokud se vydáme na několikadenní pouť a ještě lépe ta pouť je pěší, tak je nám dána možnost se lépe připravit. Tou přípravou myslím častější příležitost k modlitbě, časté připomínání si úmyslu s kterým na tu dotyčnou pouť jdeme. Cestou také potkáváme lidi, tím také svědčíme o naší víře. Procházíme také určitou krajinou, která nám lidem byla Bohem svěřena. Ta nás může a má upoutat naši mysl k Bohu (Boží stvoření). Tato vícedenní pouť by dle mého názoru měla trvat minimálně tři dny. Důvod? První den jsme většinou ještě myšlenkami doma, v práci apod. Teprve se snažíme odpoutat se od domova.  Druhý den už je to většinou tak půl na půl. Třetí den jsme už hodně vtaženi  naší myslí  do pouti a s věcmi doma už tolik dělat nemůžeme. Ubíhajícími dny jsme vnořili do poutě díky modlitbě, jinému prostředí a dalším okolnostem. U dalších dní už jsme plně pohlceni poutí, máme zažitý denní režim,pouti který nám pomáhá intenzivněji prožít pouť.

Cíl poutě. Pouhým cílem poutníka nemá být pouhé dosažení dojití nebo dojetí do poutního místa, ale především se na daném poutním místě modlit a svěřit tam své prosby, úmysly těch, kteří nás o modlitbu prosili,  na něž jsme cestou k poutnímu místu mysleli, modli se
a obětovali svoji únavu, nepohodlí, puchýře apod. Vydat se tedy na určité (poutní) místo nebo v den pouti navštívit kostel, kde mají pouť, a tam se pomodlit, umožní získat odpustky, tedy rozmnožit dobro, aby se i díky té jedné osobě církev zaskvěla v bělostném šatě jako nevěsta. A tím zářivým šatem jsou dobré skutky věřících, jak je psáno v knize Zjevení 19,8

Závěr. Z toho co bylo výše uvedeno vyplývá, že poutě mají svůj význam. Spojují příjemné s užitečným. Užitečné je ta duchovní stránka – to je priorita pro kterou jsme se na pouť vydali. A to příjemné? Příjemným je to, že vyjdeme ze své každodennosti, svých zvyků, shonu apod. Pokud se vydáme na delší pouť a ta je k tomu ještě pěší, tak zároveň uděláme něco pro své zdraví. Chůze je základní lidská činnost. Když putujeme krajinou, tak ji můžeme pozorovat, obdivovat, může nás inspirovat k různým zamyšlením. Můžeme se také  setkat s různými lidmi, které bychom jinak nepoznali. Nejsou to zajímavé důvody proč se vydat na pěší pouť?

Vypracoval:Vít JANOUŠEK, Praha 2006

V textu byly použity úryvky z publikací:
PEŇAZ, Jan, Pojďte s námi, www.bratrstvo.fatym.com, 30. 5. 2006
POLC, J. V., Svaté roky, KTF UK, Praha 1998